Nevěru v historii trestali obdobně jako vraždu. Ani dnes se některé ženy nevyhnou popravě
Vztahy - láska, přátelství i nenávist - provázejí lidstvo od jeho počátků. Jenže co když se v lásce nebo manželství něco pokazí a přijde nevěra? Jak nakládali s nevěrnicemi v minulosti a co je čeká dnes? Rozhodně nejde o konce, které by si kdokoliv mohl přát.
Nevěra se zkrátka jen málokdy vyplatí. Mnohem častější jsou případy, kdy přistižení milenci velmi hořce litují. Mohou přijít jak o svůj dosavadní život a rodinu, tak i o majetek. V minulosti a v jiných státech to bylo (a mnohdy stále je) ale ještě nebezpečnější. Hovoříme doslova o otázce života a smrti. Jaké tresty čekaly hlavně nevěrné ženy v minulosti?
Cizí dítě? Nikdy!
Jak je známo, historie si s násilím nikdy žádné velké problémy nedělala. Mučení a smrt nebyly ničím až tak výjimečným, kruté tresty se pak často vztahovaly i na menší přestupky, než byla nevěra. Není se tedy čemu divit, že právě mimomanželské vztahy hrozily skutečným problémem. Například v takovém starověkém Římě měly problém hlavně vdané ženy, protože hrozilo, že se z románku narodí nemanželské dítě. Manžel by potom v nevědomosti mohl předat majetek do “cizích” rukou a to nebylo možné dopustit. Proto také mohl milence své ženy jednoduše sprovodit ze světa. Pokud se o záletech své dcery dozvěděl její otec, směl dokonce rozhodnout i o jejím životě a sám ji o něj připravit.
S kočkou v pytli
Ani Osmané neměli se svými nevěrnicemi nijak zvlášní slitování. Smrt, kterou jim často přichystali, byla trýznivá, dlouhá a opravdu krutá. Záletnou ženu zavázali do pytle spolu s kočkou. Na tom by ještě nebylo nic tak hrozného. To ale přišlo záhy - do pytle začali mlátit řemeny nebo řetězy. Rány zasáhly buď samotnou ženu nebo kočku, která neměla úniku a samozřejmě útočila na člověka, k němuž měla nejblíž, tedy právě na onu ženu. Jaké musely být poslední okamžiky takové nešťastné manželky, si asi raději ani nebudeme představovat.
"Spravedlivý" Egypt
Staří Egypťané přistupovali k trestům za nevěru přece jen “gendrově vyváženěji” a trestu většinou neunikl ani ženatý milenec. Jestliže se stalo, že se takový muž zamiloval nebo zkrátka jen “zapomněl” se svobodnou dívkou, bylo mu trestem veřejné ponížení. Mohlo by se říct, že se to ještě dá snést, na druhou stranu v tehdejší společnosti šlo o poměrně výrazný trest. Ještě mnohem hůře ale dopadli ti nevěrníci, kteří si začali s vdanou ženou. Takoví muži přišli o svoje genitálie, což v nejednom případě v tehdejším světě prakticky mohlo znamenat rozsudek smrti.
Pranýř
Ještě ze školy si jistě pamatujeme středověký trest, který se používal při poměrně velké šíři provinění. Jde o pranýřování, jednoduše řečeno "vystavení" proviněného na veřejném místě k posměchu a opovržení kolemjdoucích. I když se nejednalo o trest speciálně pro příležitost nevěry, právě tyto ženy zde nejednou skončily také. Oproti jiným zmiňovaným trestům se ale samozřejmě jednalo o mnohem mírnější formu.
A dnes?
Historie byla tedy k nevěrníkům skutečně krutá. Ještě že žijeme v jedenadvacátém století, můžeme konstatovat s ulehčením. Ani to ale není ještě přesné. Je třeba být konkrétní: Ještě že žijeme v jedenadvacátém století a v té části světa, kde je nevěra sice odsuzována, ale není trestným činem, za nějž je ukládán nejvyšší trest. Stále se totiž na světě najdou státy, kde nevěra nebo jen podezření na ni znamená konec života - a dlužno konstatovat, že velmi útrpný konec života. Řeč je například o Íránu, Jemenu, Saúdské Arábii, Somálsku, Nigérii a dalších zemích. Trest je většinou vykonáván přímo rodinnými příslušníky, často manželem nebo i otcem a bratry odsouzené ženy. Nejčastěji jde o ukamenování, kdy je tělo ženy zahrabáno až po ramena do země a na hlavu nešťastnice pak dopadají kameny tak dlouho, dokud nezemře. I když tyto praktiky ostatní světové státy stále a důrazně kritizují, zmiňované země si svoje zvyky jen tak vzít nedají…
KAM DÁL: Král Karel IV. se pokusil přepsat kroniky jedinou vlastní pravdou. Nečekaně ochrnul, ale o příčinách se mlčelo.
