Obrovské poklady stále někde čekají, některé možná v Česku. Najít je nemusí být až tak složité

Česká republika ještě nedávno žila hledáním tak zvaného štěchovického pokladu, který měl být součástí nakradeného bohatství třetí říše. Obrovská spousta zlata a drahých kamenů se na konci druhé světové války údajně přesunula nejprve z Berlína do Španělska, následně do Argentiny a nakonec poklad skončil na území našeho státu. Měl být zakopán kdesi v oblasti Štěchovic. Jeden z hlavních propagátorů a hledačů pokladu Helmut Gaensel však relativně nedávno přiznal, že si vše vymyslel.

To ale neznamená, že se v Česku nedá najít nic, co by z vás udělalo boháče. Hrad Hazmburk v Českém středohoří je prý doslova protkán tajnými chodbami a v podstatě podkopán mnoha cestami. A někde tam má ležet Napoleonovo zlato. Vlastně by tedy mělo být celkem snadné ho najít, když víte, kde je. Nebo ne? Každopádně podívejme se teď na největší poklady, které jsou stále ukryté všude po světě.

Ukradený aztécký poklad

Aztécká říše vzkvétala v Mexiku na počátku 16. století. Její vládce Montezuma padl, když Hernán Cortés a jeho další španělští dobyvatelé dorazili v roce 1519. Udělali z Montezumy loutkového vládce a ten v roce 1520 za nejasných okolností zemřel. Tváří v tvář aztéckému povstání se Cortés a jeho síly pokusili 30. června 1520 proklouznout z aztéckého hlavního města Tenochtitlánu v přítmí noci s obrovským množstvím aztéckého zlata.

Jedno z jejich plavidel se však potopilo v nyní vyschlém kanálu, který se vléval do jezera Texcoco. Událost je známá jako La Noche Triste neboli Noc smutku. Španělé se vrátili o několik měsíců později, odvezli však jen část zlata. Další díl byl nedávno nalezen, když stavební dělník objevil staletý zlatý slitek v Mexico City. Část pokladu však stále chybí.

Jantarová komnata

Byla postavena v Kateřinském paláci v 18. století nedaleko Petrohradu. Místnost obsahovala pozlacené mozaiky, zrcadla a řezby spolu s panely vyrobenými asi z 1 000 liber (450 kilogramů) jantaru. Carskoje Selo bylo obsazeno Německem v roce 1941 a cennosti byly odvezeny do Německa. Od té doby o nich nikdo neví a je možné, že jsou nenávratně zničeny.

Sarkofág faraona Menkaureho

Pyramida tohoto egyptského vládce je nejmenší ze tří pyramid postavených v Gíze asi před 4 500 lety. Ve 30. letech 19. století zkoumal anglický důstojník Howard Vyse pyramidy občas pomocí destruktivních technik (nejznámější je použití výbušnin), aby se dostal skrz zdi. Vyse učinil řadu objevů, našel i zdobený sarkofág v Menkaureově pyramidě.

Vyse se ho pokusil poslat do Anglie v roce 1838 na palubě obchodní lodi Beatrice, ale ta se během plavby potopila a odnesla s sebou do hlubin i zdobený poklad. Pokud se vrak Beatrice někdy najde, možná bude možné získat i cenný sarkofág.

Archa úmluvy

Podle Bible byla archa úmluvy truhla, která obsahovala tabulky s vyrytým desaterem. Truhla byla uložena v chrámu v Jeruzalémě ve starověkém Izraeli, který byl údajně postaven králem Šalomounem. Tento chrám, někdy nazývaný První chrám, byl pro židovský národ nejposvátnějším místem na Zemi, ale byl zničen v roce 587 př. n. l., když vojsko ze starověkého Babylóna v čele s králem Nabukadnesarem II. dobylo Jeruzalém a město vyplenilo. Co se s archou úmluvy stalo, není jasné, ovšem spekulace o místě jejího uložení se vedou dodnes.

Meč Honjo Masamune

Tuto zbraň údajně vytvořil Gorō Nyūdō Masamune, který žil v letech 1264 až 1343 a je mnohými považován za největšího výrobce mečů v japonské historii. Meč je pojmenován po jednom z jeho majitelů, Honjovi Shigenagovi, který si jej vzal jako trofej po bitvě v 16. století. Meč se později dostal do držení prvního japonského šóguna Tokugawy Iejasua, který vyhrál několik válek v 16. století.

Meč se předával v rodině Tokugawa z generace na generaci až do konce druhé světové války, kdy padl do rukou amerických úřadů během americké okupace Japonska. Američané se totiž obávali, že by meč a další podobné artefakty mohly být použity proti nim. Meč se už nikdy neobjevil, je možné, že ho vojáci zničili spolu s dalšími zbraněmi Japonců.

Ztracená knihovna moskevských carů

Údajně obsahovala rozsáhlou sbírku starověkých řeckých textů, stejně jako texty psané v řadě dalších jazyků. Kníže Andrej Kurbskij v 16. století psal o setkání filozofa Maxima (1475–1556) a moskevského velkoknížete Vasilije III. (1479–1533), který Maximovi ukázal obrovské množství řeckých knih, jež napsal učenec David Arans.

Existují tvrzení, že Ivan IV., více známý jako Ivan Hrozný, který žil v letech 1530 až 1584, texty z knihovny ukryl. V průběhu staletí se odehrálo mnoho pokusů cenné knihy najít, ale zatím nikdo neuspěl. Bez ohledu na to, zda tato skrytá knihovna existovala, či nikoli, se řada starověkých textů psaných v řečtině a dalších jazycích nachází v archivech v Moskvě a Petrohradu.

Zdroje: livescience.com, britannica.com, jewishvirtuallibrary.org, discoveryuk.com

KAM DÁL: Muž ze Svitavska při procházce našel úžasný poklad. Po letech se dozvěděl, kolik za něj dostane.