Odporná zaměstnání z viktoriánského období, která byste opravdu dělat nechtěli
Některá zaměstnání z 19. století vás přimějí vážit si toho vašeho více než kdy předtím. Některé profese z viktoriánského období jsou totiž horší než určité formy středověkého mučení. Posuďte sami.
Ve viktoriánském období se lidé ještě nezatěžovali s konceptem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podle toho také vypadala tehdejší nabídka zaměstnání.
Až zase někdy budete kroutit hlavou nad nefungující tiskárnou nebo excelovými tabulkami, vzpomeňte si na to, že vaše zaměstnání by pro některé nešťastníky narozené roku 1837 bylo utopií.
Sběratel pijavic
Kdysi byly pijavice jedním z nejoblíbenějších léčebných prostředků vůbec. Nejrůznější šarlatáni používali tyto slizké tvory k léčbě celé řady onemocnění. Patřila mezi ně i bolest hlavy nebo psychické poruchy.
Díky tomu se pijavice ve viktoriánské době staly velmi žádanou komoditou. Naskytla se zde nová pracovní příležitost – sběr těchto krev sajících parazitů. Někteří šťastlivci, především venkovské ženy, se tehdy brodili špinavými rybníky a udělali tak ze sebe lákavou návnadu.
Pijavice se přisály k jejich nohám a sběrači pijavic je následně jednoduše odloupli a prodávali místním lékařům. Lidé, kteří se živili tímto povoláním, ale často trpěli infekčními chorobami a také nadměrnou ztrátou krve.
Prohledávání kanalizací
Za vlády královny Viktorie se v Anglii veškeré odpadní produkty odváděly kanalizací přímo do řeky Temže. Viktoriánský Londýn silně páchl exkrementy a močí. Proto se většina lidí v tehdejší době procházkám kolem této konkrétní řeky vyhýbala.
Našli se ale i takoví, kteří se pravidelně pohybovali přímo v jejím korytu. Šlo o tzv. toshery. Tito lidé prohledávali řeku a vše, co v ní plavalo, s nadějí, že v ní najdou cenné kusy mědi.
Tosheři byli vystaveni obrovskému zdravotnímu riziku. V Temži bylo nahromaděno tak obrovské množství bakterií, že pořezání se o sklo v jejích vodách by s největší pravděpodobností znamenalo amputaci končetiny či smrt.
Továrna na zápalky
Tato práce byla v porovnání s ostatními druhy zaměstnání z 19. století zdánlivě jednou z těch lepších možností. Opak byl ale pravdou.
Dříve se totiž k výrobě zápalek používala vysoce toxická chemikálie – bílý fosfor. Každodenní vystavení se této látce vedlo k celé řadě zdravotních komplikací.
V továrnách na zápalky byly zaměstnány především mladé dívky, které byly často nuceny jíst přímo na pracovišti. Bílý fosfor v některých případech kontaminoval jejich obědy, což vedlo ke vzniku infekce v čelisti a těžkému znetvoření. Tento stav se nazýval zhoubná čelist.
Sběrači kostí
Ve viktoriánské době byl nález mrtvého zvířete na ulici nebo v řece pro sběrače kostí důvodem k oslavě.
Kosti mrtvých zvířat totiž měly v 19. století celou řadu dalších využití. Vyráběly se z nich rukojeti nožů, zubních kartáčků i hřebenů. Zbytky kostí byly rozdrceny a použily se jako hnojivo nebo na výrobu mýdla. Někteří lidé se také živili prodejem kostí vypreparovaných z uhynulé zvěře.
Zdroj: Mental Floss, Medium
KAM DÁL: Nejbizarnější zákony v Severní Koreji: Běžné aktivity, za které půjdete sedět.
