Okupace 1968: Sovětští vrazi mají na svědomí stovky životů, posledním mrtvým byl Josef Vajdák
Srpnová okupace v roce 1968 znamenala nejenom symbolický zlom a změnu poměrů, ale také ztrátu mnoha nevinných životů. Výstřely v ulicích, hořící domy a ulice plné improvizovaných barikád proměnily československá města ve válečné bojiště.
Děsivý obrázek vojsk Varšavské smlouvy pamětníky straší dodnes. Psychologické trauma, ale také reálné ohrožení života se navěky zapsalo do historie našeho národa. Politika socialismu s lidskou tváří byla nahrazena tanky a násilím. Kolik nevinných padlo na oltář okupace?
Sovětská palba
Pouze za období od srpna do prosince roku 1968 zemřelo v důsledku okupace 137 lidí. Počet mrtvých se v rámci bádání v historických zdrojích neustále zvyšuje. Zatím konečný počet obětí určili Ivo Pejčoch a Prokop Tomke z Vojenského historického ústavu.
Osm vojáků a tři policisti si v důsledku invaze vzali život. Psychicky nevydrželi výčitky svého svědomí, nebo se nesmířili s vpádem vojsk na území Československa.
Oběti v tomto období byly většinou zastřeleny, přejety nebo uhořely v troskách svých bytů. Největší ztráty se odehrály při střetu sovětských vojáků s neozbrojeným davem během obrany Československého rozhlasu.
Kdyby se počet obětí měl počítat do chvíle, než vojska definitivně opustila území Československa, tak by konečné číslo bylo 406 mrtvých. Většinou se jednalo o případy dopravních nehod. Posledním zesnulým v důsledku okupace byl v roce 1990 Josef Vajdák, kterého v Teplicích srazil vojenský nákladní automobil.
Konkrétní jména
Jak dramatické byly okamžiky kolem Československého rozhlasu, ilustruje způsob smrti některých obětí. Student Vladimír Hnulík byl zastřelen neznámým sovětským vojínem, Milan Kadlec byl sražen nákladním vozidlem, které prázdné pustil voják do davu demonstrantů, Ivan Laita zemřel na následky výbuchu tanku, kdy byl zasažen střepinou. Za prvních deset dní okupace zemřelo 80 lidí, v září přibylo 23 obětí a v říjnu zemřelo dalších 18. Postupně konfliktů a střetů ubývalo, protože byli vojáci přesunuti do kasáren.
Nejstarší obětí byl Antonín Abraham, který zemřel po střetu se sovětským tankem. Bývalému československému legionáři bylo 91 let.
Několik občanů zemřelo v důsledku střelby do obytných domů na Vinohradech. Někteří uhořeli uvěznění ve svém bytě a další se pokoušeli zachránit skokem z okna, který nepřežili. Podobný osud postihl občany Liberce, kdy tank najel do podloubí domu.
Mrtví vojáci?
Zatím není dokázáno, že by někteří vojáci padli rukou Čecha nebo Slováka. Ruská literatura uvádí, že počet mrtvých vojáků se pohybuje okolo 102 mrtvých, ale většina z nich byla obětí neopatrného zacházení se zbraní, případně střetů vojáků mezi sebou.
Oproti Sovětům byli „nepřátelštější“ vojáci z Polska a Maďarska. Jižní Slovensko v těchto dnech zažívalo tvrdé a nekompromisní rabování ze strany Maďarů. Jeden velmi drastický případ se stal v Jičíně, kdy se polský voják vymkl kontrole a bezhlavě zastřelil několik nevinných občanů. Vojáci byli v té době za podobné prohřešky kryti. Ale Stefan Dorna, původně odsouzený k smrti, byl nakonec propuštěn po patnácti letech.
Zdroje: redakce, history.state.gov, Paměť národa, history.com
KAM DÁL: Byl Brežněv Ukrajinec, nebo Rus? Propaganda má jasno, pravda je ale pouze jedna.
