Příběh muže, který jedl červy a pil moč, aby přežil. Vydržel měsíc

Dobrodružství může být příjemně osvěžujícím prvkem, který naruší nudný stereotyp pracovních dní, ale to, co zažil třicetiletý Jhonattan Acosta, je už za hranicí všeho, co by si člověk přál. Celých jedenatřicet dní se sám – bez pomoci a bez přátel – prodíral deštným pralesem. Jak mohl takovou dobu přežít? O tom naštěstí může vyprávět… 

Osudný krok stranou

Jhonattan Acosta z Bolívie se vydal do deštného pralesa se skupinou svých přátel na lov. V takovém prostředí ale není žádný problém sejít na několik minut z cesty – a už ji nenajít. To se stalo i Jhonattanovi, který se takto na chvíli (jak se domníval) oddělil od lovecké skupiny. Prales jej ale zpět nepustil. Nepomohlo ani dlouhé hledání ostatních členů výpravy, zdálo se, že je jeden z lovců nenávratně ztracen. 

Jedl červy a pil moč

Acosta byl oficiálně nahlášen na policii jako pohřešovaný na konci ledna tohoto roku. Hledání trvalo celý měsíc, ale jeho rodina zdánlivě zbytečný a předem prohraný souboj s divokou přírodou nevzdala, a tak se její členové mohli s Jhonattanem po měsíci zase setkat. Objeven byl poblíž jedné z malých vesniček na okraji deštného pralesa, kam se doslova dopotácel z posledních sil. Přečkat živý tolik dní bez jakéhokoliv zajištění v takových podmínkách je přirovnáváno k zázraku. Stejně o svém zážitku hovořil také Jhonattan, který popsal, jak se mu podařilo přežít. „Pomohlo mi, že jsem se vyznal v technikách přežití v divočině,“ uvedl šťastný zachráněný muž. Ani tak to ale nebylo nic jednoduchého. „Musel jsem pojídat hmyz a červy, a když delší dobu nepršelo, nezbývalo mi nic jiného, než pít vlastní moč.“ Není tedy divu, že podle svých dalších slov doslova prosil Boha alespoň o pár kapek deště. 

Chodil stále v kruhu

Je obecně známou skutečností, že se lidé ztracení v hlubokém lese nebo i v jiné krajině, kde prakticky není možné se orientovat podle záchytných bodů, často pohybují v kruzích, a to i přes největší snahu jít stále kupředu. To se stalo také Jhonattanovi. Přesto se nakonec naštěstí dostal do vesnice vzdálené přibližně čtyřicet kilometrů od místa, kde se svým přátelům ztratil. Našel se živý, ale s mnoha šrámy na duši i na těle. Zranění, která mu po jeho převozu do nemocnice lékaři ošetřovali, mu způsobila divoká zvířata a všudypřítomný hmyz, kterému se v pralese nemohl vyhnout. 

Rekord přežití je ještě delší

Jhonattanův příběh naštěstí dopadl dobře. Přitom se dokonce přiblížil k prozatímnímu rekordu v přežití v deštném pralese bez pomoci, který drží brazilský pilot Antonio Sena. Ten se po nešťastném přistání v nehostinném terénu potácel mezi životem a smrtí v přírodě, která člověku rozhodně není nakloněná, celých 38 dní. V minulém roce zase měli více štěstí než rozumu dva malí bráškové ve věku sedmi a devíti let, kteří se odpojili od své rodiny a jen ve dvou strávili v deštném pralese celých pětadvacet dní. Zoufalství rodiny a následné štěstí si snad ani nedokážeme představit. 

Jhonattan Acosta má nyní před sebou ještě potřebnou rekonvalescenci a návrat do běžného života. A co plánuje pro další dny a roky? Chtěl by skládat hudbu na počest Boha, který jej – jak věří – na jeho cestě ochraňoval.

Zdroj: dailymail, theguardian, allthatsinteresting

KAM DÁL: Dvacet milionů Sluncí v pohybu: Obří černá díra se bezhlavě řítí vesmírem.