Sečská přehrada vydala své tajemství. Rybáři vylovili tělo a začal případ zavražděných podnikatelů
Nálezem mrtvého muže v sečské přehradě začal zapeklitý případ, který měl nakonec jednoduché řešení. Jak se říká, pod svícnem je největší tma. Poté, když potápěči propátrávali dno přehrady, nalezli ještě jedno hrůzné překvapení. Divoké devadesátky pro východočeskou kriminálku tímto případem podnikatelské vraždy symbolicky začaly.
Fenomén podnikatelské vraždy naše policie neznala a vzhledem k problémům, které po sametové revoluci měla, se na něj dopředu ani připravit nemohla. V době vrcholu řádění orlických vrahů, když ještě policie nevěděla, kam mizí lidé z pražského podsvětí, v sečské vodní nádrži vyplaval na hladinu balík.
Zastřelen brokovnicí
Když dvojice rybářů zpozorovala plující předmět, který svým tvarem připomínal člověka, napadlo je, že je to „utopenec“, nejspíš sebevražda nebo nešťastná náhoda. Přivolaní policisté vytáhli tělo z přehrady a všimli si velice rozsáhlého zranění na těle nebožtíka. První verze, která by dávala smysl, byla autonehoda. Na zábradlí se našly krevní stopy a také zbytky tkáně. Když však tělo přemístili na pitvu do Hradce Králové, ozvalo se po jeho položení na pitevní stůl cinkání. Z těla vyloveného muže se vysypaly broky. Kriminalisté měli tedy jasno – nešlo o nehodu, ale vraždu.
Zbývalo oběť identifikovat. Tělo bylo zachovalé, muž ležel s napřaženýma rukama a vypadal, jako by spal. Později s tím pomohla jeho manželka Lenka, která se při pohledu na manželovo tělo zhroutila. Tvrdila, že o jeho vraždě ani podnikatelských aktivitách nic neví. Muž z vody byl Stanislav Novotný a policie rozběhla pátrání kolem jeho osoby. Vyšetřovatelé se vydali znovu k sečské přehradě, policejní potápěči zde pátrali po brokovnici, kterou Novotného někdo střelil, nabízelo se totiž, že se jí zbavili stejně jako těla.
Hrůzné překvapení
Jeden z potápěčů prohledával dno, bylo zde velké množství bahna a voda se ihned zakalila. Musel se orientovat hlavně podle hmatu, v jednu chvíli se však málem hrůzou utopil. Jeho hlavy se téměř dotýkala jiná, která se „zjevila“ z ničeho nic ze zakalené vody. Potápěč hlásil, že sice brokovnici nemá, ale má další tělo. To kriminalistům velkou radost nepřineslo.
Muž na traverze
Vytažení další oběti byl problém, byla připoutána pouty a kabely ke dlouhé traverze. Kriminalistům bylo jasné, že v tomto případě šlo o vraždu. Množství kabelů a provazů, kterými byl muž přivázán, bylo neobvyklé. Pitva přinesla další děsivé zjištění: muž se utopil, celou dobu byl při vědomí, v krvi se nenašel alkohol ani sedativa. Muka člověka, který několik minut bojoval o život, než se nakonec utopil, musela být nepředstavitelná. Kriminalisté si zprvu mysleli, že nálezy obou těl spolu souvisí.
Bohužel se jim u první vraždy nedařilo ničeho chytnout, manželství mělo být šťastné, ani motiv mající spojitost s podnikáním se tehdy nepodařilo najít. V případě nalezené traverzy však měli vyšetřovatelé případu větší štěstí, operativci jim přinesli informace o totožnosti zavražděného. Musíme si uvědomit, že se psal rok 1992, policisté nedisponovali takovými technologiemi jako dnes, mobilní telefony teprve začínaly. Krom toho byl prosinec a získávání informací záviselo většinou na práci v terénu. Zjistili, že se mělo jednat o Pavla Severu, také „podnikatele“, ale spíše podvodníka a zloděje.
Velká rána
Severův osud byl v mnohém typický pro podnikatele devadesátých let. Byl to člověk pohybující se na hraně, který se rozhodl své dluhy, jež nadělal neúspěšným podnikáním, smazat jednou velkou akcí. Měla to být loupež ve velkoskladu potravin v Pardubicích, jednou se sem již vloupal s partou, takže to neměl být problém podruhé. Vše narazilo, když se o chystané Severově akci dozvěděl manžel Blaženy K., která pracovala v tomto skladu. Severa ji chtěl při krádeži využít, což se jejímu muži vůbec nelíbilo. Rafinovaně kontaktoval Severovy věřitele a při setkání s Blaženou u místního motorestu jej vylákal na místo, kde si na něj počkali věřitelé, kteří mu měli dát za vyučenou.
Děsivé poslední chvíle
Vše se však zvrtlo, Pavel Severa se jim několikrát dostal z pout a zaútočil na ně. Povedlo se jim jej zpacifikovat a svázat. Rozmýšleli, co s ním, přitom se hlasitě bavili. Chtěli jej nechat v lese nebo zavřít na nějakou dobu do garáže, aby dostal „rozum“ a peníze jim začal splácet. Severa jim stále nadával a vyhrožoval, přes svou zoufalou situaci neztrácel zjevnou aroganci. Znehybnili jej nakonec tak, že jej připoutali k traverze. Poté jej shodili do sečské přehrady. Když pachatele policie zatknula, nikdo z nich se nepřiznal. Do věci se vložil vrchní komisař policie JUDr. Ladislav Pavlíček, který pomohl kriminalistům s výslechem. Byla zde snaha svést vše na nešťastnou náhodu, že se Pavel Severa na traverze cukal a přepadl jim přes zábradlí. To ale soud odmítl a v roce 1993 potrestal pachatele 19, 20 a 21 lety.
Vyřešení první vraždy
Násilná smrt druhého muže byla vyřešena později, střílelo se upilovanou brokovnicí, takzvanou luparou. Nakonec se ukázalo, že šlo o manželské spory a dlouhodobé týrání. Zdrcená Lenka Š. popsala manželství jako bezvadné a pozornost namířila k podnikatelským aktivitám, které manžel provozoval a nechtěl o nich manželce nic říct. Po velice krátké době se k Lence nastěhoval nový partner. Kriminalisté také zjistili, že nešlo o žádnou pohádku, ale o domácí peklo. Nakonec svého muže Stanislava vylákala na fiktivní usmiřovací schůzku. Pokusila se jej v autě uškrtit silonovou punčochou, a když se jí to nedařilo, zavolala na svého milence, ať střílí, a on skutečně vystřelil z upilované brokovnice do Stanislavových zad. Zastřeleného muže hodili poté do přehrady.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Kradli jsme, přiznávají starší manželé. Co se dělo za komunistů, když na to měl člověk žaludek?
