Služky se zbavily svých zaměstnavatelů. Jejich čin však našel i zastánce
Spáchaly otřesný čin, přesto byly pro některé lidi za hrdinky. Jak je to možné? Sestry se totiž staly symbolem třídního boje proti vykořisťování. Přesto, že svým obětem vyrvaly oči z důlků, zohavily jim tváře a znetvořily genitálie. „Z něčeho takového se dělalo mdlo i ostříleným detektivům. A naprosto právem,“ řekl Čtidoma.cz nadšenec do kriminální historie David Konopásek.
Tak hrozný pohled! Něco takového nelze vymazat z paměti. Madam Lancelin a její dcera neměly oči, ty ležely opodál zabalené do šátku. Služebné použily ostrý nůž, kterým jim oči vydloubaly. Oběti v té době podle všeho ještě žily. Vražedkyně pak vzaly kladivo a své hrůzné dílo dokonaly. Poté odešly do svých pokojů a lehly si do postele. Policisté je tam našli celé zkrvavené.
„Noviny o tom psaly jako o nejděsivější události v historii země. Paradoxně byly vražedkyně oslavovány, protože se podle mnohých lidí pomstily svým utlačovatelům. V té době nebyly vraždy panstva služebnictvem zase tak neobvyklé, i když toto byl extrém pro svoji brutalitu,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz David Konopásek.
Sedm let bez jediného slova
Pan Lancelin se měl setkat s manželkou a dcerou na večeři v domě svého přítele. Když se neobjevily, bál se o ně a vrátil se domů. Nedokázal se dostat do domu, protože dveře byly zevnitř zamčené, ale oknem pokoje pro služebné viděl zářit svíčky. Zavolal policii, jeden ze strážníků se nakonec dostal dovnitř a našel zohavená těla. Služebné se přiznaly okamžitě.
Jmenovaly se Christine Papin a Léa Papin a 2. února 1933 se zapsaly do historie jako jedny z nejbrutálnějších vražedkyň Francie. Ale co za tím bylo, proč to udělaly? „V bohaté rodině pracovaly jako služky. Byly pracovité, ale zvláštní. Povídalo se, že zaměstnavatelé se sestrami nikdy nepromluvili za celých sedm let ani slovo. Rozkazy dostávaly formou dopisů od paní domu, s Reném Lancelinem nikdy nepřišly do styku,“ uvedl Konopásek.
A madam Léonie byla ženou, která vyžadovala dokonalost. Běžně prý prováděla na nábytku testy bílými rukavicemi, aby se přesvědčila, že je čistota dokonalá. „Právě tohle zřejmě sestry dopálilo. Navíc rodina se k nim sice chovala dobře, zároveň ale odtažitě. Byly pro ně pouze služky, podřadní lidé, pokud jde o společenské postavení.“
Za osm let byla z vězení veku
Sestry se dostaly k soudu v září 1933, tedy půl roku po svém činu. Před budovou soudu v Le Mans se shromáždily davy a musela být přivolána policie, aby zabránila rvačkám a dalším násilnostem. „Ženy uvedly, že se pohádaly s paní domu. Ale proč pak obětem znetvořily obličej a proč do nich mlátily kladivem, to vysvětlit nedokázaly. Objevila se i verze, že si ze svého běsnění moc nepamatovaly. To se ale nakonec podařilo vyvrátit,“ přidal detaily Konopásek.
Obě dívky byly dle očekávání shledány vinnými a Christine byla odsouzena k smrti. Léa dostala deset let vězení, podle soudu byla ovládána starší sestrou. Christinin trest smrti byl později změněn na doživotí, což bylo v případě žen běžné. „Ve vězení zešílela, skoro nejedla a trpěla depresemi a steskem po sestře. Nakonec ji odvezli do psychiatrické léčebny v Rennes, kde 18. května 1937 zemřela na kachexii,“ dodal pro Čtidoma.cz Konopásek.
Pokud jde o Léu, ta byla z vězení propuštěna v roce 1941, tedy po osmi letech. Trest byl snížen, protože se chovala vzorně. Žila v Nantes, kde pracovala jako pokojská.
Živá, nebo mrtvá?
Předpokládalo se, že zemřela v roce 1982, ale v roce 2000 to zpochybnil francouzský filmový režisér Claude Ventura. Natočil dokumentární film En Quête des Soeurs Papin (Hledání sester Papinových), ve kterém tvrdil, že našel Léu živou v hospici ve Francii. Podle něj byla částečně ochrnutá v důsledku mrtvice a nemohla mluvit. Tato žena pak zemřela v roce 2001. Dodnes není jasné, zda měl Ventura pravdu, nebo šlo jen o jeho bujnou fantazii.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Kofein je droga a může způsobit vážné zdravotní problémy. Týká se to hlavně některých skupin lidí.
