Socialistická architektura, ze které jde strach. Pražská budova Centrálního dispečinku patří mezi nejkritizovanější
Architektura minulého režimu budí vášně. Někdo socialistické stavby obdivuje, někoho jiného z ní bolí oči. Pokud by měli lidé rozhodovat o osudu budovy centrálního dispečinku v Praze poblíž I. P. Pavlova, pravděpodobně by ji odsoudili k zániku. Zaslouží si tento temný kousek zástavby takovou kritiku? A čím lidem doopravdy vadí?
Pokud přistupujete k tomuto domu už z dálky, musíte si všimnout velmi specifické energie, která z tohoto domu do okolního prostoru zasahuje. Tmavé barvy, přísné křivky a jednolitá obrovská stavba je Centrálním dispečinkem dopravního podniku.
Negativní konotace možná vzbuzuje i kvůli tomu, že jste zde byli několikrát zaplatit pokutu od revizora, ale tento osobní rozměr a vztah k tomuto “černému” místu na mapě Prahy skrývá zajímavé architektonické téma. Jedna z ikonických staveb brutalismu si nikdy nezískala velkou oblibu veřejnosti. Je tomu tak zaslouženě?
Nejošklivější stavba Prahy?
Při několika anketách o tu úplně nejhorší architektonickou stavbu na našem území se většinou prvenství dočká hotel Dorint, původně Don Giovanni. “Dort”, který dominuje na stanici metra Želivského a sousedí s židovskými hřbitovy, je bezesporu výtvorem poněkud obskurním. Křiklavé barvy, nelichotivé tvary a zvrácený interiér jsou nepopiratelnými důkazy o tomto nelichotivém prvenství.
Na ty nejvyšší příčky však útočí také budova Centrálního dispečinku, která v panoramatu Prahy mnohdy budí zájem. Co to vlastně je? Temná masivní budova jen několik kroků od náměstí I. P. Pavlova patří do architektonického stylu brutalismu. Ten je pro veřejnost zdrojem debat a nevyjasněných názorů. Jen málokdo se totiž u těchto staveb shodne, jestli se jedná o něco úžasného, či naopak hodného k bourání.
Místo pěti domů
Monumentální brutalistní budova dispečinku stojí na Novém Městě pražském. Nutno dodat, že pokud nepočítáme pohled na celkové panorama Prahy, tak bychom si této budovy možná ani nevšimli. To je ovšem v kontextu toho, jak obrovská je, velmi překvapivé. Zároveň je tento fakt nutné hodnotit pozitivně, protože jde o rukopis autorů, kteří nechtěli svou realizací vzbuzovat přehnanou pozornost.
Celá budova byla vystavěna v letech 1972 až 1978. Jejími autory jsou architekti a manželé Eva Růžičková a Vratislav Růžička. Kvůli této realizaci muselo být zbouráno pět činžovních domů a o tři patra převyšuje okolní zástavbu. Umístěné jsou zde dispečinky všech důležitých dopravních uzlů metra, tramvají a autobusů.
Kvůli svému poněkud depresivnímu vzhledu si budova získala přezdívku Mordor, která odkazuje na knihy a filmy z říše Pána prstenů. Tolkien však nebyl autorem sovětské budovatelské literatury a Centrální dispečink DPP spíše nese ideologii brutalistní a nekompromisní zástavby.
Opravdu tak hrozná?
I mezi odborníky panuje nejistota v soudu o tom, jestli patří budova Centrálního dispečinku DPP mezi nejošklivější, či nikoliv. Názor lidu je však relativně jednotný. Bezpochyby se však jedná o jednu z nejkontroverznějších staveb v Praze, což automaticky nemusí znamenat nic negativního. Brutalismus jako styl šel nekompromisně za svými vizemi, a to nejen v zemích sovětského bloku.
Většina budov, které mají megalomanskou podobu, tak budí emoce, ale zároveň představují zajímavé vize toho, co je vlastně vůbec možné. Byť se v tomto případě jedná o opravdu depresivní stavbu, Praha v ní má bezesporu velmi unikátní architektonický poklad.
KAM DÁL: Čech, kterého uznává celý svět. Vyhnanec Jan Amos Komenský přišel o děti kvůli moru
