Televizní děti: Máte pod kontrolou, co se děje v obýváku?

Hned na začátku je třeba říct, že je vlastně celkem jedno, jestli děti necháváme u počítače, tabletu nebo televize. Důležité je, že se dívají na "televizní obsahy", které pasivně přijímají. Jaké strategie rodiče používají, co je dobře a co špatně?

Babysitting vs. výběr a rozhovor

Mnozí rodiče používají televizi jako chůvu. Dítě se dá u televizního obsahu klidně nechat. Bude tak fascinované, že se od obrazovky ani nehne. Navíc se uklidní a nebude po vás nějakou dobu vůbec nic chtít. A čím déle ho tam necháte, tím více se mu to bude líbit! Dokonce si na televizi vytvoří určitou závislost a bude si televizní obsah vyžadovat.

Pokud budete dost trpěliví, je možné, že dítě vydrží u televize celý den kromě krátkého času určeného k jídlu. Ale i to se dá udělat u televize, ne? Dítě ztloustne a pak se mu od ní bude chtít pochopitelně ještě méně. Jenže opravdu tohle chceme?

Jistě, je to jiné, když potřebujete dítě zabavit na hodinu, kdy musíte nutně vyřešit něco důležitého. Důkladně tedy vyberete obsah, který bude potomek sledovat. Právě výběr vhodného obsahu je nesmírně důležitý. Může být velmi užitečný a inspirující, samozřejmě nejvíce, pokud je vhodně přizpůsoben i věku dítěte a jeho zájmům.

Určité typy obsahu mohou vést k lepšímu porozumění světu kolem i vlastní iniciativní aktivitě (například populárně naučné). Nesmírně důležitá je ochota rodičů diskutovat o tom, co dítě v televizi vidělo. Rodič, který pečlivě zvažuje obsah pro děti, bude nejspíš úzkostlivě sledovat i hodinky, aby měl pod kontrolou to, jak dlouho dítě u televize tráví. 

Děti sledují vzory svých rodičů. Pokud většinu svého volna trávíte pasivně, často se díváte na televizi a v rámci odpočinku u ní prostě "vypnete", je riziko, že vaše děti na tom budou stejně. Naopak, děti aktivních rodičů nebudou prosit o další hodiny u televize, ale spíš je bude zajímat to, kam vyrazí na výlet, jaký sport budou dnes dělat nebo jakou zvláštní aktivitu si budou moci vyzkoušet. 

Kritický obsah a jak reagovat

• Vulgarismy - Možná vám připadá, že by děti neměly slyšet žádná "ošklivá slova" z televize, aby je neříkaly. Jenže děti vnímají dobře kontext a přirozeně pochopí, že ti zlí a neinteligentní mluví sprostě, zatímco ti správní hrdinové jsou slušní. Porozumí i kontextu chudoby a hrubému jazyku oproti sofistikované "vyšší třídě". V českém zákoně je zákaz mezi 6. a 22. hodinou vysílat vulgarismy a nadávky, pokud nejsou zařazeny do uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné. 
• Nahota a porno - V americké společnosti je nahota a erotika v dětem dostupných obsazích naprosto nepřípustná, na rozdíl od brutálního násilí. Český malý divák je odolnější a "zvládne" i to, co by například v silně katolickém Polsku neprošlo. Nahota a erotika ve filmech, které dětem pustíme, by měla odpovídat jejich věku. Něco jiného je to s pornem. Sledování těchto scén zkracuje dětství, probouzí předčasný zájem o sexualitu u dětí, které na ni ještě nejsou připravené. Vede je k deformované představě o sexu, navazování vztahů, ale i o tělesných proporcích. Dalším rizikem je provozování sexu bez informace o ochraně a nemocech.
• Homosexualita - Pokud ve filmu narazíte na homosexuální scénu, je vhodné této příležitosti využít k poučení. "Na to si ještě malej," je asi nejhorší odpovědí. Dítě bude hledat informace u stejně špatně informovaných vrstevníků. 
• Násilí - Riziko, že si děti budou chtít vyzkoušet něco, co viděly v televizi, je samozřejmě vysoké. Další hrozbou je, že začnou být příliš úzkostné, že je někdo napadne. Nejlepší je o násilí mluvit, odsoudit ho a vysvětlit si lepší řešení. Bát se, že z dítěte bude násilník? Problematické to může být v dysfunkční rodině. Rizikovou skupinou jsou děti do 12 let, zejména chlapci, kteří v nadměrné míře sledují násilné mediální obsahy, žijí v nefungujících rodinách a mají vrozené osobnostní předpoklady k agresivnímu a násilnému chování. 
• Konzumace alkoholu, drog a nebezpečné aktivity - je stejně jako vulgarismy kontrolována. Nejrizikovějšími jsou pořady, v nichž je v pozitivním kontextu zobrazováno kouření, konzumace alkoholu nebo drog. Skryté nebezpečí představují i reportáže, kde se adrenalinové a potenciálně nebezpečné aktivity prezentují jako odvážné a vzrušující. Děti si mohou chtít vyzkoušet přebíhat přejezd na červenou, skákat z budov a podobně, třeba jen během hry na hrdiny. 

Reklama

Děti jsou cílovou skupinou pro mnoho reklam, přesto, že nemají samy peníze, umí naléhat na rodiče tak, že výrobek nakonec skončí v nákupním košíku. Neetická praktika výrobcům vychází i přesto, že je regulována zákonem. U nás bez problému vidíme reklamu před dětským pořadem i v jeho průběhu a po něm, často právě chytře zacílenou. Něco jiného funguje napříkad v Norsku, kde je zakázána reklama cílená na děti, pořady do 12 let věku nemohou být narušeny reklamou a děti mladší 13 let v reklamě nesmí ani hrát. 

Děti baví reklamy

Většina dětí má reklamy docela ráda. Jsou rychlé, svižné a vtipné. Často je baví chytlavé slogany a hlášky. Nejlepší strategií je dítěti v obchodě vysvětlit, proč kupujete to, co kupujete, a proč neberete raději věc z reklamy. Je nezdravá, zbytečně drahá, obsahuje něco, co se vám nelíbí? Na příkladu to děti snadno pochopí. Dost možná i sami začnete uvažovat o tom, jak vás reklama ovlivňuje. Stejně tak se můžete spolu s dětmi zamyslet nad tím, jak funguje product placement.