Trest smrti: Levnější spravedlnost? Ani náhodou. V Česku se zrušil až v roce 1990
Už starý Chammurapi říkal: oko za oko, zub za zub. V internetových diskuzích se často objevuje lehkomyslná touha po navrácení trestu smrti, tak jsme se podívali věci objektivně na zoubek. Možná budete překvapeni, podívejme se na celou problematiku z trochu jiného úhlu, než je v médiích běžné.
Ačkoliv právě trest smrti vnímá často široká veřejnost jako nepřísnější, a vzhledem k faktické podstatě tomu tak skutečně je (nehledě na mezinárodní úmluvy a jeho zákaz ve většině moderních států), má hned několik úskalí. Prvně si žádá perfektně vycvičený státní aparát. Soudce, který bude rozhodovat tak závažné zločiny, za které lze uložit trest smrti, musí znát ještě víc, než snad zná celá právní společnost.
Nesmí totiž udělat chybu. Naopak musí zvážit každý důkaz, dbát svědeckých výpovědí. Jakákoliv pochybnost by mohla mít fatální následky. Musí ho učit ti nejpovolanější, nesmí být na takové rozhodnutí sám a nejlépe mít k ruce odborníky. A i ti odborníci jsou pořád jen lidi.
Jedna pochybnost – a život se nedá vrátit
Nenechte se zmýlit. I dnes platí v trestním právu zásada in dubio pro reo, tedy v pochybnostech pro obžalovaného. Pokud má soudce jen náznak pochybnosti, že by obžalovaný nemusel být pachatelem trestného činu, podle této zásady by neměl přistoupit k odsouzení. Ale to se pochopitelně i tak děje. A nejen u nás, ale i v okolních státech. Čas od času se přijde na nějakého toho nevinného, který se stal obětí soudního systému. Velmi známé případy jsou z Ameriky či Austrálie, kdy se vězni, kteří byli odsouzeni na desítky let, po dlouhé době ukázali jako nevinní. Říkáte si, kde je chyba? Přeci v lidech. V celém tom systému nám svítí pořád červená kontrolka s názvem „lidský faktor“.
Soudce je člověk jako vy. Má za sebou sice právnickou fakultu, pár let jako justiční čekatel, těžké zkoušky a tisíce přečtených knih, pořád je to ale člověk. A jak praví staré známé pořekadlo – chybovat je lidské. V tomto případě ale fatální. Sedět několik let ve vězení za něco, co člověk nespáchal (pamatujete na Tomáše Tomana?), je něco, co by se nemělo stávat, pořád se to ale dá vyřešit. Obvykle velmi tučným odškodněním.
Kdo má mít právo určovat, kdo ztratí život?
Pokud někoho odsoudíte na smrt a po letech vyjdou najevo okolnosti, které vypovídají o jeho nevině, nedá se to vrátit zpátky. A to je důvod, proč pravděpodobně najdete jen velmi málo soudců, kteří do takových procesů vůbec chtějí jít. Ta tíha, že byste měli rozhodnout o smrti člověka, je v podstatě celoživotní „cejch“.
A pokud ano, musíte pro ně přichystat speciální školení, mít jistotu, že to jsou ti nejlepší z nejlepších. A pokud už je máte, potřebujete formu výkonu takového trestu. Tedy udržovat v procesu všechny látky a personál, který je zodpovědný za to, že to proběhne humánně.
A tady jsme u té kontroverzní otázky – kdo má právo určovat, kdo přijde o život? A pokud se jedná o vraha, který zabil, je řešením následovat jeho příkladu a brát život také? Není pro vraha daleko větším trestem, když roky ve vězení zpytuje své svědomí? To všechno a mnohem více jsou otázky, na které budeme mít ve společnosti různé názory. Jsou ale na místě.
Největší mýty o trestu smrti
Popravují se jen strašliví zločinci
Pravdou je, že v roce 1972 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu USA, kterým byl pozastaven výkon trestu smrti kvůli jeho zneužívání, bylo propuštěno 322 vězňů, kteří původně čekali v celách smrti. Jen pět z nich vraždilo znovu, ostatní se začlenili zpátky do společnosti a svých činů litovali.
S tím souvisí, že žádný justiční systém není neomylný a dochází rovněž k odsouzení nevinných, nikoli jen zločinců.
Poprava je levnější
Mnohdy je právě tohle častým argumentem v internetových diskuzích. Proč z našich daní platíme doživotí vrahům? Ubytování, stravu, jídlo, zábavu? Přesné výpočty pro ČR nemáme, ale přinejmenším v Americe je proces dosažení odsouzení jedince k trestu smrti mnohem dražší než doživotí. Jde totiž o složitější proces, který je náročnější na aparát.
V Kalifornii stojí přibližně o 1 milion dolarů více než proces, kde vězně odsoudí soudce na doživotí. Existence trestu smrti stojí Kalifornii zhruba o 125 milionů dolarů víc než samotné náklady na vězně, kteří sedí na doživotí. Ještě vám to přijde jako levnější varianta?
Je to efektivní odstrašující příklad
Ve skutečnosti nemáme doložitelné statistiky o tom, kolik lidí existující trest smrti skutečně odradil od dalšího páchání trestné činnosti. Nutno však vzít v potaz, že neznáme jen vraždy s rozmyslem, tedy ty předem připravené. Mnoho vražd je spácháno v situaci, kdy je pachatel vystaven velkému emočnímu stresu, případně dokonce pod vlivem drog. Zpráva OSN z roku 1988 uvedla, že: „... není rozumné přijmout hypotézu, že trest smrti odrazuje od spáchání vraždy v nepatrně větším rozsahu než hrozba a použití doživotního vězení, jež je všeobecně chápáno jako nižší forma trestu“.
Když byl ale trest smrti zrušen v Kanadě v roce 1976, procento vražd kleslo o 40 %. To může a nemusí přímo souviset, na druhou stranu nám to však dokazuje, že jeho zrušení nezpůsobuje nárůst zločinnosti. Přisuzovat takovému trestu jakékoli zásluhy by bylo více než mylné.
Proces je spravedlivý
Měl by být. Ale v zemích s nejvyšším počtem odsouzených k trestu smrti – Irák, Irán a Čína – se odsuzuje za nadále nevyjasněných okolností. V roce 2014 uvedla interní stážistka organizace Amnesty International Samantha Barlett, že Shafqat, čtrnáctiletý chlapec, čeká v Pákistánu na vykonání rozsudku smrti poté, co se po 9 dnech mučení přiznal k únosu a neúmyslnému zabití.
Vykonání popravy je humánní
Vždy existuje riziko, že zvolený způsob usmrcení způsobí odsouzenému bolest. A to zejména při oběšení, zastřelení, ukamenování a setnutí. I v případě injekce, která by měla být bezbolestná, existuje riziko, že způsobí člověku nepředstavitelnou bolest, pokud látka nezafunguje správně.
Loňské statistiky mluví jasně
Loni bylo ve světě vykonáno 883 prokazatelných poprav. Uvádějí to statistiky Amnesty International. Drtivá většina na Blízkém Výchově a v severní Africe. Statistiky z Číny nemáme, ale tamější popravy se odhadují na tisíce ročně. Téměř 40 % všech poprav bylo vykonáno za drogové trestné činy, mnohdy šlo o lidi ze znevýhodněného prostředí.
Například v Egyptě, který je u Čechů velmi populární jako dovolenková destinace, nechali loni popravit 24 lidí po vynuceném přiznání mučením.
Na Maledivách, v Japonsku a v USA byli popraveni lidi s psychickými poruchami. „Vzhledem k tomu, že mnoho zemí pokračuje v odsouvání trestu smrti na smetiště dějin, je načase, aby je ostatní následovaly,“ řekla šéfka Amnesty Agnes Callamard. Přesto, podle výzkumu v roce 2022, je pro návrat trestu smrti každý desátý Čech.
Zdroj: iDNES.cz, lidskaprava.cz, Amnesty International, americkecentrum.cz, seznamzpravy.cz
KAM DÁL: Zločiny z Perlovky: Ze smyslné zlodějky, která slibovala osmý div světa, se vyklubal chlap.
