Třiapadesát obětí ruského masového vraha a kanibala Andreje Čikatila. Policie nevěřila, že jde o dílo jednoho člověka
Andrej Čikatilo byl člověk, kterého se báli lidé nejen v Rostově, ale i v celém širokém okolí. Poměrně tichý a nesmělý člověk, vysokoškolsky vzdělaný učitel, vraždil ženy, dívky i chlapce. Sovětský režim ale odmítal připustit, že by v Rusku mohl řádit masový vrah…
Jak vypadá sériový vrah? Každý máme o takovém člověku své představy, ale pravděpodobně jen málo z nich by se hodilo na “rostovského řezníka" Andreje Čikatila. Byl to inteligentní muž, který i přes nepřízeň všech okolností vystudoval obor ruská literatura na univerzitě a později ji také vyučoval. Kromě toho ale zavraždil nejméně 53 lidí, z nichž většinu tvořily děti. Svoje oběti navíc částečně snědl.
Smutné dětství
Na jeho budoucí jednání mělo vliv už dětství. Narodil se na Ukrajině v roce 1936, v dětství tedy prožil jak válečné útrapy, tak i tehdejší krutý hladomor. Podle jedné z teorií se stal jeho starší bratr dokonce obětí řádění kanibalů. Šílený hlad tehdy k takovému kroku dovedl i lidi, kteří by na nic podobného jindy ani nepomysleli.
Neoblíbený chlapec, ale vynikající student
Andrej nebyl jako mladý příliš oblíbený u svých vrstevníků, a tak tato léta trávil převážně sám. Studoval - a to s výborným prospěchem. Přesto nebyl přijat na univerzitu, kde chtěl původně studovat práva, a proto nastoupil do zaměstnání, kde opravoval telefony. To mu ale nestačilo a později dokonce vysokou školu dálkově vystudoval a začal pracovat jako učitel. To mu bylo 35 let. Zatím ale žil poměrně obyčejný život. Oženil se a i přes jeho impotenci se do manželství narodily dvě děti. Andrej Čikatilo už ale dobře věděl, že s ním není všechno v pořádku. Věděl, že jej nic nevzruší tak jako násilí.
Zneužíval studenty
Jeho pedagogická kariéra byla poznamenána hned několika pokusy o zneužívání studentů, což mu také přineslo výpověď a další zaměstnání v továrně. Čikatilo se rozhodl přestěhovat do míst, kde ho nikdo neznal. Vybral si menší místo poblíž Rostova. Když se sem stěhoval, mohli jeho noví sousedé jen těžko tušit, jak krušné chvíle sem s novým obyvatelem přicházejí. Brzy po jeho příjezdu zde došlo k první vraždě. Šlo o devítiletou dívku, kterou se pokusil znásilnit a poté ji ubodal. I když na něj zprvu padlo podezření, jeho poměrně dobrá pověst, kdy tamní orgány nevěděly o problémech, které dříve řešil, jej nakonec ze seznamu vyloučily a za jeho zločin byl popraven nevinný člověk.
Oběti bez rodiny
Svoje další oběti si Čikatilo vybíral mezi dívkami, ženami, ale i chlapci, u nichž bylo pravděpodobné, že je nebude nikdo hledat. I když šlo o osmdesátá léta minulého století, bylo v okolí Rostova poměrně dost lidí bez domova a bez rodiny. Takové si vyhlédl poblíž nádraží nebo zastávek, odvedl je do lesa a tam je zabil. Jiným způsobem nebyl schopen dosáhnout sexuálního uspokojení, a proto se počet jeho obětí neustále zvyšoval.
Zima 1984
V roce 1984 byla velmi tuhá zima, která poskytla dostatek důkazů o hrůzných činech masového vraha. Těla jeho obětí se vlivem chladu nerozkládala a policii tak poskytla dostatek důkazů o hrůzách, které si nebozí lidé museli vytrpět, než naposledy vydechli. Čikatilo ale i po jejich smrti pokračoval ve zohavování těl, mnohým části chyběly.
Masový vrah v Rusku? Vyloučeno!
V souvislosti s vraždami, jichž bylo tolik, že policie zprvu odmítala přijmout myšlenku, že by se mohlo jednat o dílo jediného člověka, a soustředila se na pátrání po celé skupině vrahů, bylo zatčeno hned několik lidí. Brzy se ale ukázalo, že i v době, kdy byli podezřelí pod zámkem, vraždy ve stejném duchu pokračovaly. Proto byli zajatí propuštěni a pátralo se dál.
Čikatilo byl zadržen
Vražedné šílenství ustalo až v roce 1984, kdy byl Andrej Čikatilo zatčen za drobný přečin, pro který si měl odsedět tři měsíce. Patrně vinou nedbalé práce laborantů ale nebyl s vraždami ještě spojen. Sovětský režim navíc odmítal byť jen připustit myšlenku, že by na jeho území mohl operovat sériový vrah.
Poslední oběť
Čikatilo byl po třech měsících propuštěn a vraždy se znovu objevily na scéně. Policie byla neustále v pohotovosti, ale ani přesto se nepodařilo zachránit jeho další oběti. Tou poslední byla v listopadu roku 1990 Světlana Korostiková, kterou zabil v lese, hlídaném policií. Po činu byl zadržen jedním z policistů, když vycházel z lesa. Jeho výmluvy na procházku a sběr hub mu už tentokrát nebyly nic platné. Policista si všiml krvavých skvrn na oblečení. Brzy nato bylo v lese objeveno tělo zavražděné ženy a konec masového vraha se blížil. Policie začala důkladněji pátrat v jeho minulosti a na světlo se dostaly informace, které později vedly k propojení tohoto muže s mnoha dalšími vraždami. Stále však nebylo dost konkrétních důkazů k jeho zatčení. K tomu se policie rozhodla až po delším sledování podezřelého, když zjistila, že oslovuje na ulici děti a snaží se je nalákat na místo, kde by byli sami.
Policejní lest
Protože nebylo dost důkazů, bylo nutné přimět vraha k doznání. To se nakonec podařilo, když mu namluvili, že je nemocný a jako takový nemůže být za svoje činy odpovědný ani souzený. Čikatilo uvěřil a k vraždám se přiznal. Následoval ale soud a pak také trest. Jak je možné předpokládat, o jeho činech už věděla i média a i přes přísná opatření se tato kauza dostala na veřejnost.
Trest smrti pro masového vraha
Soudní proces byl provázen mnoha jeho šílenými výstupy, v nichž se snažil soud i veřejnost přesvědčit o svojí nepříčetnosti. Vykřikoval sprostá slova, obnažoval se, bez ostychu a hrdě popisoval, jak si připravoval části těl svých obětí před tím, než je snědl. Není divu, že se proces neobešel bez snahy o výpady ze strany příbuzných obětí, kteří směli procesu přihlížet v soudní síni. Rozsudek nakonec zněl očekávatelně: trest smrti zastřelením. Žádost o milost, která byla později podána, tehdejší prezident Ruska Boris Jelcin zamítl. Trest byl dokonán 14. února 1994.
KAM DÁL: Socialismus měl své neodolatelné chutě. Vzpomínáte na Granko, Jesenku nebo Míšu?
