Udivení biologové našli statisíce obrovských hranatých vajec. Jsou přilepená na aktivní podmořské sopce
Půl druhého kilometru pod mořskou hladinou objevili vědci prehistorickou sopku. Překvapeni byli ještě víc, když zjistili, že je dokonce stále aktivní a bez velkého zájmu jejího okolí z ní bez přestání vytéká vroucí kapalina. Navíc je tohle místo zajímavé nálezem statisíců podivných vajec ještě podivnějších tvarů. Co se z nich může vylíhnout?
Doslova tisíce a tisíce obrovských prazvláštních vajec objevili odborníci prostřednictvím robotických sond na povrchu podmořské sopky poblíž kanadského pobřeží. Co je na zárodcích budoucího života v téhle oblasti tak záhadného?
Hranatá vajíčka? Opravdu?
Nejde totiž o běžná vajíčka ve tvaru, jaký si jistě každý vybaví, tahle vejce mají spíše tvar jakéhosi zaobleného hranolu a navíc mohou mít na délku až půl metru! A které zvíře je jejich „autorem“? Jde o budoucí generaci vzácného bílého rejnoka trnitého. Stejně zajímavé, jako je tvar vajec, je i jejich umístění v takové hloubce. Ale každý tvor na planetě si může vybrat svoje ideální místo k životu…
Rejnočí vyhřívaná školka
Podle podmořských biologů jde o nález, který nemá v jejich oboru prozatím obdoby. Rejnok trnitý je velmi vzácná mořská ryba, která dorůstá do délky až dvou metrů, a takové množství jeho vajec je doslova ohromující, navíc na tak nepravděpodobném místě. Na druhou stranu je vysvětlením prostředí, které vytvářejí vyvěrající teplé proudy, kterými prastará sopka vyhřívá tichomořskou rejnočí školku. I když totiž byla v minulosti vajíčka zmiňovaného druhu nalezena, vždy šlo o jednotlivé kusy, maximálně jejich malé skupinky.
Krásní, ale ohrožení
Rejnoci trnití jsou obecně velmi zajímaví tvorové, bohužel ale také patří na seznam ohrožených živočišných druhů. To i přesto, že dostat se k nim, aby jim člověk mohl přímo škodit, je téměř nemožné. Nejvíce si totiž libují v hloubce mezi jedním a dvěma a půl kilometry pod mořskou hladinou.
Hlavní je přežít
Aktivní sopky rejnočí matky podle zjištění vědců vědomě využívají jako jesličky nebo snad lépe řečeno inkubátory, a to kvůli tamním podmínkám. Jde jak o teplotu vody, tak i o skutečnost, že povrch vulkánů bývá porostlý korály a dalšími živočichy a rostlinami, mezi nimiž se mohou jejich potomci v první fázi života celkem snadno schovat a přežít tak nejkrizovější období. Navíc vajíčka se vyvíjejí celé dlouhé čtyři roky, je tedy také potřeba, aby nebyla každému proplouvajícímu predátoru na očích. Teplé prostředí v okolí sopek pravděpodobně také přispívá k rychlejšímu vývoji mláďat a zvyšuje pravděpodobnost jejich vylíhnutí a zajištění pokračování rodu.
Jaké další překvapení nás ještě pod mořskou hladinou čekají? Bezpochyby je jich mnoho...
Zdroj: vesmír, livescience, akademon
KAM DÁL: Svět zachrání narcisy a farmáři z Walesu: Už tuší, jak na kravské plyny a oteplování Země
