Uhodnete, z čeho byl nejbizarnější tank světa? Pojízdná rakev, ve které posádka neměla šanci
Bob Semple byl novozélandský ministr práce. Není úplně jasné, proč se začal montovat do vojenských věcí, ale každopádně jej velmi trápilo, že Nový Zéland nemá vlastní tanky. Rozhodl se proto, že jeden takový stroj sám vymyslí a zařídí jeho sériovou výrobu.
Myšlenka to jistě nebyla úplně špatná. Nový Zéland skutečně neměl žádné vlastní tanky, plně v tomto spoléhal na vojenské kapacity Velké Británie, která mu je v případě potřeby měla dodat. Semple ale nechtěl britské tanky, chtěl vlastní obrněnce. Navíc postavené ze zdrojů, které Nový Zéland poskytoval. A těch nebylo mnoho.
Tank nebo traktor?
Nový Zéland byl v podstatě zemědělskou zemí, takže jestli měl něčeho dostatek, tak to byly traktory. Semplův tank proto měl základ v běžném zemědělském traktoru typu Caterpillar D8, což nebylo rozhodně ideální řešení. S výzbrojí to také nebylo valné, země žádné děla neprodukovala, takže tank měl ve výzbroji jen 7 kulometů Bren.
To možná fungovalo v první světové válce, ale ve druhé se už jasně ukazovalo, že tank prostě musí mít silný kanón a také pancíř. Když je řeč o pancíři, tak tady nastal vůbec největší problém. Ano, tušíte správně, Nový Zéland neměl možnost vyrábět žádný pořádný pancíř, takže tank byl chráněn (nebo spíše nechráněn) vlnitým plechem. Ten bylo možné prostřelit nejen jakýmkoliv dělem, ale i těžkým kulometem a s trochou štěstí i samopaly. Z posádky by v boji s pěchotou byl brzo cedník.
Osm mužů v plechové rakvi
Aby toho nebylo málo, tank byl ohromně vysoký, dosahoval výšky 3,5 metrů. Druhá světová válka znala podobná monstra, ale šlo o silně pancéřované a těžce vyzbrojené pevnosti na pásech. Semplův tank byl spíš rakev na pásech. Měl navíc slabý a poruchový motor, převodovka byla v praxi nepoužitelná, před každým přeřazením stupně totiž tank musel napřed zastavit. Posádku tvořilo osm mužů s tím, že třeba střelec ležel na jakési matraci rovnou na krytu motoru. V jeho případě by asi bylo nejlepší rovnou spáchat sebevraždu, protože tahle pozice opravdu slibovala jen velmi bolestivý konec.
Konec naštěstí nastal spíše pro Semplovy tanky. Jakmile se jeho prototypy dostaly před zraky veřejnosti, bylo jasné, že jde o obrovský průšvih. Najednou se k nápadu nikdo neznal, armáda rezolutně prohlásila, že žádné takové tanky nechce a všechny prototypy se měly urychleně zlikvidovat. K Semplově obhajobě je třeba dodat, že jeho úmysly byly čisté. Měl obavu, jako mnoho obyvatel Nového Zélandu, z japonské invaze, na kterou nebyl ostrov připraven. K té nakonec naštěstí vůbec nedošlo. Pravda je, že pokud by se Japonci skutečně vylodili, Semplovy tanky by jim byly maximálně tak pro smích.
Zdroj: militaryfactory.com
KAM DÁL: Naše armáda naštěstí nespoléhá na nápady ministrů a investuje miliardy do modernizace tanků.
