Únosci chovali dívku na zahradě jako zvíře. Po mnoha letech přišel gigantický trest i odškodné
Čtyři sta třicet jeden rok vězení pro únosce a násilníka a dvacetimilionové odškodné od státu pro jeho oběť jako omluva za chybné podmínečné propuštění jejího věznitele. Takový byl výsledek soudů, jež proběhly v prvním desetiletí 21. století v Kalifornii. Případ ale začal o mnoho let dříve, již na počátku devadesátých let. Tehdy byla při cestě do školy unesena jedenáctiletá dívka, která si v dalších osmnácti letech prožila peklo na zemi.
Malá Jaycee Dugard, žačka páté třídy, šla toho dne jako jindy na školní autobus, když u ní zastavilo auto. Domnívala se, že se někdo chce zeptat na cestu, a tak bez starostí přistoupila k otevřenému okénku. Byl to poslední krok na svobodě na dlouhých osmnáct let. Únosce Phillip Garrido a jeho žena Nancy nebohou dívku nejprve omráčili a vtáhli do auta, aby ji odvezli více než sto kilometrů daleko na svůj pozemek ve stotisícovém kalifornském městě Antioch, jak popsal kromě mnoha dalších také list Los Angeles Times. To, co následovalo, si nikdo snad raději nechce ani představovat.
Musela žít na zahradě
Jedenáctiletá dívka byla odvlečena do kůlny na zahradě, kde ji pár nechal více než týden nahou a přivázanou, aby nemohla utéct. Únosci jí namluvili, že zahradu hlídají psi, kteří na ni zaútočí, jakmile by se pokusila o útěk. Dívka tak byla odkázána na milost a nemilost kruté dvojici. Po krátké době se k věznění na zahradě, které víc než péči o dítě připomínalo chov zvířete, přidalo také fyzické napadání a pohlavní zneužívání od Garrida, což mělo o tři roky později konkrétní výsledek. Tehdy se čtrnáctileté Jaycee narodila první dcera a o další tři roky později přišla na svět druhá dívka. Sama Jaycee tyto okamžiky později vyprávěla pro ABC News. „Ani jsem dlouho netušila, že jsem těhotná a budu rodit,“ vysvětlila. „Rodina“ se pak usnesla, že dětem namluví, že jejich matkou je Nancy a Jaycee, které v té době říkali Allissa, je jejich sestra. Je třeba bohužel konstatovat, že to velmi dlouho vycházelo.
Volnosti nevyužila
Phillip Garrido byl manipulátor, jakého je těžké najít. Dokázal ovládat nejen svoji ženu Nancy, ale i unesenou dívku. Ta později dokonce směla chodit na zahradu, čas od času se bavila se sousedy v okolí, dokonce pracovala v Garridově tiskárně. Svoji pravou identitu ani fakt, že byla unesena, ale nikdy neprozradila. V práci měla dokonce k dispozici telefon a další komunikační zařízení, ale nikdy jich nevyužila k tomu, aby požádala kohokoliv o pomoc. Podle pozdějšího vysvětlení policie se u ní vyvinul tak zvaný stockholmský syndrom, tedy začala ve své podstatě alespoň částečně sympatizovat se svým únoscem.
Zvláštní chování začalo být nápadné
I když bylo po Jayceeině únosu pročesáno široké okolí jejího bydliště, dívka nalezena nebyla. Policie přišla na její stopu až o mnoho let později, kdy se Garrido se svými (a Jayceeinými) dcerami objevil v kampusu místní školy, aby si domluvil možnost uspořádat náboženskou přednášku. Pracovnici školy se nezdálo zaražené chování dívek, a tak začala jednat. Brzy se únosce objevil na policii, ale stále se nic zvláštního nedělo. Byl vyslechnut, všechno „vysvětlil“ a v klidu odešel domů.
Policie mu přijela domluvit
Nic se nestalo dokonce ani ve chvíli, kdy sousedé ohlásili na policejní stanici, že se domnívají, že děti žijí na zahradě, nikoliv v domě. Policista se dostavil k domu, upozornil Garrida na případné možné problémy a zase odešel, jak uvádí i Reno Gazette Journal. Zdá se, že situace byla bezvýchodná. A možná by i byla, kdyby se již dříve trestaný a podmínečně propuštěný drogově závislý alkoholik Garrido nerozhodl pomoci policii v honbě za dalšími sobě podobnými. Ve víře, že je z něj už docela jiný člověk, sepsal jakési doporučení, jak s jemu podobnými má policie jednat, a odnesl jej na FBI. Zanedlouho byl předvolán on i jeho domnělá rodina.
Sebevědomí jim nechybělo
Všichni přišli, patrně již bez jakékoliv obavy z prozrazení. Všichni vypovídali shodně, šlo podle nich o spořádanou rodinu se vzorným a milujícím otcem. Ani Jaycee neřekla proti Garridovi jediné křivé slovo, a to ani ve chvíli, kdy byli od sebe odděleni. Až po dalším vyšetřování a naléhání se Garrido ke všemu přiznal a pak přišla řada i na unesenou ženu. Zpočátku stále zapírala a svého věznitele obhajovala, později ale vše konečně připustila. Tvrdila ale, že nejde o stockholmský syndrom, kdy by se snad do únosce dokonce v průběhu času zamilovala, ale o naučené jednání, které jí pomohlo v tak děsivé situaci přežít.
Ani návrat nebyl jednoduchý
Jaycee i její děti se mohly vrátit domů, což také udělaly. Stejně jako všechny předchozí roky ani návrat ke svobodnému životu a původní rodině nebyl nijak jednoduchý, ale podle svědectví příbuzných to všichni nakonec zvládli.
Rekordní trest i odškodné
Únosci se dostali před soud a v dlouhém a složitém procesu, v němž se hovořilo i o dalších Garridových obětech, skončili oba dva za mřížemi. Nancy na 36 let a pro Phillipa si soudce připravil 431 let vězení. Rodině unesené dívky to ale nestačilo a brzy nato zažalovala stát Kalifornii za chybu, která ve své podstatě umožnila únos a věznění Jaycee. Jako odškodnění bylo podle CNN nakonec vyplaceno dvacet milionů dolarů. Roky, strávené v rukou únosce, týrání a zničený život tím ale napravit tak docela nelze.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Ženu držel únosce sedm let v rakvi pod vlastní postelí. Udala ho žárlivá manželka.
