Utíká vám čas mezi prsty? Můžete si za to sami, netrénovali jste paměť!
Vzpomínky jsou to nejkrásnější, co člověk má. Každý si tvoří svůj vlastní příběh. Jak je ale možné, že čas s přibývajícím věkem nabírá rychlejší tempo a v hlavě zůstávají jen zážitky z mládí? Možná vás překvapí, že děti mají sice výbornou paměť, kondici ale ztrácíme poměrně rychle. První trable mohou přijít už kolem třicátého roku života.
Moc velký soubor
Hodiny odpočítávají čas pořád stejně, to se nemění. Proměňuje se ale vnímání reality a zpracovávání podnětů zvenčí, které se ukládají do paměti.
Představte si pětileté dítě. Je bystré, zvídavé a upovídané. A má dokonalou paměť. Nosí v hlavě i ty nejmenší detaily a často na nich své rodiče nachytává. Všechno kolem je pro dítě sice nové, ale vzpomínek není tolik a pro mozek nepředstavuje problém všechno zálohovat.
Na prahu dospělosti už si člověk pamatuje jen dílčí část a v padesáti jen životní milníky a situace, které se pojí se silnými emocemi, jako je svatba, rozvod, pohřeb, narození dětí, nemoc, výpověď, křivdy, spory nebo pocity ryzího štěstí. Paměť mohou limitovat i nemoci, například cukrovka nebo rakovina.
Dny se zkracují
Lidé v důchodu často mluví o tom, jak rychle jim dny ubíhají. Je to ale jen subjektivní pocit. Vraťte se zpět k pětiletému dítěti. To má za sebou bezmála dva tisíce dnů. A tak každý den má v jeho paměti mnohem větší prostor a zastoupení. U starších lidí, kteří mají odžitý několikanásobný počet dnů, jde o ohromný časový úsek a jeden den z takového objemu je čím dál menší. A tím pádem i kratší. Právě proto si děti pamatují detaily, mají na to totiž kapacitu. S přibývajícím věkem je síť neuronů složitější, signály z mozku musí urazit větší vzdálenost a nervová soustava může být přetížená, případně narušená. To všechno má za následek odpor toku informací.
Představte si paměť jako puzzle. A každý den je jeden dílek. S přibývajícím věkem je kousků do skládačky čím dál tím víc, zároveň se ale zmenšuje pozornost, kterou jim věnujete, protože se v tom objemu práce jednoduše „ztratí“.
Postupně se zhoršuje schopnost zpracovat mentální obrazy, čímž dochází k utlumení vnímání okolí. A čím méně výjevů si během sekundy člověk zapíše, tím rychleji pro něj čas plyne. Je to proces, který člověk nemůže ovlivnit. Paměť i přes různá cvičení v podobě křížovek, šachů, vyprávění příběhů, kreslení map zpaměti, počítání bez kalkulačky nebo skládání puzzle nelze udržet v kondici napořád. Už po třicátých narozeninách dochází k prvnímu zemětřesení a paměť mohou zaskočit drobné výpadky. Je to jako se zrakem. V určitém věku přichází zlom a člověk může jen mírně ovlivnit, jak moc prudký bude pokles.
Zdroj: skolapameti, forbes, sitn.hms.harvard.edu
KAM DÁL: Demence: S prevencí nemoci vám pomůže zlatavý nápoj.
