V Česku se asi dají najít diamanty z konce období křídy. Na zem tryskaly v obřích gejzírech

Diamanty se dostávají na zemský povrch v masivních sopečných erupcích, když se superkontinenty rozpadají, a vznikají, když se kontinenty spojují. Když zhruba před 86 miliony let na konci období křídy ožila sopka na území dnešní Jižní Afriky, bylo to velké. Možná daleko větší než erupce Vesuvu. Množství vyvřelé horniny zůstalo pod nízkými, zvětralými bílými kopci.

V roce 1869 pastýřův syn objevil obrovský třpytivý kámen, ze kterého se „vyklubal“ diamant, pojmenovaný Hvězda Afriky. A z hory, kde byl nalezen, se stal Kimberleyský důl, epicentrum jihoafrické diamantové horečky a dost možná největší díra na Zemi, jaká kdy byla ručně vykopána. Díky dolu Kimberley jsou útvary, kde se nacházejí diamanty, známé jako kimberlity. Tyto útvary jsou roztroušeny po celém světě, ale jsou relativně malé a vzácné.

Jsou v hloubce až 700 kilometrů

Je známé, že diamanty vznikají pod kontinentálními deskami. Celý proces probíhá tak, že se magmata napojují na velmi hlubokou a velmi starou horninu a interagují s dalšími procesy, které probíhají pouze hluboko v Zemi. Ke krystalizaci prostého uhlíku na tvrdý, jiskřivý diamant je zapotřebí velký tlak, takže tyto drahokamy se tvoří v nejméně 150kilometrové hloubce v nejnižších vrstvách litosféry. Některé, známé jako sublitosférické diamanty, se tvoří ještě hlouběji, až kolem 700 kilometrů.

Faktem je, že nikdo nikdy neviděl erupci kimberlitu na vlastní oči. Za posledních 50 milionů let jich bylo jen velmi málo a poslední možná erupce v pohoří Igwisi v Tanzanii se odehrála před více než 10 000 lety. Nejen to, hlavní materiál v kimberlitu, minerál olivín, na povrchu rychle zvětrává. Kvůli tomu je jeho studium náročné.

Mohou za to rozpady superkontinentů

Odborníci jsou zmateni například chemií původního zdroje roztavené horniny v plášti a také tím, jak se kimberlitům daří prorážet stabilní jádra toho, co geovědci nazývají kratony – tlusté vnitřní části kontinentů, které obvykle odolávají narušení. Prvním vodítkem je načasování. Vědci mají za to, že aktivita kimberlitu odpovídá času rozpadu superkontinentů.

Studie z roku 2018 se globálním pohledem na tuto shodu načasování zabývala a zjistila, že v období rozpadu superkontinentu Nuna opravdu došlo k prudkému nárůstu erupcí kimberlitu (asi před 1 miliardou let). Totéž se dělo během rozpadu superkontinentů Rodinie a Pangea (to se na povrch dostalo přes 62 % všech známých kimberlitů).

Odborníci nedávno analyzovali stáří neobvyklých růžových diamantů nalezených v západní Austrálii a zjistili, že se pravděpodobně dostaly na povrch asi před 1,3 miliardy let v době rozpadu Nuny.

Jsou roztroušeny po celém světě

Zatímco erupce diamantů může vysledovat příběh rozpadu superkontinentu, jejich vznik může také poskytnout vodítko k tomu, jak se kontinenty spojují. Ve studii publikované v říjnu 2023 v časopise Nature její autoři popsali diamanty z Brazílie a Guineje, které se vytvořily v hloubce 300 až 700 km. Odhadli, že diamanty vznikly asi před 650 miliony let, kdy se tvořil superkontinent Gondwana. Diamanty se pravděpodobně „přilepily“ na základnu kontinentu a „seděly“ tam po tisíciletí, dokud se Gondwana během období křídy nerozpadla.

Důležité na těchto diamantech bylo to, že pomohly vysvětlit, jak kontinenty rostou. Superkontinenty vznikají, když se oceánská kůra tlačí pod kontinentální kůru. Tento proces, nazývaný subdukce, přitahuje dva kontinenty na opačných stranách oceánu blíže k sobě. Stejná subdukce snáší uhlík do hlubin, kde může být stlačen do diamantu. Dole v plášti se kousky těchto subdukujících desek mohou vznášet a stoupat zpět nahoru a nést s sebou diamanty.

Pravdou je, že se všechno zdá být velmi složité. Nicméně jisté je jedno – diamanty na Zemi jsou a může jich být daleko víc, než jsme si dosud mysleli. A nikomu nic nebrání v tom, aby prostě začal hledat.

Zdroje: livescience.com, nature.com, sciencedirect.com

KAM DÁL: Vojna za komunistů: Na sovětská letadla jsme mířili kanony, MiGy na nás nalétávaly, vzpomíná pamětník.