V motolské nemocnici našli bezhlavé tělo veksláka. Jeho smrt se stala pomníčkem Jiřího Markoviče
Vražda Františka Zapletala se odehrála za tuhého komunismu, přesto měl tento případ přesah až do polistopadové doby. Dvojice podezřelých z ohavného činu se totiž svezla na vlně soucitu s vězni Jáchymova, ačkoliv tihle dva si zde odpykávali trest za kriminální činy, nikoliv politické.
Okolí motolské nemocnice bylo v roce 1982 plné dělníků a není divu – probíhala rekonstrukce a hlavně výstavba, která dala komplexu podobu, jak ji známe dnes. Tělo Zapletala nalezl právě jeden z těchto dělníků shodou okolností, když šel vykonat malou potřebu. Stál rozkročený za boudou a tu si všiml polobotek čouhajících ven z kupy nepořádku, což mu pochopitelně přišlo divné. Když se podíval blíže, zjistil, že jde o mrtvolu. Měla rozepnutou košili a nehybný hrudník. To nejhorší dělník ale neviděl.
Případ pro mordpartu
Po příjezdu mordparty, které velel plk. Jiří Markovič, vytáhli tělo zpod hromady starých dveří a nastal šok. Nemělo totiž hlavu a také nebyly nalezeny žádné doklady, nebylo tudíž možno určit totožnost nebožtíka. Ve spisu je napsáno: „Hlava těla není na místě, je traumaticky odňata v místech vpředu u ohryzku, vzadu u třetího krčního obratle.“ Vražda se stala před 5 až 7 dny, přesný čas nebylo možno stanovit.
Mrtvý neznámý
Policisté začali prohledávat okolí a odebrali otisky prstů dělníkovi, který tělo našel. Prohledávání areálu nemocnice nepřineslo žádný úspěch, kriminalisté soustředili svou pozornost na ubytovnu Armabeton, ve které bydlel dělník, který tělo nalezl, a také většina ostatních, pracujících na stavbě nových bloků nemocnice.
Na místě byl také policejní pes Kita, ale žádné stopy se najít nepovedlo, což se dalo vzhledem k velkému pohybu lidí čekat. Rozjelo se důkladné prověřování nocležníků, mezitím probíhala usilovná práce na ztotožnění nalezeného muže. Zde pomohla až pitva, při které byly sejmuty nebožtíkovy otisky prstů. Našla se shoda v daktyloskopické kartotéce DEKA, to tedy znamenalo, že dotyčná oběť měla v minulosti pletky se zákonem.
Vekslák z Alcronu
Oběť dostala jméno. Byl jí František Zapletal, narozen roku 1911, trvalým bydlištěm v Praze. Právě tam začali kriminalisté dělat šetření a zjistili, že sousedi viděli Zapletala naposledy devět dní před nálezem jeho těla. Také poznali, že byt veksláka byl prohledán, ale nebyl vypáčen zámek, pachatel tedy musel mít klíč. Zbývalo zjistit, kdo vlastně zavražděný důchodce byl. Kriminalisté začali dělat hloubkové šetření k jeho osobě. Dozvěděli se, že byl vekslákem, pohybujícím se v tehdy známém hotelu Alcron. Tady začínal svou kariéru i budoucí kmotr František Mrázek.
Další důležité zjištění je přivedlo k Zapletalově minulosti. V roce 1948 byl totiž odsouzen za kolaboraci do pracovního tábora v Jáchymově. Jeho proviněním mělo být členství v kolaborantské organizaci Vlajka, do které vstoupil na konci války. To však nebylo vše, měl se také vydávat za Maxe Goldensteina a podvést firmu ve Francii.
Nevyřízené účty
Další zájem kriminalistů se točil okolo podsvětí hotelu Alcron, kam Zapletal patřil. Propojily se jim hned dvě osoby. Dva pánové, kteří byli veksláky v tomto hotelu, stejně jako Zapletal, s ním seděli v Jáchymově a ke všemu měl jednoho z nich Zapletal udat v táboře pro přípravu útěku. Jednalo se o Jana Kroneisla a Miroslava Kastnera. Mordparta v čele s Markovičem svou pozornost zaměřila právě na ně, oba byli vyslýcháni zvlášť a jejich výpovědi nebyly nijak uspokojivé. V momentě, kdy začali ztrácet půdu pod nohama, oba odmítli vypovídat.
Nakonec byl jako pachatel vytipován právě Kastner, Kroneislovy pachové stopy byly zase nalezeny v bytě Zapletala. Kriminalistům se však stále nedařilo oba muže usvědčit, pořád chyběl přímý důkaz. V roce 1988 se oba podezřelí podrobili vyšetření na detektoru lži, v klíčových otázkách lhali, museli tedy něco o vraždě Zapletala vědět. Několikrát byl také prohledán areál nemocnice Motol, a to také za použití georadaru, ale bez výsledku, hlava Zapletala se nikdy nenašla.
Sametová revoluce znamenala konec snahám objasnit případ, na vině nejspíš byl masivní nárůst zločinu, kterému bylo třeba se ihned věnovat, podstav policie a také její dehonestace jakožto komunistického nástroje. Je také možné, že na Kastnera a Kroneisla bylo později pohlíženo jako na oběti komunismu, přestože nebyli politickými vězni. Vražda obchodníka s valutami Františka Zapletala zůstala neobjasněna.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Vážná nemoc skvělého Miroslava Donutila: Lékaři mu neřekli diagnózu a pokazili léčbu.
