Vynález dynamitu Alfréda Nobela proslavil, ale nebylo to jednoduché. Kde měl laboratoř a jak dopadla jeho divadelní hra?
Kdo byl Alfred Nobel? Pro příznivce Járy Cimrmana zkrátka ten, kdo tomuto géniovi jen o několik vteřin “vyfoukl” patent na dynamit. Kdyby tomu tak skutečně bylo, musel by Jára Cimrman bádat na schodišti patentového úřadu právě 25. listopadu. Toho dne v roce 1867 totiž Alfred Nobel svůj patent na trhavinu na bázi nitroglycerinu získal…
Alfred Bernhard Nobel se narodil v roce 1833 ve Stockholmu. Budoucí velký světoznámý chemik v dětství rozhodně nestrádal, vždyť jeho otec byl uznávaným a bohatým podnikatelem. Ostatně ani jeho matka nepocházela z chudých poměrů, a tak o živobytí nemusela mít rodina obavu. Ve Stockholmu ale malý Alfred pobyl jen devět let a následovalo velké stěhování na nové místo otcova podnikání, do Petrohradu. To dalo příštímu vědci možnost poznat a dokonale si osvojit další světový jazyk.
Soukromí učitelé i světové univerzity
Vzdělání mohli rodiče Alfrédovi poskytnout opravdu dobré, a také se tak stalo. Soukromí učitelé mu vštípili skutečně mnoho znalostí a vědomostí ze všech oborů, on ale vynikal právě v chemii. Další studia pak absolvoval ve Francii a v Americe - mohl si to dovolit. Jednak mu rodiče mohli taková studia financovat a pak také již v mladém věku zvládal kromě rodné švédštiny a ruštiny také angličtinu, francouzštinu i němčinu. A to byl jistě více než dobrý základ pro další vědecký život.
Osudové setkání
Po studiích jeho cesta vedla na severozápad Itálie, do průmyslového Turína, které leží ani ne sto kilometrů od francouzských hranic, kde pracoval v labortořích tamní univerzity. Právě zde se setkal s Ascaniem Sobrerou, vynálezcem nitroglycerinu, který Nobelův život ovlivnil zásadněji, než si tehdy vůbec mohl myslet. Právě tato látka se stala podstatou jeho dalšího bádání. Výbušnost nikroglycerinu nedala Alfredu Nobelovi spát, a tak se snažil přijít na způsob, jak zajistit jeho větší bezpečnost, a to zvláště po několika výbuších, které se odehrály v jejich rodinné továrně. Při jednom z nich přišel Nobel dokonce o mladšího bratra a o život bylo připraveno i několik zaměstnanců.
Laboratoř na lodi
Výzkumy nebyly jednoduché a už vůbec ne bezpečné. Každou vteřinou hrozil výbuch, ale Alfred Nobel svůj výzkum nevzdal, i když musel laboratoř z důvodu bezpečnosti pro okolí zřídit na lodi, kotvící na jezeře. Nakonec na to ale přišel. Vše vyřešila poměrně obyčejná hlinka, která ve směsi s nitroglycerinem stvořila hmotu, kterou lze přenášet, manupulovat s ní - a to všechno bez obav z neočekávaného výbuchu. Ten nastane až po aktivaci rozbuškou, kterou stačí přivést k životu pomocí zápalné šňůry dostatečně dlouhé na to, aby se každý stačil schovat do bezpečí. Dynamit byl na světě.
Podnikatel i spisovatel Nobel
Alfréd Nobel ale rozhodně neusnul na vavřínech. Rozvíjel výrobu trhaviny, o kterou byl obrovský zájem, podnikal, pracoval, bádal a bohatl. Když mu ve vší pilné práci zbyla chvíle času, rozhodl se dokonce napsat divadelní hru. Velké úspěchy s ní ale nesklidil, byla zavržena a pro budoucí generace se dochovala vlastně jen pouhou náhodou. Jde o tragédii o čtyřech dějstvích, která byla vydána jen krátce před Nobelovou smrtí. Hlavní hrdinkou příběhu je italská šlechtična Beatrice Cenci, popravená v roce 1598 za spiknutí, jehož cílem měla být vražda vlastního otce. Hra se ale neprosadila a byla odsouzena. Později bylo dokonce rozhodnuto, že se jedná o dílo rouhačské, a úřady rozhodly o likvidaci celého nákladu. Tak se také stalo, ale šťastnou náhodou se několik výtisků podařilo přece jen zachovat. Prvního divadelního ztvárnění se hra dočkala až v roce 2005, kdy ji nastudovalo stockholmské divadlo Intima.
KAM DÁL: Vláda zralá na Chocholouška, Blatného PES štěká jen za nouzového stavu a je paní Schillerová estébákovou kurvičkou?
