Zámek Ctěnice má za sebou bohatou historii. Za návštěvu stojí i výstava železničních modelů

Ctěnice leží v dosahu pražské MHD (autobusy 185 a 302) asi 10 km severovýchodně od centra Prahy, v oblasti, spadající pod obec Vinoř. Krásně zrekonstruovaný zámecký a hospodářský areál Ctěnice má středověký původ, přičemž jeho jádro bylo postupně upravováno a přestavováno do renesanční a později do barokní podoby.

Původní gotická tvrz byla založena ve 2. polovině 14. století na výběžku ostrohu, kolem ní byl vybudován ochranný vodní příkop a tvrz chránila mohutná hranolová vstupní věž. Základní dispozice objektu pochází z pozdně gotické přestavby. Zámecká křídla se rozkládají na nepravidelném půdorysu kolem centrálního dvora, přičemž nejstarší část představuje dnešní severní křídlo zámku.

Majitelé zámku
Zámek Ctěnice patřil na přelomu 15. a 16. století rodu Hrzánů z Harasova, později se dostal do majetku rodu Losinthalů a následně Windischgrätzů. Po prodeji pražským měšťanům Donátovým měnil zámek dále majitele v rychlém sledu, patřil nějakou dobu rodu Desfoursů, následně průmyslníkovi a bankéři Alexandru rytíři von Schöllerovi.

Novodobé využití
V roce 1993 se stal zámek včetně hospodářských budov a parku majetkem hlavního města Prahy a v letech 1997 – 2004 prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Provozováním areálu byla v letech 1995 – 2011 pověřena Pražská informační služba, v jejíž správě byl zámek i původní hospodářské objekty, novodobě označované jako Kočárovna, Jízdárna, Špejchar, Drábovna, Zámecký hotel, park a Zámecké zahradnictví. Od 1. 7. 2012 spravuje Zámecký areál Ctěnice Muzeum hlavního města Prahy. Během krátké doby získal areál novou náplň - stal se místem prezentace tradiční lidové kultury a řemesel, a to prostřednictvím stálých expozic. Je zde například instalována expozice o historii pražských cechů či o historii Vinoře. Kočárovna je využívána ke konání společenských akcí a řemeslných tvůrčích dílen, v parkových prostorách a nově zřízeném altánu se konají svatby.

V objektu Špejcharu je od letošních jarních měsíců instalována expozice modelové železnice. Jejími hlavními objekty jsou kolejiště ve velikosti H0, představující provoz na dnes již zrušeném nádraží Praha-Těšnov, a nově i kolejiště ve velikosti N, jehož námětem je Negrelliho viadukt. Ten v současné době prochází rekonstrukcí - kolejiště jej zachycuje v roce 2013, v podobě, která jí předcházela.

Nádraží Těšnov
V květnu roku 1875 začalo v Praze fungovat nové nádraží společnosti Rakouské severozápadní dráhy, která o dva roky dříve propojila svou síť železničních tratí s Prahou (směrem od Lysé nad Labem). Novorenesanční budova navržená architektem Karlem Schlimpem, i když již neexistuje, je dodnes považována za jednu z nejkrásnějších, které byly vůbec v Evropě kdy postaveny. Známe ji z fotografií a filmových záběrů: průčelí bylo pojato jako vítězný oblouk se čtyřmi sloupy, na nichž byly umístěny sochy znázorňující obchod, vědu, průmysl a hospodářství. V nejvyšší části se nacházelo sousoší zobrazující průmysl a rolnictví, nad nimiž se vypínala Austrie jako jejich ochránkyně. Velmi velkoryse byly koncipovány i vnitřní prostory odbavovací dvorany.

Nádraží bylo koncové a sloužilo osobní dopravě, v jeho blízkosti fungovalo lokomotivní depo. Od roku 1919 neslo název Denisovo, podle francouzské historika a politika, odborníka na slovanství, který významně podporoval vznik samostatného Československa. V době nacistické okupace bylo nádraží přejmenováno na Vltavské a po únoru 1948 na Praha-Těšnov.

Roku 1972 zde byl ukončen provoz osobní dopravy, kvůli výstavbě Severojižní magistrály došlo ke zbourání severního křídla budovy a 16. března 1985 k demolici zbývající části budovy. Model tak připomíná zajímavou kapitolu pražské železniční historie. Na modelu Negrelliho viaduktu lze sledovat jízdu vlaků, které obsluhují příměstskou linku směrem na Roztoky a Kralupy nad Vltavou, i dálkové vlaky na trase do Drážďan, Berlína a dále až do Hamburku. Celá expozice je vhodná jak jako cíl rodinného výletu, tak i pro školní výpravy.