Zasvětil Markoviče do myšlení sadistů. Vrah Tekverk se přišel udat sám
Osmdesátá léta byla v Praze ve znamení sadistických vražd. Kromě Hojera v této době vraždil i inženýr Vladimír Tekverk. Jde pravděpodobně o nejinteligentnějšího českého vězně vůbec, i přes nadprůměrné IQ ale boj se svým démonem nakonec prohrál, když vzal život mladé dívce. Tento případ je výjimečný vztahem, jaký si vrah vytvořil k vyšetřovateli. Vladimír Tekverk je ale také ukázkou toho, že resocializace může fungovat.
Vladimír Tekverk se vracel z práce domů. Bylo chvíli před půlnocí, když jeho pozornost upoutala mladičká dívka. V autobuse, ve kterém jel, byla kromě něho jediná. Vystoupila a inženýr se vydal za ní. Nadběhl jí, schoval se za strom, a když byla dívka v jeho dosahu, vyskočil z úkrytu a bodal do ní jako smyslů zbavený.
Zatmění
O pár chvil později probudil celý od krve svou manželku a oznámil jí, že „zabil ženskou“. Ta mu nejdříve nechtěla věřit, když se však na manžela blíže podívala, bylo jasno, že si legraci nedělá. Nastala absurdní situace – manželka vraha dovedla na místo činu, aby se doznal. V pražských Letňanech už byli kriminalisté a ohledávali tělo zavražděné 16leté dívky. Na místě činu byl i Jiří Markovič. Vladimír Tekverk přišel za doprovodu své manželky a oznámil, že onu dívku zavraždil a že je sadista.
Ten den přitom začal pro leteckého inženýra stejně jako každý jiný, na konec pracovní doby mu ale přece jen přichystal překvapení. Pozval si jej nadřízený, což většinou nevěstí nic dobrého. Vladimír ale mohl být klidný. Dostal pochvalu a byl mu zvýšen plat, ba co víc, nadřízený jej pozval večer na skleničku do baru. Vše bylo toho dne více než v pořádku, až na osudnou cestu domů. Co se tehdy v jeho mysli odehrálo, si však na rozdíl od většiny obdobných vrahů nenechal pro sebe.
Druhé přiznání
Vladimír Tekverk vše přiznal i před vyšetřovatelem, který zapsal jeho výpověď do protokolu. Kriminalisté si už v té chvíli mysleli, že mají před sebou sexuálního sadistu. Inženýra zavřeli zatím do vazby a podle zákona dostal advokáta, který ho měl zastupovat. Ten mu však poradil, aby své přiznání stáhl a raději tvrdil, že měl s onou dívkou poměr a ta jej později vydírala. Jelikož měl manželku a děti, vyřešil stresovou situaci takto. Tekverk měl strach z trestu smrti.
Kriminalisté vše prověřili a zjistili, že na sebe neměli žádné vazby, a vztah s ženatým mužem by neseděl ani do morálního profilu dívky. Vyšetřovatel Markovič se zachoval tehdy velmi lidsky.
Vysvětlil Tekverkovi, že chápe důvod změny jeho výpovědi, ale touto novou výpovědí že si „říká o špagát“. Sadismus byl totiž jeho jedinou polehčující okolností, v opačném případě by podle jeho výpovědi šlo o připravovanou vraždu.
Sadismus je jako pavučina
Mladý inženýr svou novou výpověď stáhl a zůstal u první, původní, což mu nakonec zachránilo život. Uzavřel také s Markovičem zvláštní dohodu. Kriminalista se jej při výslechu neptal, co jej k činu vedlo. Chtěl po něm, aby mu vše podrobně popsal, až bude ve vězení. V něm mu popsal sadismus jako rakovinu (nebo pavučinu), kterou nelze zastavit – na jednom místě se jí zbavíte a začne bujet na druhém. Také se přiznal, že pocit špatného svědomí je mu cizí, zná jej jen z vyprávění druhých.
Jiří Markovič dostal mnohastránkový popis myšlení sadisty, který vypracoval 32letý inženýr s naměřeným IQ 140. Dostal 25 let žaláře, trest mu byl zkrácen na 16. Dobrovolně se nechal ve vězení vykastrovat. Žil dvojí život, nechodil tajně po parcích a nikoho nenapadal, ale s touto myšlenkou den co den v hlavě bojoval. To je také důvod, proč nosil v pracovní kabele kuchyňský nůž. Svůj boj sice prohrál, ale po návratu z vězení vede bezúhonný život a stal se respektovaným malířem. Často má výstavy v Královéhradeckém kraji. S Jiřím Markovičem, jehož vyšetřovací metody se staly námětem seriálu, měl po propuštění přátelský vztah, vzájemně se navštěvovali a jezdili spolu na chatu. Známého kriminalistu také portrétoval.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Tělo malé královny krásy našli ve sklepě. Vrah ji uškrtil garotou, policii stále uniká
