Žijí již 60 000 let na ostrově v naprosté izolaci a skupinově se oddávají „vášnivému tanci touhy“
Není záhadnějších lidí, než jsou obyvatelé Severního Sentinelu. Všichni musí být příbuzensky zkřížení, a přece netrpí genetickými vadami. Žijí v době kamenné, a přece používají železné nástroje. Udržují oheň, ale neumějí ho rozdělat. Skupinově se oddávají „vášnivému tanci touhy“. Napadnou každého, kdo se je pokusí zkontaktovat. A zdá se, že to nejsou žádní primitivové.
V roce 1563 varoval námořník César Frederick: „Pokud se nějaká loď nešťastnou náhodou zastaví na těchto ostrovech, nikdo se nevrátí živý.“ I přes mnohé varovné zkušenosti navštívili ostrov několikrát za posledních 200 let cizinci a většinou to pro obě strany skončilo špatně. Těla nezvaných návštěvníků zpravidla končí posetá šípy. I proto o domorodcích víme tak málo. Jejich řeč, kulturu ani představy o světě nikdo nezná.
Jak se žije ve střední době kamenné
Ostrov Severní Sentinel zůstává stále izolovaný, i když se nachází v těsné blízkosti jiných ostrovů (Andamanské a Nikobarské ostrovy), které se pro svou křišťálově čistou vodu a bílé pláže staly oblíbenou turistickou destinací. Všechny tyto ostrovy patří Indii.
Kmen se nachází na úrovni mezolitu. Dosud neobjevili zemědělství, nevytvořili civilizaci ani se nespecializují na určité dovednosti. Loví nejrůznější druhy živočichů, zejména prasata a velké ještěry. Velkou část jejich stravy tvoří ryby, které loví pomocí luku a šípu nebo oštěpu. Kmen údajně nemá žádného náčelníka ani řídící orgán, žádné intelektuální schopnosti, žádnou formu písma a není známo, že by si vedli kalendář. Neznámý je i počet obyvatel, může se pohybovat od 40 do 500.
Nechte nás na pokoji
Obyvatelé Sentinelu dali v minulosti opakovaně najevo, že o žádný kontakt nestojí. Například po tsunami v roce 2004 byl jeden z příslušníků kmene vyfotografován, jak míří šípem na vrtulník pobřežní hlídky, který hledal přeživší. Byl to jasný signál, aby se nezvaní vetřelci drželi dál. Známější je případ z roku 2018, kdy zabili amerického misionáře. John Allen Chau se pokoušel kmen nelegálně kontaktovat, aby ho obrátil na křesťanství.
Rozhodnutí nepouštět k sobě cizince se ukázalo jako neobyčejně moudré. Mnohé sousední kmeny byly vyhlazeny poté, co Britové kolonizovali jejich ostrovy. Mimochodem, kdyby se i indiáni svého času místo přátelského přivítání Kryštofa Kolumba postarali o to, aby se nikdo z jeho posádky nevrátil domů, nebyli by tak rychle vyhubeni. Sentinelci také nemají imunitu vůči běžným nemocem, které by jejich populaci zcela zdecimovaly. Jejich přání být ponecháni na pokoji se setkalo s pochopením u indické vlády, která v roce 1956 prohlásila ostrov Severní Sentinel za kmenovou rezervaci a zakázala cestovat k němu do vzdálenosti menší než tři námořní míle (5,6 km).
Přátelský kontakt? Jednou a dost!
Jediný přátelský kontakt, byť velmi omezený, se podařilo navázat indickému učenci jménem Pandit, který v roce 1967 jako první antropolog vstoupil na Severní Sentinel. I jeho následné výpravy na ostrov se dlouho setkávaly s nepřátelstvím. Sentinelci se schovávali v džungli a na posádku stříleli šípy. Po dobu 24 let přinášel Pandit a jeho tým různé dary a oběti, které nakonec vedly k prvnímu přátelskému kontaktu v roce 1991. Chatrné přátelství mezi ostrovany a antropology nikdy nepřekročilo rámec rozdávání kokosových ořechů. Domorodci nikdy nenabídli dary na oplátku a nikdy nepozvali návštěvníky, aby zůstali nebo se vydali do vnitrozemí, a ani jedna strana se nikdy nenaučila s tou druhou skutečně mluvit. A ne vždy Sentinelci návštěvníky vítali, někdy antropology ještě na pláži odstrašovali ozbrojení muži.
„Když jsem rozdával kokosové ořechy, trochu jsem se oddělil od zbytku týmu a začal se přibližovat ke břehu,“ sdělil Pandit BBC. „Jeden mladý Sentinelec se zatvářil směšně, vzal nůž a naznačil mi, že mi uřízne hlavu. Okamžitě jsem zavolal na člun a dal se na rychlý ústup,“ dodal. „Gesto toho chlapce bylo příznačné. Dal mi jasně najevo, že nejsem vítán.“ Přes tyto zkušenosti Pandit odmítá označit domorodce za nepřátelské. „To je nesprávný pohled na věc. My jsme tady agresoři,“ řekl deníku Indian Express. „To my se snažíme vstoupit na jejich území. Sentinelci jsou mírumilovní lidé. Nesnaží se útočit na lidi. Nenavštěvují okolní oblasti a nezpůsobují problémy,“ prozradil BBC.
Umějí přežít díky jedinečné kultuře
Forbes se zmiňuje, že díky jediné návštěvě sentinelské vesnice v roce 1967 víme, že místní obyvatelé žijí ve štíhlých chýších se šikmými střechami. Před každou chýší si pečlivě udržují oheň. Stavějí si malé, úzké kánoe, s nimiž manévrují pomocí dlouhých tyčí v relativně mělkých, klidných vodách uvnitř útesu. Mnohé z jejich nástrojů a zbraní mají železný hrot, který Sentinelci pravděpodobně našli vyplavený na břehu a zpracovali ho podle svých potřeb.
Jak uvedl Daily Mail, v roce 1970 se k ostrovu přiblížila skupina antropologů s připravenými zápisníky a fotoaparáty. Okamžitě byli zasypáni šípy a poté měli možnost zhlédnout na pláži sexuální show, kterou jeden z pozorovatelů popsal jako „druh komunitního páření – zběsilý tanec touhy“. V roce 1996 indická vláda návštěvy antropologů pozastavila.
Sentinelci údajně zapomněli, jak rozdělat oheň a udržují vždy několik ohňů. Jejich botanické, zoologické a lékařské znalosti jsou prý ohromující. Je překvapivé, že všichni obyvatelé Sentinelu přežili tsunami, při kterém zahynulo 250 000 lidí. Předpokládá se, že podobně jako mnoho zvířat ucítili zemětřesení a věděli, že se blíží monstrózní vlna. Vylezli včas na stromy a vzali s sebou svůj drahocenný oheň.
Záhada příbuzenského křížení
Populace, která na ostrově existuje extrémně dlouhou dobu bez jakéhokoli kontaktu zvenčí, musí takřka s jistotou pociťovat následky příbuzenského křížení neboli inbreedingu. Lze předpokládat, že obyvatelé mají extrémně omezenou genetickou variabilitu pro reprodukci. Jak se s ní mohli dokázat vyrovnat? Ti, kdo by nesli geny se škodlivými následky, by zřejmě byli v tak uzavřeném prostředí z genofondu dávno odstraněni. Na Sentinelce musel být po generace vyvíjen silný selekční tlak. Ti, kteří nebyli zdraví, zahynuli. Ti, kteří zůstali, mohou mít některé jedinečné genetické znaky, ale jako populace jsou pravděpodobně zcela zdraví.
Poslední svědkové pravěku
Sentinelci, kteří jsou obecně považováni za poslední předneolitický kmen na světě, dokázali přežít hlavně díky tomu, že se násilně bránili jakémukoli kontaktu s cizinci. Naštěstí okolní civilizace již dospěla na takovou úroveň, že jim toto právo žít si izolovaně a po svém dokázala přiznat. A tak máme naději, že tito poslední svědkové kamenné doby budou s námi i nadále sdílet naši planetu.
Zdroj: BBC, Forbes, Daily Mail aj.
KAM DÁL: Cestovatel a indiánský náčelník Miloslav Stingl: Domorodci mu nabízeli vlastní ženy i lidské maso
