Za krásné tělo, co by chtělo…

Procházel jsem se po jednom obchoďáku, a pořád jsem myslel na Ivetu. Málem jsem vrážel do lidí, jak jsem nad ní dumal, a nakonec jsem s cílem strávit zbytek víkendu někde kde je živo a něco se děje, zamířil k východu.

Tu mě něco trklo do očí, a zase ten čertík začal v mé kebuli vrtat a našeptávat kam se zase vrtnout. Důvod? Jednoduchý. Cestu ven z obchoďáku lemovaly krámky, a jeden z nich mě doslova zaujal tak, že jsem se zastavil a čučel přes výlohu na…

Byla to větší místnost, ve které byly v řadě nějaké stroje s popruhem, na dvou z nich stály lepé děvy postaršího ročníku opřeny o pas, a tak se podivně chvěly, jak nějaký mlsný ratlík na sušenku, nebo já na svíčkovou když mám hlad. Nahoře jim to krásně pohupovalo s  vnadami, prdelky se třásly přímo k nakousnutí, a to mě zaujalo. Nejen mě, ale i pány, kteří procházeli kolem. Každý brzdil v chůzi a šel do stylu plazícího se šneka s očima upnutými na dvě místa. Hádejte, na která. Jo, přesně na tyhle. 

„Co to zase ti mamlasové vymysleli?“ pomyslel jsem si, a šel blíž zjistit, jakou čertovinu na ženský ti kapitalisti vymysleli. Vejral jsem na ně, a už u mě byla náhončí.

„Mladý pane, pojďte si to nezávazně zkusit,“ lákala lstivě obsluha těch vibrátorů. Sakra, pomyslel jsem si, ty potřebuješ hodně silné brýle. Kde vidíš nějakého mladého pána? Rozhlédl jsem se kolem a ona při tom pořád koukala na mě. Tak asi zase tak starej nebudu. „Pojďte dál, zkuste si naší novinku.“ „Jo? A za kolik?“ S obavou v hlase jsem se optal obsluhy těch mašin. Vypadla z ní cena, že mě málem ne vypadla, ale upadla čelist. Bylo to za 10 použití po 20 minutách, prý to zpevňuje postavu, z tučného těla vyšlehá štíhlé, zkrátka zázrak přírody s technikou.

„Milé děvče, mě nic nepomůže a vše takové mě jen zmůže“, řekl jsem potichu, aby to zůstalo tajemstvím jen mezi námi dvěma. „Ale nebojte se. Pojďte dál a vyzkoušejte si to osobně.“ „Zadarmo?“ Raději jsem se ujistil. „Jojo, zadarmo." No, neberte to. Tohle vibrování přežiji. Jsem chlap, ne? Tvárnici to ze mě snad nevyrobí. Dámy na mašinách se přestaly klepat a pátravě zabodly očka do mě. Tak se dívejte, teď vám to chlap natře.

Zul jsem si boty, stoupl si na plošinku, pás jsem si dal kolem pasu, opřel se do něj pohodlně a ono nic. Cítil jsem se jako miminko v popruhách. Chtěl jsem něco říci, že jakoby se nic neděje, ovšem ta dívčina obslužná něco namačkala, ten krám pípl a začalo peklo. Zemětřesení v Thajsku hadr, včetně Japonska dohromady. Já se tak rozklepal, jak podnikatel strachy na finančáku, když má kontrolu daní. Vše se mi v očích podivně rozvibrovalo, sádlové vlny se rozeběhly… Pardon, svalové vlny se rozeběhly po těle nahoru i dolu, a já měl strach, že se mi z uší vyklepou zbytky mozku, co tam mám ze všeho, a dole vypadne… Ani se neptejte co.

„Dobrý? Pořádně se do pasu opřete,“ řekla dívčina. Ale to už se na mě koukali i lidi, co procházeli kolem toho kutlochu, kde měli tyhle mučicí stroje.„Jjjjooooo jjjjoooo ddddooobbbrrryyyy,“ cedil jsem slova mezi zuby z obavy, abych si zuby nenasekal jazyk na plátky. „Ty čertova děvenko jedna, jak dobrý, žaludek mám někde u kotníků, páteř někde poletuje, ruce mě brnějí. Bože, Bože můj, já jsem cvok, kam jsem to zase vlezl, já tu snad zemřu,“ v duchu jsem si nadával a loučil se se životem. Netušil jsem ovšem, že ten život se se mnou neloučil, ale naopak. Nechá mě v tom pořádně vyráchat. Protože…

(pokračování)