Dětské životní mapy pomohou dětem i rodičům

Jak to probíhá                                 

Děti pracují na mapě samy, bez přítomnosti rodičů, pod vedením lektora, po dobu asi jedné hodiny. Pak se s rodiči konzultují výsledky. „Je to metoda pro děti velmi příjemná, neinvazivní, tvořivá. Malí klienti kreslí do předem připraveného schématu, vše je pro ně víceméně přirozené. Mapa, se kterou v současnosti pracuji, je určena především pro děti do šesti let.  Je ale v podstatě využitelná pro všechny věkové kategorie a dokonce i pro dospělé,“ říká Mgr. Lída Hůrková z Klecan. K životním mapám se dostala přes vlastní zkušenost, kdy řešila s dcerou obavy ze školy. „V mapě se jejich původ dobře ukázal, a proto mě tato metoda velmi zaujala. Následně jsem se rozhodla projít výcvikem pro lektory Životních map u manželů Kamily a Petra Kopsových v Táboře, kteří metodu přivedli na svět,“ vysvětluje.

V čem Dětská životní mapa pomůže

Pomocí této metody lze dobře identifikovat pravou příčinu problému, který dítě prožívá a následně jej pak řešit. Řešení často vyplyne z hotového dětského výkresu a samo se v podstatě nabídne. Velmi často to bývá pouze problém s komunikací mezi jednotlivými členy rodiny či ve škole. „Maminky uvádějí, že jsou děti po vypracování mapy klidnější a vyrovnanější, což samozřejmě vede ke změně atmosféry v celé rodině. Kreslení se může přibližně po měsíci znovu opakovat a všichni si tak mohou ověřit, jak se celá situace vyvíjí,“ uvádí lektorka Hůrková.

Nejčastější problémy

Na otázku, s čím se rodiče na lektorku nejvíce obracejí, říká: „Nejvíce mě navštěvují rodiče, jejichž děti mají neopodstatněné vzteky, smutky, obavy, často také s hyperaktivitou. Nejsilnějším zážitkem bylo pro lektorku životních map, kdy odhalila zneužívání holčičky jedním z členů širší rodiny. „Holčička trpěla depresemi a neopodstatněnými strachy.  Po nakreslení mapy a zásahu rodičů se vše postupně začalo vylepšovat a strachů začalo ubývat. I když v jiných případech není problém tak závažný, rodiče často hovoří o tom, že jim mapa umožnila podívat se na situaci pohledem jejich dětí a v podstatě jim tak jim tak otevřít oči,“ dodává na závěr lektorka životních map Lída Hůrková.