10 věcí, kterým jsme věřili, když nám bylo sedmnáct

Zobrazit fotogalerii (5)

Džíny a kecky. Víc jsme toho nepotřebovali. Nebo snad jo?

30. 5. 2016

Autor: Sarka Turcekova

Je tady pár věcí, kterým jsme jako sedmnáctiletá paka věřili. Je vůbec možné, že jsme byli takhle naivní? Posuďte sami.

reklama

Měli jste hroznou radost z toho, že vás všichni začínají brát vážně. Konečně, po tolika letech. Ale byla to opravdová lež.
Bláhově jste čekali na osmnáctku. Věřili jste, že budete dospělí. A soběstační. Teď si přejete pravý opak.
Mysleli jste si, že máte opravdové problémy. Jako třeba první nešťastné lásky a nedostatek peněz.
Nevěděli jste, že za pár let budete mít úplně stejné problémy. Akorát to nebudou polibky v garáži rodičů a žebrání o stovku na pivo, ale rozvody s pomocí psychologa a makačka v Mekáči.
A když jsme u té lásky, brali jste to smrtelně vážně a opravdu věřili, že spolu zůstanete celý život. Nakonec slavíte úspěch, když vydržíte se svým desátým objevem aspoň jeden rok.
Dříve jste měli dobrou výmluvu na to, co ještě nemůžete dělat, protože jste mladí. A nezkušení. Nebo jste svoje cíle mohli odsunout do neurčité budoucnosti: “Až mi jednou bude 25, to už budu mít dobrou práci, nebudu chodit kalit…”
Kamarádi na střední, to byla vaše rodina. Měli jste se scházet minimálně každý týden u piva. Potom se z toho stal měsíc. Pak se z toho stalo jedno kafe za tři měsíce. No a potom jste se viděli už jenom na pískovišti, kam náhodně spolužačka vzala na procházku děti.
Říkali jste si, že rozhodně neskončíte jako vlastní matka. Nebo otec. V horším případě oboje dohromady. Věřili jste, že před sebou máte dobrodružný život, který vám budou všichni závidět. Určitě.
Vždycky jste si chodili nakupovat jídlo do supermarketů a nedokázali jste pochopit, jak tam někdo může dělat. Potom vám to došlo, když jste tam byli z nouze na brigádě, protože inženýrů a teoretiků je jako hub po dešti.
Když vám někdo řekl, že vydělá třeba 15 tisíc, přišlo vám to hrozně moc. Nechápali jste, kam ty peníze lidi dávají. Vy byste z toho vyžili aspoň 3 měsíce. Teď na ty chvíle jen trpce vzpomínáte.