Deset Instagramů deprese, prosím! Sociální síť je často naprosto asociální
Nejpopulárnější sociální síť? Pro obchodníky každopádně – trávíme na ní nekonečné hodiny, fotíme na ní i to největší soukromí a nově i rovnou nakupujeme. Pro náš mozek už to tak růžové není. Ukazuje se, že s Instagramem přicházejí nejen hezké fotky, ale taky úzkosti a deprese. Proč to tak je a jak jim nepropadnout úplně?
Náš mozek reaguje na každý podnět, který mu přistane pod nosem. Za obzvláště důležité považuje přirozeně informace spojené s druhými lidmi. Je tomu tak proto, že naší nejdůležitější potřebou je opravdu být druhými přijati a oceněni.
Po značnou část našeho dětství na přijetí druhými doslova závisel náš život. Postupem čas nám tuto potřebu naplňuje širší sociální okolí a nyní i sociální sítě. Háček je ovšem v tom, že srdíčka nebo palečky nikdy nevedou k prožitku opravdového mezilidského kontaktu.
Mozek dostává zabrat
Na Instagramu mozek naráží na doslova nekonečné množství informací o druhých. Ještě k tomu jsou to zpravidla naaranžované, pečlivě vybrané fotografie, kterými se chtěl autor záměrně prezentovat. V tu chvíli začínáme prožívat pocit, že bychom se měli druhým vyrovnat.
Přicházejí prožitky méněcennosti, slabosti a pocity selhání. Uprostřed takových emocí je už velmi těžké podívat se věc racionálně – instagramový profil je jako umělecké dílo, každý vytváří jedinečný a svým způsobem krásný objekt, který se nedá napodobit.
Srovnávání životů
Jakmile vstoupí do hry srovnávání se s druhými, už se vezeme. Toužíme mít stejné tělo jako člověk na fotce, podívat se do vzdálených krajů a umět přesně takhle vařit. Možná se o to i pokusíme, ale vzápětí jsme zahlceni dalšími fotkami a úsilí brzy vzdáváme. Tady leží podstata toho, proč jsme s Instagramem v kapse více náchylní k úzkostem – vzniká kvůli němu iluze, že mít dokonalý život nestojí žádné úsilí. Jenže všechno, co má v životě hodnotu, čeká na druhé straně od tvrdé práce.
Tak, je to venku. Můžeme získat cokoli, co v nás na obrázkové sociální síti probouzí touhu, přání nebo dokonce závist. Jenže podmínkou k něčemu takovému je udržet u takového nového cíle pozornost tak dlouho, dokud v něm nezažijeme první úspěchy. Opravdu začít běhat a zažít pocit stoupající kondice. Přihlásit se konečně na kreslení a pozorovat, jak se zlepšujeme. Koupit si kuchařku a uvařit první dobrotu. Je to proces, je to práce, ale ta odměna! Zažít úspěch v něčem, co jsme si sami vymysleli na základě touhy, je tím nejkrásnějším pocitem v životě.
Potrava pro mozek
Možná namítnete, jak moc je těžké u něčeho nového v životě vydržet. A máte pravdu, je to ta nejtěžší věc v životě. Mozek opravdu svou energií hodně šetří a když to vypadá, že se vydáváte nějakým novým a pro něj neznámým směrem, začne vás přemlouvat. Že to nemá smysl, že to stejně nevyjde, že se ani nemáte snažit… Je to jeho práce, má pocit, že nás takhle udrží v bezpečí a naživu. Je to taky důvod, proč tak snadno podléhá honbě za srdíčky. Na Instagramu stačí vyvinout jen malou aktivitu a už se proud virtuálního sociálního ocenění pohybuje vaším směrem. Jenže je to opravdu jen náhražka.
Jestliže už pociťujete, že je vám po projíždění Instagramu vlastně hůř než před ním, je čas zakročit. První, čemu věnujte pozornost, je “sociální potrava”, kterou dáváte a dostáváte mimo sociální sítě. Chválíte své blízké? Mluvíte o svých úspěších? Dokážete se ocenit? Druhým krokem je poskytnou sám sobě příležitost k úspěchu v nějakém kreativním projektu. Může to být jen vaření nebo nový druh cvičení. Ukažte mozku, jak chutná reálný život, on se vám odmění reálnými dobrými pocity.
