Existuje mužské a ženské myšlení? Podle odborníků ano a řeší spor o to, kdo je chytřejší
Určíte pohlaví člověka, když si prohlížíte jeho mozek? Otázka, zda existuje hmatatelný rozdíl mezi mužským a ženským myšlením, je jednou z nejkontroverznějších v historii neurovědy. Můžete obrátit oči v sloup a myslet si cosi o rozhovorech se sufražetkami (ty jsou už naštěstí minulostí), nebo se zamyslíte a moudře si řeknete, že se chcete dozvědět víc. Nicméně ať to vidíte tak, nebo onak, do jisté míry vás zklameme.
V první řadě je třeba říct, že rozdíly mezi mužským a ženským mozkem opravdu existují. Stejně jako jsou třeba rozdíly ve výšce. Ovšem na otázku, zda lze popsat ženské a mužské myšlení a třeba i najít odlišnosti, už je odpověď mnohem složitější. A hlavně, záleží na tom vůbec?
Historická perspektiva
Myšlenka, že něco zásadního odlišuje mužský a ženský mozek, nabrala na síle v 19. století. Jak vysvětlila kognitivní neurovědkyně Gina Rippon ve své knize The Gendered Brain, tato éra zaznamenala rostoucí tlak žen na větší práva a jejich začlenění do společnosti. Z nějakého důvodu to znepokojilo muže, kteří měli do té doby monopol na veškerou moc a vliv, a podnítilo to tak vědeckou komunitu k předložení důkazů, že ženy jsou příliš neschopné a křehké na to, aby je někdo bral vážně.
Ponořme se na chvíli do vědy nazývané kraniologie. V rámci ní byla rozvíjena jednoduchá myšlenka: větší mozek znamenal větší inteligenci. Hotovo. Kvůli velkému překrucování dat a poněkud ležérnímu přístupu k ověřování a experimentům se toho hodně naměřilo a namluvilo a výsledkem byly „důkazy“, že muži mají lepší mozky.
Na velikosti nezáleží
Při bližším zkoumání však teorie neobstála. Rippon vysvětluje, jak tým matematiků – včetně slavné Alice Lee, jedné z prvních žen, které absolvovaly Londýnskou univerzitu – vytvořil data, která vedla k rychlému opuštění této teorie. Odborníci totiž prokázali, že některé z nejmenších mozků, které zkoumali, patřili slavným vědcům, tedy mužům.
Kraniologie však nebyla zdaleka jediným pokusem, jak ženy vyšachovat. Existuje celá řada pamfletů, mezi nimiž vyniká například argument Edwarda H. Clarka, že vystavení žen stejným metodám výuky, které se používají k výchově mužů, znamená riziko onemocnění dělohy, hysterie a dalších poruch nervového systému. Zkrátka chlapci mají své vzdělávání, dívky zase jiné věci, konec diskusí.
Oddělte chlapce a dívky!
Možná budete překvapeni (nebo zděšeni), když se dozvíte, že podobné myšlenky přetrvávaly ve vzdělávání až do 21. století. Jak vysvětlila neurovědkyně Lise Eliot pro The Conversation v roce 2021: „Asi před deseti lety byli učitelé vyzváni, aby oddělili chlapce a dívky pro hodiny matematiky a angličtiny na základě údajných rozdílů v učení mezi pohlavími. Mnozí naštěstí odmítli.“
Archaické představy o tom, jak muži a ženy myslí a učí se, bohužel zůstávají v některých hluboce zakořeněny i v moderní době. Ukázalo se, že i s příchodem důmyslných vědeckých technik je složité tyto debaty jednou provždy ukončit.
Nové otázky, ale stále žádné odpovědi
V době EEG, PET skenů a MRI bylo obrovské množství energie věnováno hledání anatomického nebo funkčního rozdílu mezi mužským a ženským mozkem. Jedna část odborníků tvrdí, že důkazy jsou jasné. Druhá strana tohoto spektra oponuje, že to tak není. Do této kategorie patří například recenze z roku 2021, která zásadně odmítla představu sexuálního dimorfismu (výraz, který se používá u živočichů a označuje, že samice vypadá jinak než samec) v lidském mozku.
Nové způsoby studia mozku znamenaly pouze nové cesty, jak se pokusit najít rozdíl, o kterém jsou mnozí přesvědčení, že tam je. Řekněme si ale jeden jasný a dlouho nezpochybnitelný fakt. Muži mají v průměru opravdu větší mozky, to můžeme ale jednoduše vysvětlit – mají totiž v průměru větší těla. Podobné rozdíly, některé ještě výraznější, lze samozřejmě pozorovat i u jiných orgánů.
Náš mozek se stále mění
Moderní neurověda se každý den dozvídá více o tom, jak přizpůsobivý je lidský mozek. Fyzicky se mění, když získáváme nové dovednosti. Klasickým příkladem jsou londýnští taxikáři, kteří absolvují školicí program nazvaný Knowledge, aby si zapamatovali klikaté uspořádání ulic města. Ukázalo se, že výuka mění struktury mozku těchto řidičů, zejména jde o zvýšení šedé hmoty v zadním hipokampu, která je spojena s prostorovou pamětí.
Další dovednosti, jako je učení se hře na hudební nástroj, také zanechávají stopy na mozku. To naznačuje, že rozdíly mezi dvěma individuálními mozky mohou mít více společného s jejich odlišnými zkušenostmi spíše než s jejich biologickým pohlavím.
Lidi stejně jako opice
Způsob, jakým se ve společnosti zachází s malými dětmi mužského a ženského pohlaví, by také mohl ovlivnit vývoj jejich mozku. Velká pozornost byla věnována důležité otázce genderových předsudků u hraček a tomu, zda společenské tlaky omezují dívkám výběr budoucího povolání.
Ačkoli některé výzkumy zjistily, že i u opic existují stereotypy „mužských“ nebo „ženských“ hraček, bylo by těžké s jistotou říct, že rozdíly mezi mužským a ženským mozkem jsou vrozené. Tím spíš když většina lidí stále vyrůstá v prostředí, kde genderový projev dítěte ovlivňuje něco tak základního, jako je to, jak s ním dospělí mluví.
Jak se na mozek dívat?
Dnes můžeme říct, že existují určité rozdíly mezi mužským a ženským mozkem, ale je třeba zjistit více o tom, odkud konkrétní lidé pocházejí. Dobrým začátkem by bylo napravit rovnováhu a zahrnout více žen do výzkumů. Ne vždy je to totiž priorita.
A co dodat k tomu, zda rozdíly mozků obou pohlaví prozrazují nějaká tajemství o chování lidí? Těžko říct. S každým záznamem v odborné literatuře je odpověď paradoxně čím dál víc vzdálená. Zajímavější a poučnější odpovědi by mohly přijít při pohledu na náš mozek jako na záznamník zkušeností, kterými jsme si prošli, tedy nejen chromozomů, se kterými jsme se narodili.
Zdroje: redakce, iflscience.com, mathshistory.st-andrews.ac.uk, theconversation.com
KAM DÁL: Useknutá hlava stále žije, potvrdili vědci. Z jejich důkazů vás bude bolet za krkem.
