Hančino životní story začalo nabírat otáček
Každý má to své bolístko na srdci, či na duši, ale jak to změnit? Tak, nebo tak? Pokusit se o změnu? Ano, nebo to vzdát? Bude líp, nebo stejně, či snad hůř? Kdo ví. Chce to pro jakoukoliv změnu jen jedno. Jít do té změny. Hanka do ní šla.
Předchozí díl rozhovoru najdete zde: 1.část 2.částA vaše vztahy, seznamky, byl pokus tu samotu změnit?
Ano. Ze začátku jsem si já blbec dala inzerát na seznamku. Myslela jsem si, že v mém věku už chlapy vědí, co chtějí, ale velkou prdlačku vědí. Denně jsem měla desítky vzkazů, zvídavých otázek, čím starší chlapy, tím víc hledali mladší, a naopak. Těžko potom co jsem zažila, budu odpovídat mladým 18 až 25letým klukům, kteří hned při první větě ahoj jak je se zeptají, jak to mám ráda a jak velké je mám. Ono celkově na seznamkách to je na 90% jen o tom sexu. Ale jen písemně.
A když už byl zájem o setkání, tak jen vždy u mě. Někdy jsme měla pocit, že si píšu s exmanželem. Tak jsem profil zrušila, a odpovídala na jejich inzeráty. Ale vždy to skončilo s náznakem povídáním s jejich strany na téma SEX. Takže tudy rozhodně ne.
Pak jsem zkusila 5minutové rychlé rande. Stejný výsledek o ničem. Bylo nás přes dvacet lidí ve věku od 20 do 50 let, chlapy si nás prohlíželi jak slípky v kurníku a vězte, že 5 minut, které máte k dispozici, a možnost si vyměnit informace o sobě cokoliv vás napadne, tak vám v tom tempu a času, i trémy s toho všeho nenapadne žádná kloudná otázka. K tomu si jako dámy máte zapisovat odpovědi, porovnávat, tato cesta nalezení druhého je velice nepravděpodobná. Někteří znalci chrlili informace o sobě jak z tiskárny, a někteří jen éééé, hmmmm, a odpovědi jsem z nich doslova páčila. Hrozný.
A dál? (zvědavost semnou šila, jak nevím co…)
Dnešek… Jak se to vezme. Známosti nějaké byli, byli dobré, byli špatné, ale nevydrželi. Byli to chlapi, kteří se jevili na začátek jako ty správný, ale po hodině setkání by nejraději semnou do postele. Ale mají smolíka. Já nejsem rychlovka pro pobavení. Když už jsem to chtěla vzdát, a žít singles napořád a věnovat se vnoučeti, objevil se ON.
Takže přece jen vhodný partner na obzoru?
Nevím. Fakt nevím. Dostala jsem se do divné situace. Mám období, kdy nechci chlapa ani vidět, pak mám období, že to zvládám bez chlapa sama, ale myslím na to, jaké by to bylo s ním, a pak je období, kdy strašně moc potřebuji pohladit, obejmout, slyšet milá slůvka, že se někomu líbím, že si mě váží pro to, jaká jsem, ale i to postelové mazlení strašně schází.
Občas jsem to řešila po svém, občas to nahradil vše kamarád, ale je to chvilkové bez naděje v lepší život, a to později také přestane bavit. Přece jen člověk v podvědomí má ten šuplík pro žití v páru v dobrém i zlém. Takže se zas stáhnu do sebe, do samoty a bojím se toho, až se zase to romantické a mazlivé já ozve.
(pokračování)
