Hanka, statečné děvče, ale i vítěz - 4. díl

 

    Seděli jsme společně na seznamovacím prvním randeti v příjemné restauraci. Já, moje kamarádka Hanka a její tajuplný ctitel co se chtěl s ní seznámit, Jašek.

     Asi tak po 10 minutách čaj zapůsobil a Hanka odešla tam, kam i císař pán chodil pěšky. Jen co zmizela, Jašek se předklonil a splašeně se zeptal.

     „Roman, to myslí vážně s tou svatbou a dítětem?“

     „No jistě, ta si srandu nedělá.“

     „A Ty jsi jako její bratr? Že si nejste podobní.“ Sakra, tohle jsme asi nedomysleli, co na to říci. Zamluvil jsem to.

     „Ty, Jašku, Ty jsi Hanky nový objev? Co děláš, kde bydlíš, jak to myslíš dál, než Hanka přijde?“ Jašek mě uzemnil.

     „No, Roman (ta polština tam byla znát). Já jsem na inzerát, známe se s Haničkou a moc bych ji chtěl. Líbí se mi. Ale na dítě se necítím, mám 4, sice dospělý, ale další bych nezvládl,“ svěřil se mi Jašek.

     „A kde Hanička bydlí, v Praze? Kde pracuje?“ Jak je zvídavý, prcek jeden.

     „Hanka? Ta bydlí…“ A do toho jsem zamíchal svoji fantazii.

     „Hanka bydlí v pronajatém bytě ještě se 2 ženskými, a proto hledá chlapa, který by se o ni postaral. Ale ty podnikáš, ne? Taky žiješ sám a tak můžete spolu žít. Ne?“ Jak těžká provokace. Ale úspěšná.

     Kulička se vyplašil jak zajíc na poli když tam padne bomba.

     „Podnikám léta, na stavbách, ale taky žiju s krajany na ubytovně, ale, prosím Tě, tohle Haničce neříkej. Já myslel, že má byt, nebo domek. Psala, že je samostatná.“ Och, jak byl smutný, chudák, z toho všeho co jsem mu řekl.

     Mě to bylo už jasný. To víš, ty kuliferdo jeden. Na stavbě, na ubytovně, po inzerátu babu klofnout a hupky dupky k ní do bytu. To by se panáčkovi líbilo.

     Kulička se ze mě ještě snažil vytáhnout informace o Hance, ale to už Hanka přišla z toalety, a se slovy „Tak co, kluci“ si sedla do křesla. Holka, kdybys věděla, že to, co sedí naproti Tobě, je lovec ubytování.

     Jašek to stejně nevydržel, a zeptal se Hanky, pokud jsem její bratr, že si nejsme podobni. Hanka snad na té toaletě co byla, dostala mozek Einsteina a blesku rychle odpověděla.

     „No, Romča, víš, Romča je nevlastní. Mamka ho vyženila, když se po čtvrté vdávala.“ Bingo.

     Kulička přišel o hlas, a já taky, protože tohle bych fakt ani v tom nejdivočejším snu nečekal. Tak já jsem nejen bráška Hanky, ale ještě k tomu jako nevlastní? Sakra, to je funkce jako hrom, a rychlejší jak ty tituly s Plzně.

 

     Hanka si na to dala sklenku ostřejšího, Jašek držel krok, já zase cpal do sebe bublinkovou černou pomstu Pepsi, a nevím, jak se to stalo, ale Hanka při řeči ulítla v informaci, v jaké firmě a kde spolu pracujeme. Kulička pípl, že firmu nezná, kde že je a Hanka důvěřivec mu řekla i místo kde denně makáme za naše lepší zítřky. Po chvíli mě Hanka poprosila, abych ji doprovodil domů, že mi dá vyprané prádlo. Po této památné větě ji i dnes provokuji, kdy už mě konečně vypere a vrátí mi vyprané prádlo.

 

     Další zajímavá informace pro mě … no, nebylo by to špatný mít ségru pradlenku Madlenku. Kulička sice nadhodil pokus o doprovod, ale nakonec to vzdal. Rozloučili jsme se a došlo k placení. Ach, jaká to smůla, kulička si nechal omylem, jak se těšil na setkání prašulky doma… Sakra, taková smůla, takže jsme se s Haninou složili a byli jsme rádi, když se kulička odkutálel do metra. No jo, teď mě to došlo, když vše zapomněl doma, i doklady a peníze, to Jašek jel metrem na černo? Statečný to muž.

     Akce kulička byla za námi, a druhý den jsme se ještě bavili v kanclu u Hanky, jaký že to byl horor. Hanka se jen divila.

     „Neboj, otrkáš se, a bude to dobrý.“

     „A víš, že jsem se pobavila?“

     „Já Ti to říkal. Nevěřila jsi, chce to vydržet.“

Domluvili jsme se, že půjdeme po práci nakoupit dárky pro děti, a Hanka mi pomůže vybrat něco pro prťata, neb sice jsem dvojnásobný dědula, ale trend co letí v hračkářství je pro mě záhadou. Samý plast. Kecáme a kecáme a najednou crrr telefon na stole. Hanka ho zvedla, chvíli poslouchala hlásek s recepce a krátce řekla: „Pošlete ji nahoru.“

     „Nějaká návštěva se sem řítí,“ informovala mě Hanka.

     „Tak já pak přijdu.“ a chtěl jsem odejít. Troška jsme prohodili pár vět ještě mezi sebou a v tom ťukťuk na dveře.

     „Dále,“ řekla Hanka a dveře se otevřely. Ve dveřích stál kulička Jašek. S kytkou v ruce, převoněný polským parfémem, a zíral vyjeveně na mě tak, jako já na něj.

     „Co, co, Haničko,“ a cpal se do kanclu.

     „No co, co, ahoj Jašku, Tebe jsem tu nečekal.“ Řekl jsem.

     „Ani já ne,“ dodala Hanka.

     „Ty tu děláš s Haničkou?“ Nevěřícně se mě optal Jašek a podíval se na mě kukučem, co by zabíjel i na kilometry, kdyby to šlo.

     „No jasnačka. Kde je Hanka, tam jsem já, víš?“

     Nastala změna. Jašek hodil po Hance kytku a začal se čílit, že to věděl, že spolu něco máme, protože si nejsme podobní. Jinak totiž by Hanka chtěla, aby ji vyprovodil, a že to myslel s ní naprosto vážně, ale byl by to hřích boží, kdyby se měl stát ve vztahu manželském otcem dítěte takové ženy, co si na schůzku zve milence… A chystal se vrhnout na mě nebo na Hanku, nevím, ale bylo to hustý. Štěkal na nás, že jsme ho citelně podvedli, že si to nezaslouží, až nakonec ječel tak, že ho slyšeli i ve vedlejších kancelářích a díky tomu se posluchači zachovali tak jak měli a nás s toho všeho vysvobodili.

 

     Rozletěly se dveře a dva černí chlapíci přes 2 metry vysocí milého Jaška čapli a šup, Jašek byl záhy před firmou na chodníku v hromadě sněhu. Byla to ochranka. Jašek totiž k tomu navíc prý po tom, co se dozvěděl číslo dveří a patro kde Hanka dělá, nedbal na nic, natož aby se zapsal jako návštěva, nebo řekl, co tam vůbec pohledává. Magor. Bohužel byl.

    

     Hance začaly krušné chvíle. Ráno z domova ji musel vyzvedávat služební vůz do práce, z práce zase odvézt Hanku domu, telefon se jí zbláznil, pořád vyzváněl, pořád pípali SMS i pozdě v noci, zkrátka Jašek měl výdrž.  Nakonec si musela změnit i číslo. Jašek ji pronásledoval na každém kroku, a to byly maily, SMS, telefony fakt hustý. Divil jsem se co chlap v takové chvíli je schopen vytvořit a napsat. Na začátku to bylo, Haničko sem, Haničko tam, pak blik a ty mrcho, ty povětrná ženo, no síla. Ráno stával u jejího domu, odpoledne před prací, pořád hustil do Hanky aby si to rozmyslela, že jí snese modré z nebe, snad by ji slíbil že i žlutý a fialový… Nechal toho, až si s ním promluvili hoši od Policie, kam už zdeptaná Hanka hledala poslední útočiště. Nakonec z pana podnikatele se stala pomocná pracovní síla na příležitostných stavbách po ČR s prací na černo s bydlením na pochybných ubytovnách.

 

    Fakt být ženou, která hledá vztah na seznamce je asi na metál. Musí mít pevné nervy, být vyzbrojena trpělivostí a odvahou, Ještě dnes se tomu všemu s Hankou v práci smějeme a s námi i její nový manžel, kterého si vzala. A víte, kde ho našla? Na netu, na seznamce kde slídil i Jašek. Dodnes jim to šlape, setkáváme se, občas i vyrazíme na kulturní akce, a Hanka si doslova vrní pohodou a klidem. Takže to přece jen jde.

 

Máte také podobné zážitky v seznamování? Také jste něco zažili v seznamování netradičního, na co dodnes s úsměvem, vzpomínáte? Napište nám do komontáře, jak by jste vy válčili na poli seznamování, či dokonce válčíte, zda jste našli toho pravého, co jste při seznamování zažili, jaká byla realita, a fixe, a jak se dnes máte. Držím všem seznamovacím osůbkám, a nejen jim, palce pro štěstí.