Jana Tobrmanová Čiháková: Jeden Panna, druhý Střelec a třetí Beran

Máš doma tři kluky. Není občas náročné ukočírovat tolik testosteronu?

Není. Nemám na to prostor. Testosteron ovládá mne a když jede v režimu „stereo“, jsou jakékoli snahy o to dát něčemu řád marné. I když musím říct, že v zásadních věcech mě nejstarší testosteron dost podporuje.

Manžel je ve znamení Panny, Matyáš je Beran a Max Střelec. Které z nich k tobě jako Rybě sedí nejvíc?

Nikdy jsem to takhle nezkoumala. Kluci jsou po mně citliví a po tátovi zase pro každou lumpárnu. Nejsme úplně klasičtí stoupenci jednotlivých znamení. Stejně jako já nejsem Ryba v klasickém slova smyslu. Mimo toho, že jsem poměrně dost intuitivní, nemám s Rybou moc společného. Klasické Ryby jsou rády v pozadí a nechávají si pro sebe své názory. Já jsem ta první v první řadě, která ho každému nenápadně podsouvá (smích).  A u toho zbylého tria mi přijde, že jsou všichni Berani – tvrdohlaví, ambiciózní a průbojní. I ti malí vědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nemají. Sedí mi všichni, protože je miluju, ale asi by se to nezměnilo, ani kdybych měla Lva, Štíra a nevím třeba Blížence.

Jakou máš úlohu ve vaší rodině?

Myslím, že jsem taková ta základna, kam se všichni vždycky budou stahovat – pro radu i pro pohlazení. Nebo to tak aspoň za pár let vidím. Zatím se to projevuje jen tím, že máma funguje, když je „bebí“, hlad, žízeň nebo když se musí něco zakázat.

Jaká jsi máma a jaká bys chtěla být?

Jsem máma milující, rozmazlovací a dost nedůsledná, ale mám pocit, že tím dětem můžu vykompenzovat hodiny, které netrávím s nimi, ale se svým počítačem.

Proč pracuješ a nejsi doma na mateřské?

Dává mi to pocit jistoty a nezávislosti. Nikdy jsem nechtěla být taková ta ženuška, která si přijde s nastavenou rukou. Chci si na to, co chci vydělat a pak se nezpovídat, co jsem si kde koupila a za kolik. A slovo mateřská? Brrrr... to mě děsí.

A k těm knížkám. Kolik už jsi jich měla rozepsaných?

Několik a vždycky kopírovaly to, co se mi zrovna dělo. Zhlédla jsem se ve stylu Simony Monyové a chtěla psát v jejím duchu. Jenže buď nemám tu výdrž nebo ten čas a nebo mi prostě víc sedí psát o tom, co se kde šustne a navíc pokaždé něco jiného, než žít několik měsíců život hlavních hrdinů. Na to se mi možná až moc líbí ten můj.

Co nejvíc ovlivnilo tvůj život?

Každý den, každá nová zkušenost, každý vyhraný boj i každá prohra. Všechno pro mne mělo nějaký přínos.

Věříš v osud?

Věřím v to, že existují dobří lidé a díky bohu jich mám dost okolo sebe. Jestli to je osud? To nevím. Také věřím v zákon akce a reakce a v to, že dobré se člověku 2x vrátí a špatné 5x nevyplatí.

Co píšeš nejraději?

Píšu ráda všechno. Nejraději to, co není pořád stejné. Proto jsou média, kam píšu zdraví, média, kde dělám módu a kosmetiku anebo média, kam píšu sex a vztahy. Jestli ale směřuješ k rubrice děti tak jo – psát o dětičkách mě hodně baví.

Jaké předsevzetí si dáváš do nového roku?

Žádné. Když něco chci, nepotřebuju nový nebo starý rok – prostě to udělám, pokud je to jen trochu možné.