Jaroslav žije stále ve strachu. Lékaři ho zachránili, ale infarkt se může kdykoli vrátit

Příznaky infarktu se šíří do krku, mandlí, případně i do levé horní části ruky. Typické je, že bolest vznikne náhle a trvá nepřerušovaně pět, deset i více minut. Nemocný se může potit, být dušný, mívá pocit nedostatku vzduchu. Jsou ale i pacienti, u nichž infarktová bolest vypadá jinak, a dokonce se může stát, že infarkt proběhne bez jakýchkoliv příznaků – odhaduje se, že takto nepovšimnuta zůstává každá desátá srdeční příhoda.

Sekundární prevence

Srdeční infarkt se může kdykoliv opakovat. I několikrát za život. Statistiky dokládají, že přibližně každý čtvrtý pacient po prvním infarktu dostane druhý srdeční infarkt. V klinických studiích na souboru tisíců nemocných s infarktem byly zjištěny tzv. rizikové faktory, které ke vzniku infarktu přispívají. Patří mezi ně faktory ovlivnitelné, jako jsou kouření, vysoká hladina cholesterolu v krvi, vysoký krevní tlak, extrémní obezita, cukrovka, nedostatečná pohybová aktivita, nadměrná konzumace alkoholu, psychický stres, i ty neovlivnitelné, jako je mužské pohlaví, vyšší věk nebo dědičné dispozice.

Cílem sekundární prevence je eliminace nebo minimalizace ovlivnitelných rizikových faktorů u každého pacienta po infarktu. Na základě rozsáhlého výzkumu jsou dnes doporučovány farmakologické i nefarmakologické postupy sekundární prevence, u nichž bylo prokázáno, že zlepšují další prognózu nemocného po infarktu – snižují zhoršení aterosklerózy (kornatění tepen), zmenšují pravděpodobnost další srdeční příhody a prodlužují život.

Nemocný po akutním infarktu myokardu je v České republice nejčastěji ošetřen primární angioplastikou (rychlé zprůchodnění koronární tepny prostřednictvím katétrů) se zavedením stentu do postižené koronární tepny. Při propuštění z nemocnice si pacient odnáší doporučení ohledně změny životního stylu, je poučen o dietních opatřeních, možnostech rehabilitačních programů a má správně nastavenou farmakoterapii.

Léčba moderními léky

Prodělat srdeční infarkt znamená dlouhodobě, či dokonce doživotně užívat léky. Farmakologická léčba v rámci sekundární prevence po infarktu je obvykle zahajována a nastavována ještě v průběhu hospitalizace. Předepsané léky je třeba užívat pravidelně a dodržovat jejich dávkování. Můžeme je rozdělit do čtyř skupin:

• Protidestičkové léky, které zabraňují tvorbě krevních sraženin, působí na krevní destičky, a to tak, že zabraňují jejich shlukování. Moderní protidestičkové léky jsou účinnější a doporučené odbornými společnostmi. V poslední době došlo k zásadní změně v léčbě infarktu myokardu. Nově je lékaři indikován prostidestičkový lék, který se užívá dlouhodobě; díky němu kleslo úmrtí pacientů o 29 %.
• ACE inhibitory, které zabraňují srdečnímu selhání, kdy srdce není samo schopno dostatečně přečerpávat krev.
• Betablokátory, které upravují srdeční činnost, snižují krevní tlak, přispívají ke snížení rizika náhlé smrti.
• Statiny, které snižují hladinu tuků (cholesterolu) v krvi a zabraňující kornatění věnčitých tepen (ateroskleróze).

Doporučená změna životního stylu

Mezi nejdůležitější nefarmakologická doporučení patří zanechání kouření. Vztah mezi kouřením a komplikacemi u pacientů s nemocemi srdce byl jasně prokázán. Úmrtnost nemocných, kteří po infarktu pokračují v kouření, je jednoznačně vyšší nežli u těch, kteří kouřit přestali. Dalším doporučením bývá často snížení tělesné hmotnosti a dietní opatření. Nemocní s nadváhou a obezitou nají zvýšené riziko infarktu myokardu.

Optimalizace tělesné hmotnosti příznivě ovlivňuje i ostatní rizikové faktory rozvoje aterosklerózy, jako jsou krevní tlak, hladina glykemie i hodnoty krevních lipidů. V rámci rekonvalescence by mělo dojít i k postupnému zvýšení tělesné zátěže.

Po propuštění z nemocnice pacient buď podstupuje nemocniční řízený program, individuální domácí trénink, nebo lázeňskou léčbu. Všechny tyto metody vedou ke zlepšení funkce kardiovaskulárního systému a představují důležitý krok k plnohodnotnému životu. Nejčastějšími doporučovanými aktivitami jsou chůze, jízda na rotopedu, plavání a běh.

Příběh pana Jaroslava

Celý život byl pan Jaroslav velmi aktivní, měl náročnou práci v ČSAD Blansko, staral se o velkou rodinu. Před sedmi lety nastaly z ničeho nic zdravotní komplikace a pan Jaroslav byl hospitalizován s akutním infarktem myokardu.

Před vlastním infarktem neměl žádné zdravotní potíže. Příznaky infarktu začaly bolestí rukou od prstů směrem k rameni a bolest se neustále stupňovala. Po příjezdu rychlé záchranné služby byl pan Jaroslav hospitalizován nejdříve v nemocnici Blansko, po zhoršení obtíží byl převezen na kardiologickou kliniku do Fakultní nemocnice Brno Bohunice. Zde podstoupil operaci, byl mu aplikován stent pro zprůchodnění tepny. Po čtyřech dnech byl propuštěn do domácí péče.

Zásadní pro jeho další zdravotní stav byla změna životního stylu a důsledné dodržování léčby. Pan Jaroslav změnil svůj hektický životní styl na klidnější, o sebe se starající. Velmi dbá na lékařská doporučení ohledně léčby, stravy, pohybové aktivity. Rád sportuje, pěstuje turistiku, lyžuje, jezdí na kole a k tomu se stará o velkou zahradu.

„Člověk, který prožije infarkt myokardu a leží v nemocnici, má čas přemýšlet o sobě, o životě, o svých nejbližších. Klade si otázku, jaký bude jeho budoucí život, jak prožije čas, který dostal díky umění a péči lékařů. To už je ale na každém z nás, jak se ke své nemoci postaví,“ říká pan Jaroslav. „Dnes žiju jen díky rychlému zásahu lékařů, důslednému dodržování předepsané léčby a svému optimistickému přístupu k životu, jedu dál.“