Kdyby ze života se dala udělat maturita, tak jsme jedineční. Ale on si to pohlídá, aby to tak nebylo
V seznamování a počátcích seznamovaní to platí dvojnásob. Nevíme předem nic. Co ze všeho bude, jak bude, s kým co dosáhneme, co v životě tím najdeme či ztratíme, ale poznávání je motorem všeho a tak se nebát a jdeme do toho.
Léta ne že by běžela, ale doslova letí, věk nezastavíme, a nejsme stavěni na to být stále mlád, a sám. Pak se může stát, že máme výbornou práci, jsme zajištěni tak či tak, (mimo policie ČR, to je jiné zajištění), kamarádů máme méně a méně, jelikož třeba už na nás nemají tolik času jako kdysi. Našli si partnera, a mají už svůj život, a spoustu dalších věcí, které jsme v singlu do teďka přehlíželi. Najednou bychom chtěli mít pro sebe tu či onoho pravého človíčka, na kterého se budeme těšit, plánovat co zítra, za týden, za rok, u žen se probudí mateřský pud, u chlapa nastane časem omrzení pořád někde doslova trajdat, aby nebyl doma sám, obklopen kamarády, ale,… Ono když se to vezme kolem dokola,… Není ten náš čas na osobní vyžití v singlu s kamarády regulovaný tím, zda právě oni mají na nás čas, zda právě oni mají zrovna v tu chvíli stejnou náladu někam jít jako my, a tak vlastně se může stát to, že jsme jaksi zapřaženi v tom vláčku, který jakžtakž jede tím naším směrem života singles, ale ten vláček a směr řídí někdo jiný. Takže ve výsledku se začneme nenápadně pokukovat po protějšku.
Jak už zde bylo řečeno, většinou platí zásada, co je v domě a v práci není pro mě, i když jisté náhody se stávají, v MHD a v obchodech je to o ničem, tam vás pozdraví maximálně pokladní, takže si sedneme k počítači, a začneme pátrat po té vysněné dušičce do života. Jukneme se na facebook (lidově řečeno fejzbůček), hodíme očko na seznamky a chaty v naději zda neobjevíme někoho, s kým bychom si třeba někam zašli, popovídali, a třeba i změnili ten způsob singles života, který už nás pomalu přestává bavit. Pokud se zadaří, první rande, čas a místo je domluveno. A tím nastává čertovsky náročná situace, kterou řešíme v singles okrajově, protože jsme pány svého já, ale v této situaci je to doslova na zastřelení. Otázka zní…
Co na sebe, co se sebou provedeme, abychom zaujali, jak vytáhnout z druhého to, co nás zajímá, kam jít, když ho vlastně vůbec neznáme, a padá jedna otázka za druhou, že ve výsledku se někdy ta chuť seznámit se, vytratí, a je, jak se lidově říká, po ptákách. Což je velká škoda. Život je jeden velký učitel, a my to přece nevzdáme. Že? Takže hezky popořadě…
(pokračování)
