Když je touha, chutě, je v těle chlapa krutě!

Ač už jsem na to myslel celý den, doufal jsem, že příchodem domů a večera mě ty chutě, které jsem měl, až to dole, jak se říká, hučelo, přejdou. Jenže noční hodiny ukrajovaly den a já už to nezvládal. Nebavilo mě si to pořád dělat sám. Přece jen přijít, vybrat si, zaplatit a mít to jisté, nic nenahradí. Ale kde večer, když neznáte ty jisté domy, kde vás uspokojí, to pravé najít? Takže jsem zavolal kamarádovi a po nesmělém koktání jsem to na něj vybalil.

„Jéje, pán má chutě co?“ zasmál se a pak se mu zželelo mého stavu a poradil.

„Hele, dám ti adresu, kde mají otevřeno nonstop, jsou tam na tebe milí, a pokud budeš mít štěstí, můžeš si i vybrat, které tělíčko tě uspokojí.“

Poděkoval jsem mu, a byl jsem rád, že i v těchto případech se mám na koho obrátit a nebude si myslet o mně něco špatného.

Sedl jsem si do auta, nastavil do Nataši (tak jsem pojmenoval navigaci v autě) adresu podniku, který mi doporučil kamarád na telefonu, a nesměle jsem vyrazil za choutkami do tmy. Obával jsem se, že to nenajdu, ale už z dáli mě vítal červený neon nad vchodem, kterým jsem nesměle vstoupil dovnitř. Hned se mě po chvíli ujala sympatická starší žena.

„Ale co pak, co pak, mladý pán v tak pozdní hodinu? Co pro vás mohu udělat?“ No to byla otázka…

„Víte,“ odpověděl jsem, „Jsem delší čas sám, no a dneska mám takové ty touhy… asi víte, zkrátka moje tělo chce tělo.“ Koktal jsem jak Kokoška v jedné pohádce.

Naštěstí ta dáma mě pochopila, usmála se, podívala se na mne, sjela mé tělo očima a povídá:„Chcete menší, nebo větší?“

Jelikož nejsem prcek, tak jsem vyhrkl: „Větší.“

„A co preferujete,“ dál se ptala ta milá Večernice.

„No co, aby měla hezká stehna, hezká plná prsa, a nebyla samá kost a kůže,“ odpověděl jsem od srdce.

„A pán si zvládne zde, nebo to bude s odvozem domu?“ Doslova jsem nadskočil. Tak já si mohu odvézt ten poklad domů? Bez přirážky? Super. Domů.

Dáma odešla, vzápětí přišla a já vám měl možnost výběru ze tří kousků. První volba nic moc. Bledost po celém těle, nohy nic moc, stehna hubená, taková reklama na hlad, takže nic. Druhá nabídka byla tmavší pleti, sice stehna souměrné, větší, ale prsa skoro žádná. Ale ten třetí kousek, ten splňoval veškeré mé představy. Zaplatil jsem hotově domluvenou cenu, a už jsme oba frčeli autem domů. Cestou jsem mlčel a jen očkem šilhal po těle na vedlejší sedačce.

Když jsme přišli domů, hodil jsem se jen tak nalehko, aby mě nic neškrtilo, pustil jsem romantickou hudbu, a začal jsem se věnovat tomu pokladu, co jsem si přivezl. Úžasný.

Začal jsem s doteky. Dotýkal jsem se těla, hladil stehna, kochal jsem se pohledem na kůži, vnímal vůni, libě jsem se culil na prsa, která doslova vyzývala ke hraní, a dal jsem se do toho.

Kůže voněla, žádná krabatá zemina, ale hezky napjatá zlatavá, no co říci. Nechtěl jsem být barbar, ale to nešlo. Jak jsem se blížil pusou k stehnům, už jsem se neovládal. Vzal jsem nohy do dlaní, roztáhl stehna, pusou jsem se přisál mezi ně, a hraní nepřestávalo, dokud mé touhy nebyly uspokojeny. Když už bylo po všem, odvalil jsem se na gauč, a slastně jsem zíral do stropu. Po chvíli jsem zvedl hlavu, kouknul na své tělo, a řekl jsem nahlas: „To sis dal, co?“ Jenže odpovědi jsem se nedočkal. Ono plně nabaštěné břicho to zkrátka neumí.

Lidi, tak výborné grilované kuře, které jsem koupil ten večer v obchodě pod značkou Kaufland, jehož červený nápis lákal k nákupu, jsem už neměl hodně dlouho. Díky té prodavačce, která měla k prodeji poslední tři kousky kuřat, jsem si vybral to nejlepší. Krásné do zlatova ugrilované kuřátko, plná prsa masíčka, o stehnech ani nemluvě. Zlatý kamarád, který mě dal po telefonu tenhle tip. On když je chlap fakt sám, a má chutě na grilované kuře, tak si ho raději koupí než doma se s ním patlat. Ještě že v tom "Kaufu" je prodávají i pozdě večer. Z lásky k česku jsem se nažral k prasknutí.

Nechte si mlaskat a hezký víkend.