Najděme si jiný typ slunce…
Na Srí Lance nastoupíte do autobusu nacpaného lidmi, místní jsou v bílých košilích, vymydlení a voňaví… Vy tam visíte na tyči a jste tak těsně mezi nimi, že si málem předáváte své DNA - a vůbec vám to nevadí.
Tak popisuje jeden ze svých mnoha dojmů Ivana Follová, a v dalším povídání už nezapře svou profesi: „Ženy jsou obvykle v sárí z bavlny nebo hedvábí, muži mají na sobě plátěné sarongy. Na Srí Lance jsem navštívila hedvábnou ,artfactory' a samozřejmě i nakoupila pár metrů krásné tkaniny.“
Vaše hedvábné modely jsou pověstné. Líbí se i doma, třeba vaší dceři?
„Dcera nosí moje věci. Umí bezvadně kombinovat různé styly a typy oděvů. Kousek z mého ateliéru, něco najde úžasně levně, pak si koupí něco velmi drahého, pomíchá dohromady a výsledek je dokonalý.“
Jak žijete? Co děláte, co máte ráda, jaké máte koníčky?
„Práce mě pořád baví a těší. Jinak samozřejmě mám koníčky. Tedy hlavně jednoho, čtvernohého – jemu jsem naprosto propadla. Mám ho ve vsi blízko naší chaty u Příbrami. Tam jezdím. Utíkám z města do lesa na samotu, s koněm a se psem. A taky tam mám pět koček, které se nám trochu rozmnožily.“
Co ráda čtete? Webové stránky nebo knížky?
„Obojí. Na webu zprávy a samozřejmě hledám informace o tom, jak si vede konkurence. Mám ráda knihy o zvířatech, o přírodě a o cestování. Z beletrie - teď mám rozečteného Murakamiho 1Q84."
Co si myslíte o krásném věku kolem padesátky?
„Je to výborný věk – už proto, že děti už jsou obvykle z domu a rodiče ještě nepotřebují trvalou péči – a v tom smutnějším případě třeba už nejsou. Je to úsek života, kdy máte relativní volnost, a to je příjemné. Já osobně to cítím tak, že už se nepotřebuju nikam drát. Už jsem si vyzkoušela spoustu věcí, a co mě bavilo, to jsem si užila. Díky své profesi jsem to dělala celý život.“
Dokázala byste zformulovat ještě nějaké přednosti středního (a vyššího) věku?
„Do 50 zpravidla každý šlape do pedálů. Ale člověk, pokud není úplný pracovní blázen, časem zjistí, že může a chce zvolnit, může si užívat většího klidu a dopřát víc radostí. Může si všeho, k čemu se dopracoval, víc užít. A chtěla bych se bavit převážně s lidmi, se kterými je mi příjemně a s nimiž se dohodnu, co a jak budeme dělat.“
A kromě koníčka - koně?
„Mám osmitýdenní vnučku, která vyloudila první úsměv, a tím je všechno jasně dané.“
