Není to náhodou váš pes?
V naší rodině byla vždycky nějaká ta domácí zvířátka. Kromě křečka, morčete, kocoura Teodora do naší smečky přibyla fenka papilona Amálka. Jednou se ale stalo něco, s čím jsme nepočítali…
Členka rodiny
Amálka rostla jako z vody a z nemotorného klubíčka se brzy stala sebevědomá psí slečna. A protože jsme ji svědomitě vychovali, byla i poslušná. Náš tatínek se dočetl, že tito pejskové jsou natolik učenliví, že je často využívají v cirkusech. A tak si vzal Amálku do učení. A naučil jí všemožné kousky – jako válet sudy, tančit na hudbu, skákat do náruče. Kromě toho uměla i běžné sedni, lehni, k noze, podej pac. Zkrátka Amálka nám do rodiny přinášela radost.
Ztracená
Jednou se stalo něco, na co asi nikdy naše rodina nezapomene. Bylo to v létě, takže naše Amálka si hrála s kocourem Teodorem na zahradě dlouho do večera. Muž odjel na noční směnu do práce, holky byly na táboře a já jsem doma žehlila. Vtom se od sousedů ozvaly rány jako z děla. Vyběhla jsem hned ven pro Teodora a Amálku, které ty rány musely vyplašit. Teodor mi proklouzl mezi dveřmi domů a pelášil se schovat, ale Amálka nikde. Prolezla jsem zahradu křížem krážem, každý kout jsem prohlédla několikrát, ale nikde nebyla. A tak jsme vzala baterku a šla ji hledat. Nikdy sama nikam neutekla, vždycky se motala jen kolem nás. Prochodila jsem s baterkou celý sad, který máme za domem, došla jsem až na náměstí, ale Amálka nikde. Bylo mi do breku. Zavolala jsem muži, který pracoval asi dva kilometry od našeho domu. Aby byla Amálka tam, bylo taky nemožné. Bylo to na ní daleko a navíc, jen těžko by tam trefila. To jsme si mysleli oba. Nezbývalo než hledat dál. Sedla jsem do auta a projela celé městečko křížem krážem. Ve tři ráno jsem to vzdala.
Chytrý pejsek
Ráno když muž přišel z práce, dohodli jsme se, že znovu prohledáme okolí. Ale Amálku jsme nenašli. Kromě vývěsek o její ztrátě, jsme zašli na úřad a nechali vyhlásit místním rozhlasem, že se nám ztratila. Jakmile jsme nahlásili panu Bednářovi z úřadu její popis, zazvonil muži mobil. Jen jsem ho slyšela říkat ano, ano, to by mohla být ona. Naše Amálka doběhla až do práce, kde pracoval můj muž. Skočila paní vrátné na klín a čekala až si pro ni přijdeme. Když nás uviděla, skočila mi do náruče a olízala mi celý obličej, to samé udělala muži. A my jsme si znovu uvědomili, co pro nás Amálka znamená.