Nervozita, nižší výkon, horší vztahy. Open space kanceláře jsou sen šéfa a noční můra mnoha zaměstnanců

Proč vůbec začaly vznikat takové kanceláře? Tedy otevřená hala plná stolů a židlí, kde se ráno sejdou i desítky zaměstnanců, kteří až do odpoledne sedí na svém místě a pracují pod neustálým dohledem svého šéfa? Na vině byla snaha o dosažení co největší produktivity a také samozřejmě co nejjednodušší kontroly zaměstnanců. V pracovní době se prostě nikdo flákat nebude a když nebudou lidé chodit po budově sem a tam, ušetří se spousta času. Opravdu?  

Už v černobílých filmech

S tímto typem pracovního prostředí se můžeme setkat už v černobílých filmech, jako je například Valentin Dobrotivý s Oldřichem Novotným, Ladislavem Peškem a mnoha dalšími tehdejšími hvězdami z roku 1942. Právě jeho děj se ze značné části odehrává v podobné kanceláři. A tak si můžeme představit dobu, kdy úředníci a hlavně písařky neměli k dispozici tiché klávesnice počítače, ale těžké a hřmotné psací stroje. Vydržet v takových podmínkách celou pracovní dobu - den co den - to muselo být opravdu jen pro silné povahy, protože soustředení v tom hluku muselo být velmi složité. Těžko mohli využít sluchátka s příjemnou hudbou…

Úrazy na pracovišti: Kdy nemáte nárok na odškodnění a kdy se peněz nedočkáte

Díky, Wi-Fi

Je samozřejmé, že se s postupem let i open space kanceláře proměňují, jak velí doba. Otázkou zůstává, zda doba nevelí spíše jejich rozdělení na menší útulné prostory, ale to je právem volby každého podnikatele nebo i zaměstnance, zda bude takové prostory budovat nebo se v nich nechá zaměstnat.

Jisté ale je, že současné open space vypadají opravdu docela jinak, pokud jde o firmu, která “nezamrzla” v devadesátých letech minulého století. Dnešní takové prostory poskytují nejen jednotlivá pracovní místa, která bývala jednoduše seřazená podobně jako lavice ve škole, ale také variabilní prostor pro příjemnou práci s relaxační zónou, místem pro občerstvení, koutky pro společnou práci několika lidí - zkrátka nejde většinou o strohé, šedivé pracoviště, kde sedět u okna je výhrou v loterii (pokud takový prostor nějaké okno má). A za to všechno mohou zaměstnanci poděkovat Wi-Fi. Odborníci dokonce hovoří o tom, že v současné době budované open space kanceláře jsou již čtvrtého typu.

Koronavirus ovlivňuje i etiketu. Vezměte si příklad z Japonců

Nic moc, ale posun to je

Právě Wi-Fi dovolila pracovat na noteboocích, které jsou jednoduše přenosné tam, kde v tu chvíli člověk chce nebo potřebuje pracovat. Není tak vázaný na jedno místo a má možnost výběru. V některých moderních firmách dokonce pracovník ani svoje stálé místo nemá. Fungují na principu “kdo dřív přijde…”, což ale také ne každému vyhovuje. Odpadá tak například jakákoliv personalizace pracovního místa, vzít si do takového prostředí fotku dětí asi úplně fungovat nemůže. Je ale pravda, že jde většinou o firmy plné mladých kreativních lidí, kterým taková volnost pravděpodobně ve většině vyhovuje.

Syndrom nezdravých budov

Odborníci ale i přesto varují. Open space kanceláře, jak se ukazuje, opravdu patrně nejsou tím nejlepším řešením. Podle výzkumů se mnoho původně zamýšlených výhod mění spíše v zápory. Bylo jedním z důvodů zvýšení efektivity práce? Jistě, ale ne každý se dokáže správně soustředit na vlastní práci, když kolem něj neustále pobíhají kolegově, vyřizují telefonáty, řeší svoje problémy. To skutečnost, že nemusím za kolegou dojít do vedlejší kanceláře, rozhodně nevyváží. Dalším problémem je často zajištění přívodu čerstvého vzduchu a světla do takových prostor. Určitě, vzduchotechnika a speciální zářivky umí hodně, ale co si budeme povídat, otevřené okno, kterým do místnosti proniká denní světlo, je zkrátka pořád lepší.

John Wayne Gacy se převlékal za klauna a bavil děti. Pak spal s mrtvými chlapci v rakvi a zabil 33 mladistvých

Zdravotní problémy

Desítky lidí v jedné místnosti od rána do večera - a tři z nich chodí do zaměstnání i přesto, že jsou právě nemocní. Jak dlouho to může trvat, než se nakazí další? A co psychika? Ano, společenští extroverti jsou patrně v sedmém nebi, ale co ti, kteří jsou raději tak trochu sami se sebou, na práci potřebují absolutní soustředění a neradi se dělí o své zážitky ze včerejšího večera? Neustálý hluk je sice možné částečně vyřešit sluchátky, na druhou stranu, jak bude takový člověk mezi ostatními oblíbený?

Nesnáším své kolegy

Jedním z argumentů, jímž mnozí zastánci těchto kanceláří operují, je užší komunikace mezi kolegy a budování vztahů. Jenže ruku na srdce, většině z nás se asi stalo, že musel v kanceláři sedět s opravdu nepříjemnou osobou. Když se takových navíc najde hned několik, určitě to k dobré atmosféře nepřispěje. Ostatně můžeme si to pamatovat ze školy. Stačili dva, tři protivní nebo nadřazení spolužáci a bylo po legraci. Proč by to mělo jinak fungovat mezi dospělými? Odborné posudky tuto teorii bohužel potvrzují.

Na způsob továren

Někdo může namítat, že dělníci v tovární hale také nemají každý svoji kancelář. To jistě ne, ale v takovém případě jde o zcela jiné pracoviště, kde zkrátka jednotlivé akce musí navazovat a nejde výrobní linku rozdělit na části a každou umístit do uzavřené místnosti. Nehledě na to, že tady bývá koncentrace pracovníků přece jen o poznání menší.

Jak z toho ven?

Cesta ven z open space kanceláře je jednoduchá a složitá zároveň. Pro práci v takovém prostředí, tedy pro spokojenou práci, musí mít člověk předpoklady a danou povahu, která mu umožní celodenní pobyt mezi desítkami dalších lidí. Nesmí mu vadit okolní ruch, kterého se v takovém prostředí prostě nezbaví, měly by ho zajímat osobní zážitky hned několika kolegů (protože to bývá nejčastějším tématem hovorů, zvláště v ženském kolektivu) a měl by být velmi přizpůsobivý. Takoví lidé si asi stěžovat nebudou. Ti ostatní by ale měli vyhledat jiné pracoviště, protože i přes tu největší snahu pro ně zkrátka open space žádným rájem nebude.