Pandemie není jediný problém. Brzy přijdou další vážné problémy

Již několik let bojujeme rok co rok se suchem a vypadá to, že ani letos to nebude jiné. I když se mnozí lidé již snaží dělat pro přírodu a zachování vody v krajině co mohou, stále to nestačí a ještě dlouho ani stačit nebude. Změny, které jsme provedli, jsou natolik závažné, že vrátit přírodě to, co potřebuje, je v krátkém časovém úseku bohužel nemyslitelné. Navíc kromě lidského působení se příroda proměňuje i bez našeho přičinění. Co s tím, abychom si udrželi podmínky pro vlastní život?

Opět hrozí sucho

Podle meteorologů byly již v polovině minulého měsíce jednotlivé regiony republiky postiženy malým až středním deficitem srážek za 6 měsíců. Tato skutečnost vypovídá o nedostatku vody v orniční vrstvě, kterým budou postiženy jak rostliny volně rostoucí, tak samozřejmě i polní plodiny. Je jasné, že jejich nedostatek ovlivní mnoho dalších oborů, zvláště samozřejmě potravinářství, a tím i ceny v obchodech.

„Pokud by se nedostatek vody dále prohluboval, došlo by k negativním dopadům na zemědělskou výrobu. Velmi špatná je situace v případě deficitu kumulovaného za 24 měsíců. Ten vypovídá o dlouhodobém působení sucha. Deficit za 24 měsíců hovoří o nedostatku vody v půdě pro stromy a lesní porosty. Většina území je přitom zasažena vysokým deficitem a na části území, severní Čechy a Liberecko, je deficit dokonce extrémní,“ uvádí zpráva Českého hydrometeorologického ústavu, která letošní situaci hodnotí jako nejhorší v porovnání s předchozími dvěma lety. Lze tedy i letos očekávat usychání a nutnost likvidace dalších ploch lesů.

Pomohou novely zákonů?

Nad problémem samozřejmě jednají odborníci, žádná zásadní řešení zatím ale, jak se zdá, přijata nebyla. Jen před několika dny například jednala Národní koalice pro boj se suchem, kde ministr životního prostředí Richard Brabec nastínil přítomným odborníkům plány na nové a lepší využívání dešťové vody.

„Do novely vodního zákona jsme navrhli novou povinnost u jakékoliv nové výstavby dešťovou vodu buď akumulovat a následně využívat, vsakovat na pozemku nebo umožnit její výpar. Zjednodušeně řečeno bude muset každý investor u nových objektů vybudovat retenční nádrž či zasakovací objekt - například průleh na zachycování dešťové vody, která se buď bude vsakovat a uvolňovat pozvolně, třeba v případě jezírka, nebo v případě nádrže cíleně používat na zalévání okolí dešťovou vodou nebo bude spadlou dešťovou vodu využívat na podporu zelené střechy,“ uvedl například ministr životního prostředí s tím, že do kanalizace by podle tohoto návrhu bylo možné dešťovou vodu odvést jen tehdy, když skutečně nebude možné její efektivnější využití. Pokud návrh zákona projde sněmovnou, měly by být nové normy platné od příštího roku.

Podpora zelených střech

Dalším bodem, který by měl podpořit lepší hospodaření se srážkovou vodou, je podpora zakládání tak zvaných zelených střech. V takových případech se dokonce počítá s finanční úlevou v odvodech pro komerční a městskou zástavbu. „Vedle zvýšení dotační podpory na realizaci zelených střech u rodinné a bytové výstavby z 500 Kč/m² na 800 Kč/m² by tak nově byli motivováni k zeleným rekonstrukcím a výstavbě i investoři komerčních objektů,“ řekl dále ministr životního prostředí.

Nejen ve městech

Kromě nových pravidel pro zadržování dešťové vody ve městech je potřeba se postarat také o přírodu, tedy o místa mimo zastavěné území. Tam by měl být podporován návrat možnosti zadržování vody v tůních, mokřadech a vodních tocích. Důvodem všech připravovaných a podporovaných zásahů je umožnit přírodě vrátit se pokud možno do bývalých kolejí, do rovnovážného stavu, který poskytne dostatek prostoru a vhodné podmínky pro růst tradičních rostlin a samozřejmě i pro zemědělskou výrobu, a tím zajištění dostatku a cenově dostupných potravin.

Bude to stačit?

Problém je ale daleko složitější. Podle dalších odborníků se zdá, jako by veškerá plánovaná opatření byla sice prospěšná, nikoliv ale zachraňující, protože v přírodě je vše tak dokonale provázané, že jednoduché řešení ani možné není. A tak bude pravděpodobně i nadále docházet k úbytku rostlin (a tím i živočichů), na které jsme zde doposud zvyklí, výměnou za druhy jiné, aniž bychom to mohli významně ovlivnit. „Úbytek biodiverzity je celosvětový problém. Změna klimatických charakteristik velkých území, včetně oteplování, je spojená s druhovou výměnou. Hospodaření jakéhokoli vlastníka na to nemá vliv,“ říká Jan Vybíral, ředitel Biosférické rezervace Dolní Morava.  

Hospodáři za to prý nemohou

Dlouhodobým suchem trpí rostliny i živočichové. „Kde nejsou rostliny, nemohou žít ani motýli a další živočichové vázaní na vegetaci. Voda prostě chybí a zalévat louky není možné,“ řekl Miroslav Svoboda, ředitel Lesního závodu Židlochovice z Lesů ČR, a dodal: „Dávat v těchto klimatických podmínkách do spojitosti způsob hospodaření kohokoli s úbytkem v populaci některého přírodního druhu je zavádějící a nesmyslné.“

Koncepce ochrany přírody?

Jan Vybíral dále konstatoval, že největším současným přírodním problémem je podle něj šíření invazních rostlin, živočichů a dalších patogenů, které často až se značným zpožděním objevíme jako příčinu hynutí původních druhů. Dalším problémem je změna klimatických podmínek velkých území, včetně oteplování, které přináší druhovou výměnu. A je to i nejasná koncepce ochrany přírody, která se pohybuje často od jednoho extrému, jakým je bezzásahovost, k opačnému extrému, kterým může být zaměření na ochranu konkrétního druhu bez znalostí důležitých vnějších souvislostí daného prostředí.

Dokážeme přírodě pomoci?

Část vznikajících problémů tedy pravděpodobně neovlivníme, budeme je muset přijmout tak, jak přicházejí, a přizpůsobit se jim. Jiné, zvláště ty, které jsme svým jednáním způsobili sami, ale napravovat můžeme a také musíme. Je třeba věřit, že se to alespoň částečně podaří.

KAM DÁL: Největší fotbalový podvodník: Carlos Kaiser se míče skoro nedotkl, přesto střídal velké kluby a napálil tisíce lidí