Pokud nebudete mít v těle zánět, zemřete, říká známý profesor
Zánět v těle může být jak superhrdina, tak padouch, závisí na kontextu. Namísto úplného odstranění se ho nové způsoby léčby snaží přesměrovat, protože je jednou z obdivuhodných reakcí lidského organismu. Bylo by tedy do budoucna možné mít zánětlivé nemoci pod kontrolou a účinně s nimi bojovat?
Zánět nám pomáhá bojovat s infekcemi a hojit rány. „Pokud ho mít nebudete, zemřete,“ řekl pro Live Science profesor Ed Rainger, který studuje chronický zánět na univerzitě v Birminghamu ve Spojeném království. „Ano, je to tak jednoduché,“ doplnil.
Pokud však zánět přejde z krátkodobého na dlouhotrvající, který v těle zůstává měsíce nebo i roky, může chronický zánět vyvolat onemocnění, jako je cirhóza, revmatoidní artritida (RA) čí srdeční problémy. V minulosti se lékaři pokoušeli tyto nemoci léčit tak, že si „posvítili“ na všechny záněty v těle pacienta. To ale má vedlejší účinky a ne vždy to funguje.
Zkusí přeprogramovat buňky
Nyní odborníci navrhují léčbu, která neodstraní zánět úplně, ale spíše přeprogramuje buňky, jež jej pohánějí. A u nemocí, jako je rakovina, kde nádory útočí na hojivé stránky zánětu, aby podpořily svůj růst, se nová léčba soustředí na opačný postup – tlačí zánět zpět do „bojového stavu“, aby mohl lépe napadat mutované buňky.
V závislosti na kontextu může být zánět považován za užitečný nebo škodlivý, ale díky novému výzkumu může být v obou případech pod kontrolou. „Pokud to dokážete, můžete nechat imunitní systém a zánětlivou reakci, aby běžely ruku v ruce, prostě normálním způsobem,“ vysvětluje Rainger.
Imunitní systém bojuje s infekcemi
Zánět je přirozenou reakcí těla na fyzické trauma, infekci nebo toxiny a lékaři jej popisují již od starověku. „Inflammare“ znamená v latině „zapálit“ a ve druhém století Galén, lékař římského císaře Marca Aurelia, popsal jeho pět hlavních příznaků jako horko, zarudnutí, otok, bolest a ztrátu funkce.
To, co tito první lékaři popisovali, byly charakteristické znaky akutního zánětu. Zarudnutí a teplo jsou způsobeny místním rozšířením krevních cév, aby se do poškozené tkáně dostalo více buněk, zatímco uvolňování sloučenin, jako jsou prostaglandiny, způsobuje bolest a otok. Aby imunitní systém zabránil infekcím, vyloučí také chemické látky zvané pyrogeny, které dále zvyšují produkci prostaglandinů a způsobují horečku.
„Celým smyslem zánětu je kontrolovat infekci, zastavit její šíření a pak umožnit zahájení procesu hojení,“ uvedl Robert Anthony, docent medicíny na Harvardově univerzitě.
Vrchol a ústup zánětu
Během akutního zánětu vysílají poškozené buňky „nebezpečné“ signály, které lákají imunitní buňky do místa útoku. Mezi první patří makrofágy podobné amébám, které pohlcují škodlivé vetřelce, a neutrofily, které „nepřátele“ chytají a zabíjejí. Jakmile jsou tyto buňky aktivovány, produkují chemikálie zvané cytokiny, které zesilují zánět v pozitivní zpětné vazbě. Jak tento akutní zánět zuří, imunitní systém se učí zaměřovat se na nepřítele selektivněji.
Normálně akutní zánět vyvrcholí asi za sedm dní, zhruba o tři dny později začne ustupovat. Některé buňky zároveň pracují na hojení ran, vylučují protizánětlivé signály a podporují tvorbu nových krevních cév a pojivové tkáně.
Zatím není úplně jasné, jak by lékaři mohli záněty a jejich procesy v praxi využívat. Nicméně se zdá, že jsou ve výzkumech na dobré cestě, aby všechno pochopili.
Zdroje: redakce, livescience.com, ncbi.nlm.nih.gov
KAM DÁL: Konec Dancingerové ze Zlaté labutě? Musím čerpat síly, říká neurčitě.
