Povídka Dagmar Šimkové: rozjímání o včelách I.

Později jsem jim dokonce nechávala celé jejich zásoby a med jsem si kupovala od svých kolegů včelařů, protože všichni mí „spoluvčelaři“ byli již dávno v penzi a rádi si přivydělali. Nemám přehled, jak to vypadá s chovem včel nyní, ale před pár lety na okraji Prahy, přestože zde máme lokalitu Prokopské údolí, tedy ideální podmínky pro sběr lesního medu, mladí včelaři „vyhynuli“ a mí kolegové včetně pana léčitele zemřeli, nebo natolik zestárli, že jim na chov včel už nezbývá sil.

Včely nejsou IN

Na mé, asi úplně nejapné dotazy na osvětu mládeže, založení včelařského kroužku, nebo vůbec něco…. mi bylo řečeno, že v Americe se k opylování včely půjčují, v době počítačových her nemůžu chtít po mládeži, aby na své zahradě chovala nebezpečná zvířata se žihadly, a zahrady se používají na párty s grilováním křidýlek a ne nahonění uprchlých rojů. A když v Česku dojde med, vymění se třeba s Mongolci za traktory. No a je to…. Vrátíme se ale k mým včeličkám.

Čtěte také: Dagmar Šimková: Důležité je dívat se kolem sebe

Pozorovatelka včelího společenství

Celé hodiny jsem proseděla na „štokrleti“ proti česnu a pozorovala létavky, jak před vstupem do úlu prokazují svou totožnost strážkyním úlu a jak svým tancem vysvětlují pozorovatelkám, kde že jsou ty nejchutnější pastviny! A když na česnu seděla zbloudilá včelka a prosila, aby jí vpustili dovnitř, tři dny se nožkami doslova „modlila“, než jí pustili dál. A není divu.

Jako u lidí…

I mezi včelami panují lidské manýry a mnohdy je toto modlení pouhá lest a včela - průzkumnice z jiného úlu není žádný zbloudilý cestovatel v nouzi, ale nebezpečný špion. Po vpuštění do úlu doslova ofotí zásoby, obhlédne situaci a pak přivede hordu loupežných nájezdníků (vlastně „náletníků“) ze svého včelstva a nastane lítý boj o zásoby těch chudáků, kteří naletěli a v dobré víře pomoci zbloudilému pak přijdou o vše. O, jak je tato činnost podobná té lidské!

Pokračování zítra