Proč omdléváme: Odborníci poprvé popsali důvody. Objevili komunikaci mezi srdcem a mozkem
Chápat, proč padáme do mdlob, byl pro odborníky dlouho tak trochu jako svatý grál. Nedařilo se na to přijít. Teď je ale konečně jasněji a nutno říct, že některé příznaky omdlévání nás možná...pošlou k zemi. Machři na neurovědu totiž našli novou cestu, resp. komunikaci důležitých orgánů - srdce a mozku.
Mdloby – nebo, abychom použili více vědecký termín, synkopa – jsou poměrně běžné, pro vědu ale zatím zůstávaly do jisté míry záhadou. Co se stane, když omdlíte? Až donedávna byla odpověď odborníků ve stylu „nejsme si úplně jisti.“ Nová studie konečně do problému přinesla trochu světla, když vůbec poprvé identifikovala cestu mezi mozkem a srdcem, která je za mdloby zodpovědná.
Nejen mozek je zodpovědný
Přibližně 40 procent lidí alespoň jednou v životě omdlí, což může být reakce na mnoho různých situací: přehřátí, pohled na krev nebo jehlu, ale dokonce i na exkrement. Nicméně toto je opravdu jen velmi nepatrný výčet z celkové řady mnoha důvodů.
Mezi neurovědci panovalo přesvědčení, že během omdlévání vysílá mozek signály do srdce a srdce podle toho reaguje. Výše uvedená studie se liší v tom, že vědci začali uvažovat o srdci jako o vlastním smyslovém orgánu a předpokládali, že komunikace může fungovat i opačnou cestou - tedy že srdce upozorňuje mozek na to, že je něco špatně. Což se nakonec potvrdilo. „Zjistili jsme, že srdce také vysílá signály zpět do mozku, což může změnit jeho funkci,“ řekl Vineet Augustine, odborný asistent na University of California San Diego School of Biological Sciences.
Vědí, proč myši omdlely
Tým se v rámci výzkumu podíval do hluboké historie. V roce 1867 byl poprvé popsán Bezold-Jarischův reflex (BJR), o kterém se předpokládá, že je za mdloby zodpovědný. Je spojen se třemi klasickými příznaky, které pravděpodobně rozpozná každý, kdo někdy omdlel: snížení srdeční frekvence, dýchání a krevního tlaku. I když vědci věděli o BJR více než 150 let, stále neměli jasnou představu o působení nervů, což je základ.
Výzkum se nyní zaměřil na specifický typ nervových buněk v srdci, které se nazývají senzorické neurony (VSN). Ty jsou součástí shluků nazývaných uzliny (ganglia), samy jsou součástí tak zvaného bloudivého nervu (vagus). Experimenty na myších ukázaly, že podskupina senzorických neuronů, která vylučuje protein zvaný neuropeptid Y receptor Y2 (NPY2R), má klíčovou roli v reakci na mdloby. Když vědci sami stimulovali VSN pomocí optogenetiky, myši, které si vesele hrály v klecích, náhle omdlely.
Identifikovali „problémové“ neurony
Stejně jako u lidí se jejich oči stáčely do zadní části hlavy a zorničky se jim rozšířily. Byly tam všechny charakteristické znaky BJR: pokles srdeční frekvence, pomalejší dýchání a pokles krevního tlaku. Záznamy pořízené z tisíců neuronů v mozcích myší ukázaly, jak rychle klesá průtok krve a mozková aktivita.
Ve shrnutí práce Augustine a další autor Jonathan W. Lovelace řekli: „Byli jsme ohromeni, když jsme viděli, jak se jejich oči obrátily ve stejnou dobu, kdy jejich mozková aktivita rychle poklesla. Po pár sekundách se mozek i pohyb vrátily do normálu. To byl moment našeho vítězství, mohli jsme identifikovat neurony, které mohou vyvolat synkopu.“
Na cestě k rozluštění záhady
Jejich domněnky se potvrdily, když odstranili specifické VSN, což eliminovalo mdloby. Vědci doufají, že tento průlom povede k ještě hlubšímu výzkumu a doufejme i k cílené léčbě stavů, které způsobují mdloby.
Neurovědci si dlouho mysleli, že motorem mdloby je mozek. Ale nyní, když objevili tuto novou a důležitou roli srdce, je jasné, že kardiologové a neurologové musí úzce spolupracovat, pokud chceme někdy skutečně rozluštit záhadu synkopy.
Zdroje: redakce, nature.com, iflscience.com
KAM DÁL: Aby tělo správně fungovalo: Brokolice a další zelenina s obsahem potřebných vitamínů a minerálů.
