Průvodce na cestě k dobré práci - zeptejte se odborníka
Jana Bártíková, architektka úspěšných týmů, průvodce na cestě k dobré práci a LinkedIn expertka: "Nejde o soutěžení, porovnávání se, ale o to, že každý člověk má v sobě diamant, nějakou unikátní hodnotu, dovednost"
Jana Bártíková vystudovala ekonomii a prvních 15 let své praxe pracovala především v zahraničních maloobchodních firmách, v retailu. Začínala jako zástupkyně ředitele supermarketu a pak se přes pozice provozní ředitelky největších sítí drogerií dostala až k řízení značky jedné zahraniční firmy na českém trhu. Řídila týmy různých velikostí, i ve více úrovních. Pracovala například ve firmách: Delvita, Rossmann, Baltika, Parfums Christian Dior.
Označuje jako architektka úspěšných týmů, průvodce na cestě k dobré práci a LinkedIn expertka. Pochází z Chomutova, ale nyní žije v Poděbradech s manželem a dvěma kočkami.
Jak jste se dostala přes obchod k personalistice?
Shodou okolností ve firmách, kde jsem fungovala a řídila velké týmy lidí, nebyla žádná personální oddělení. Takže já jsem vždy vedla nejlidnatější oddělení, ale neměla jsem tam žádného personalistu a všechny procesy jsem musela řídit sama.
Prováděla jste samostatně nábor a výběr? Kde jste se učila?
Ze začátku to samozřejmě bylo metodou pokus omyl, kdy jsem prostě intuitivně tušila, jak bych si měla vybírat lidi do týmu a jak vést pohovory. V té době ještě nebyl internet rozšířený, takže jsem se učila z odborných knížek a hlavně z vlastních chyb. Zjistila jsem, že práce s lidmi mě hodně baví, nejen jejich vedení a motivování, ale i nábor a výběr a procesy kolem personalistiky. Pořád jsem se v tom zlepšovala a pak jsem vlastně byla schopná učit lidi ve svých týmech, aby i oni si uměli správně vybrat.
A znáte to i z druhé strany, jako uchazeč?
Taky jsem samozřejmě často byla i na druhé straně barikády, když jsem zase já hledala práci. Tam jsem se učila stejnou metodou, pokus omyl. Svůj první životopis jsem psala na psacím stroji přes kopírák a hledala jsem nějaké knížky, které by mi pomohly s hledáním práce či sebeprezentací na pohovorech. Ale v 90. letech, krátce po revoluci, tady toho moc nebylo a ani ve škole nás to nikdo neučil. Podařilo se mi vytvořit si vlastní systém, vylepšit si sebeprezentaci na pohovorech tak, že se mi vždy podařilo velmi rychle získat práci, kterou jsem chtěla dělat.
Jak vás napadlo věnovat se personalistice?
Když jsem opustila Parfums Christian Dior, uvažovala jsem nad tím, co budu dělat dál, čím bych mohla být druhým lidem prospěšná. Napadlo mě, že už vlastně přirozeně lidem pomáhám. Zjistila jsem, že se na mě lidé obracejí, když hledají práci, abych jim poradila, jak napsat životopis. Pomáhala jsem jim připravit se na pohovor, svým kolegyním jsem pak radila, jak vést pohovory, a tak to vyplynulo přirozeně. Uvědomila jsem si, že toto chci lidem předávat.
Úplně rozhodující moment pro mě asi bylo, když jsem naposledy hledala člověka do svého týmu a přišlo mi snad přes stovku životopisů. Já jsem se jimi probírala a zjistila jsem, že se v podstatě nemám podle čeho rozhodnout, koho pozvu na pohovor...
V čem byl problém?
V tom množství životopisů, i když už doba pokročila a lidé si mohli najít spoustu informací na internetu, se přesto lidé neuměli prezentovat. Neuměli ukázat, co v nich je. Neuměli se prodat, odlišit, zaujmout. V podstatě to byla nic neříkající data, kde byly jen statistické údaje. Já jsem si za tím neuměla představit konkrétního člověka, ani jak by asi tu práci dělal. To byl pro mne jasný impuls. Řekla jsem si, že tady je prostor, kde mohu lidem pomoci, protože já vím, jak se to má dělat, a mohu tyto informace předávat dál. Tak jsem vytvořila první projekt: Získám dobrou práci.
1. Co chci dělat a proč, jaká práce mě bude bavit a naplňovat – pak mám možnost zacílení, soustředit svou energii a čas jenom na to důležité. Potom ta vnitřní motivace, která ve mně je, je i pro zaměstnavatele velkou hodnotou. Protože když si vezme do týmu člověka, který má vnitřní nadšení, tak se s ním pracuje úplně jinak. Mnoho lidí u nás dělá práci, která je nebaví, chodí do práce vydělávat peníze, za které si pak kupují věci, které je baví, takže to je trochu začarovaný kruh.
2. Uvědomit si vlastní hodnotu – dělat práci, která mi dává smysl a naplňuje mě.
Lidé, speciálně Češi, se hodně podceňují. Setkávám se s kandidáty, kterých se ptám, co umí, co dokáží, co mohou nabídnout, v čem jsou lepší než ostatní, v čem vynikají a často slyším: Já nevím, já nic zvláštního neumím a na tom přece nic není. Ale to není pravda.
To je pro mě úplně nejdůležitější věc, se kterou pracuji, dřív než začneme tvořit životopis. Protože potom tyto informace musíme dostat do životopisu. A potom se s tím člověk prezentuje na pohovoru. Takže na těchto dvou pilířích všechno stojí.
Janino Credo
Každý člověk umí něco lépe než ti druzí. Ale nejde o soutěžení, porovnávání se, ale o to, že každý člověk má v sobě diamant, nějakou unikátní hodnotu, dovednost. Každý z nás přišel na svět s nějakým talentem. Když se toto spojí, dojde k propojení, kdy si člověk uvědomí, jaká je jeho vnitřní hodnota. Když děláte něco, na co máte talent, tak pak vám práce jde snáz a dosahujete v ní daleko lepších výsledků. Je v ní nadšení, je tam spokojenost, takže všechno se takhle hezky spojí a spokojený je nejen člověk, co tu práci dělá, ale i jeho zaměstnavatel a všechno to do sebe hezky zapadne.
Dáte mi nějaké příklady, kdy vaše pomoc posunula vaše klienty dál?
Příkladem může být třeba moje klientka Krista. Celý život pracovala jako obchodník a pak se jednou rozhodla pro změnu. Velmi toužila pracovat jako farmaceutický reprezentant. Šla za svým cílem a dosáhla nejen toho, ale ona dokonce pracuje jako „prescript“, což může dělat jen omezené množství prodejců, obvykle se speciálním vzděláním. Dalším příkladem je Zuzana, která pracovala mnoho let jako sekretářka generálního ředitele, ale toužila být osobní bankéřkou. Ačkoliv k tomu neměla žádnou praxi, nakonec se jí podařilo tohoto cíle dostát. A do třetice uvedu Alenu. Po mateřské dovolené hledala rok neúspěšně práci, přišla o sebevědomí, nevěřila si. Nakonec se ale vzchopila a podařilo se jí získat pozici ve velkém obchodním centru v Praze.
Kdo je vaším velkým vzorem?
Co se týká podnikání, tak určitě Richard Branson. Strašně se mi líbí jeho myšlenky:
Není nutné vymyslet nový business nebo vymyslet něco nového, ale důležité je dělat to jinak a líp.
Což dokládá třeba jeho odvážný krok, kdy vstoupil na zdánlivě nasycený trh mobilních operátorů a vytvořil mobilního operátora postaveného na tom, co lidi štve. A uspěl.
A ještě jedna jeho myšlenka mi učarovala:
Pokud chcete mít spokojené zákazníky, musíte mít v první řadě spokojené zaměstnance. Tohle můžu podepsat...
V online podnikání je zase mým učitelem David Kirš.
V mém profesním ranku se mi moc líbí názory Liz Ryan, což je kariérní koučka z USA. Je hodně otevřená a někdy i kontroverzní. Líbí se mi její projekt, který se jmenuje Human Workplace. Pomáhá lidem získat práci a firmám zaměstnance a vše je založeno na lidskosti v práci, což je téma, které se mnou velmi rezonuje.
Projekty Jany Bártíkové
Linked Akademie – jak ovládnout LinkedIn a jak využít jeho potenciál k dosažení profesních a podnikatelských cílů
Získám dobrou práci – poradenství, jak získat práci, kterou budou mít lidi rádi
Lidé jsou základ – pomoc manažerům a personalistům najít a vybrat si správné lidi na správná místa
Ve všech projektech jde o kombinaci on-line vzdělávání, například e-book, nebo se přihlásit na on-line kurz, přijít na živý seminář nebo na individuální poradenství. Na živé semináře chodí hodně žen, muži zase mají radši individuální poradenství.
