Řád templářů je stále obestřen tajemstvím. Prokletí dynastie Kapetovců, ředěné víno i extrémní dlouhověkost
Templářský řád býval mocný, zažil svůj vrchol i strmý pád, kdy jeho příslušníky sežehly jako kacíře plameny hranice. Není radno být mocnější než král. A to ve své době řád templářů rozhodně byl. Proč se jeho členové dožívali vyššího věku než běžní smrtelníci a opravdu velmistr řádu proklel krále Filipa IV. Sličného?
Templářský řád byl založený asi v roce 1120 a jeho prvotním úkolem bylo zajistit bezpečnost poutníků z Evropy v Jeruzalémě. Postupně, jak řád sílil, se měnilo i jeho původní poslání. Rytíři se účastnili bitev i křižáckých výprav a chránili Jeruzalémské království proti dobyvačným muslimům, s nimiž vedli neustálé boje o dobyté území.
Během čtvrtstoletí se jim podařilo se dostat do centra dění ve Svaté zemi. Nic však netrvá věčně a úspěch templářů v Jeruzalémském království pomalu dohasínal. V roce 1187 království padlo a v roce 1244 ztratili Evropané i Jeruzalém i poslední pevnost St.Jean d'Acre.
Vzestup templářů
Templáři museli začít postupně Svatou zemi opouštět. Protože si však vedení templářského řádu uvědomovalo složitost svých pozic na východě, budovali si zároveň své základny také po celé Evropě. Hlavní sídla - Temply - byly v Paříži a v Londýně, čtyři komendy se nacházely také na území Českého království v Uhříněvsi, Jamolicích, Templštejně a ta nejvýznamnější a nejreprezentativnější v Čejkovicích. Protože templářský řád na křižáckých výpravách a obchodováním se Svatou zemí nahromadil obrovský majetek, fungovali templáři i jako významní bankéři.
Ve 13. století ztratil řád svůj původní význam jako ochrana poutníků a začal se věnovat svým ekonomických záležitostem. Templáři byli velmi bohatí a přitom nepodléhali světské moci, protože sloužili pouze zájmům papeže. Pařížský i londýnský Templ byly současně bankou i velkou pokladnicí, zároveň však poskytovaly právo azylu pronásledovaným. Ironií osudu je, že za své útočiště si Templ v Paříži v bouřlivém roce 1306 vybral i sám francouzský král Filip IV. Sličný. Proč ironií osudu? Protože to byl právě on, kdo měl na svědomí konec templářů v Evropě.
Proč se dožívali templáři vysokého věku?
V porovnání s ostatními lidmi žili příslušníci templářského řádu podstatně déle - až o 35 let. Velmi často se dožívali na tu dobu neuvěřitelného věku přes 70 let. Jaké bylo tajemství jejich dlouhověkosti? Určitě za tím nestály čáry ani magie, ale zdravá, vyvážená strava a hygienické návyky. Jídelníček rytířů templářského řádu byl veskrze skromný s malým množstvím masa, hodně zeleniny a ovoce, sýry, olivovým olejem. Maso jedli maximálně dvakrát do týdne, často konzumovali ryby, třikrát týdně jako hlavní chod měli zeleninový pokrm.
Víno ředili dužinou z aloe s antiseptickými a fungicidními účinky. Dbali také na hygienu - před jídlem si pravidelně myli ruce a chránili se tak před šířením nemocí. Přestože tedy patřili k nejbohatší vrstvě, žili střídmým životem, na rozdíl od tehdejší šlechty, jež se živila velkým množstvím masa a tučných jídel a často onemocněla cukrovkou, dnou, vysokým krevním tlakem či obezitou.
Nešťastný pátek třináctého
Ohromné bohatství a moc templářů byly trnem oku nejednoho světského panovníka. Když od roku 1307 začal proti nim vystupovat sám francouzský král Filip IV. Sličný, jejich osud byl zpečetěný. Důvod k jejich zrušení se vždycky najde, v tomto případě si král vypomohl záminkou, že mu templáři odmítli přispět na jeho válečné výlohy. Je celkem pochopitelné, že se král obával jejich moci i vlivu a chtěl se templářů elegantně zbavit a zároveň toho využít v boji proti papežskému stolci.
Řád templářů, který žil uzavřený před okolním světem obklopený spoustou tajemství, nedal spát nikomu. Postupně docházelo ze strany církve i krále k jejich diskreditaci až do okamžiku, kdy byli templáři obviněni z kacířství, homosexuality a neúcty k oltářní svátosti. Ráno v pátek 13. října 1307 bylo po celé Francii na 5 000 templářů pozatýkáno a uvězněno včetně hlavy celého řádu - velmistra Jacquese de Molay. Jejich majetek převzali zplnomocněnci francouzského krále.
Procesy s templáři se táhly dlouhých 7 let, přičemž při nich bylo použito i útrpné právo. Řád byl nakonec v roce 1312 zrušený a jeho majetek převeden na johanity. Velmistra Jacquese de Molay odsoudil soud trestu smrti upálením. V den své popravy prý proklel papeže i krále Filipa IV. a a do roka je vyzval k božímu soudu. Pravdou je, že papež zemřel za měsíc od upálení velmistra a král za sedm měsíců. Do roku 1328 vymřela dynastie Kapetovců smrtí králových tří synů i jediného vnuka.
