Seznámení přes internet? Trvalo šest let!

Jak dlouho ses zkoušel seznámit?

Pokud jde o seznamování po internetu, tak je to asi 6 let. Jinak předtím samozřejmě od doby, co jsem nějak dospěl a začal koukat po holkách. Kolem 13-14 let? Normálním způsobem se mi nikdy seznámit nepodařilo.

Když jsem v 19 letech objevil možnost seznámit se přes internet, byla to pro mě nová příležitost. Od té doby jsem seznamováním na internetu začal trávit dost času. Vložený čas ale neodpovídal výsledku. Občas se podařilo, že jsem si začal s někým dopisovat, ale reálně se s někým sejít se mi za tu dobu podařilo tak šestkrát.

Nikdy ses neseznamoval osobně?

Asi ne nijak aktivně, jsem introvertní typ člověka, takže toho moc nenamluvím. Nejsem žádný šoumen a bavič, takový typ kluků většinu holek nezajímá. Holka většinou předpokládá, že kluk by měl být ten aktivní, kdo se nějakým způsobem začne seznamovat. Problém byl, že já jsem toto očekával spíš od holek.

Které seznamky jsi zkoušel?

Nejvíce Lidé.cz, ale to proto, že tam bylo nejvíce ,,živo”. Jinak ji hodnotím naopak jako hodně špatnou, jelikož po redesignu v roce 2014 je velice povrchní a sexistická. Potom občas Štestí nebo Seznamka.cz. Jednu dobu jsem to zkoušel i na katolické seznamce. I když nejsem věřící, předpokládal jsem, že bych tam mohl najít slušné děvče.

Je odlišné seznamování na katolické seznamce?

Nějak významně odlišné to není. Věřící jsou normální lidé jako my, jen kladou větší důraz na určité hodnoty a slušnost. Ale nakonec jsem se tam s nikým neseznámil.

Nikdo neodepsal?

Myslím, že ano, ale pak už jsem neodepsal já. Buď mi třeba daná dívka neposlala fotku, nebo mi jinak nesedla. Zkoušel jsem se tam seznámit jen párkrát, ale nebylo zde moc živo, takže jsem dostal odpovědí jen pár.

Jak probíhalo oněch šest schůzek s dívkami, které jsi poznal přes seznamky?

To je různé, někdy trvalo domlouvání schůzky dva měsíce, jindy to bylo za týden, většinou z toho ale žádný vztah nevznikl. Jednou se stala taková trapná věc, kdy jsem se na seznamce ,,seznámil” s jednou holkou od nás z vesnice, která bydlela pár metrů ode mě.

Proč trapná?

Tak je to takové divné, když se tímto způsobem člověk seznámí s někým, koho už zná. (smích)

Takže jste nebyli nadšení?

Znali jsme se jenom ve smyslu, že víme o existenci toho druhého. Já bych tenkrát asi byl pro, poznat ji lépe, ale vzhledem k tomu, že se to nikdy nerealizovalo, asi to nebylo oboustranné.

Potkaly tě ještě jiné zajímavé příhody?

Ani moc ne, to celé okolo seznamování na internetu je spíš smutné, plné frustrace z toho, že ti nikdo neodpovídá na inzeráty ani na odpovědi, které posíláš. Nebo že konverzace s člověkem, který tě zaujme, skončí z ničeho nic po pěti mailech, a ty nechápeš proč.

Míval jsem z toho možná i deprese, což čas od času vyústilo v to, že jsem to vzdal a třeba půl roku na žádnou seznamku nezavítal.

Proč podle tebe dívky a ženy na seznamkách neodpovídají?

Myslím, že jsou doslova zahlcené odpovědmi, a to nejen těmi seriózními, ale možná především různými nabídkami k sexu apod. Nejdřív jsem jim měl za zlé, že nejsou schopny ani odpovědět, ale později jsem pochopil, že jsou z těch vzkazů prostě jen znechucené.

Ale nakonec ses přece seznámil přes seznamku. Jak je to možné?

Ano, trvalo to, ale nakonec se povedlo. Byla to spíš velká náhoda. V té době jsem seznamku navštěvoval už jen tak ze zvyku, jelikož jsem to považoval za marné snažení. Avšak čistou náhodou jsem narazil na dívku, která mě nějakým způsobem zaujala. Vlastně jsem se s ní ani nechtěl vážněji seznámit, protože byla zdaleka.

Ale nedalo mi to a odepsal jsem na její ,,inzerát", který vůbec nedával smysl, a tak jsem jí ho celý zkritizoval. Ona mi odepsala, vyměnili jsme si docela ostře názory a potom jsem teprve pochopil, co tím vlastně chtěla říct. Začali jsme si psát o všem možném a po pár týdnech to vyústilo ve schůzku. Od té doby jsme spolu a doufám, že už navěky.

Je život s partnerkou lepší, než život single?

Nějaký čas trvá adaptace na tento ,,nový režim”. Zatím shledávám spíše pozitiva, zmizí deprese z toho, že je člověk osamocený a objeví se naděje. Předtím jsem budoucnost moc neplánoval, bylo mi to jedno. Teď je to jinak.

První sexuální zkušenost jsi tedy získal ve 26 letech?

První opravdovou sexuální zkušenost jsem získal ve 23 letech, ale bylo to pouze jednorázové. Poznali jsme se opět přes seznamku. S tou slečnou jsme se párkrát viděli a pak se rozhodli, že ,,to” zkusíme. Ale asi to bylo předčasné, protože jsem si vztahem k ní ještě nebyl moc jistý. Potom jsme se sešli asi ještě jednou, ale postupně jsme si už nějak neměli co říct a celé to vyprchalo.

Pokud tam nefigurují nějaké sympatie a city, nemá to pro mě význam. Vždycky se mi hnusily takové ty řeči, které jsou často předmětem diskuze mezi muži - když se baví o tom, koho, kdy a kde osouložili, nebo kolik vystřídali partnerek ve smyslu čím více, tím lépe. Principiálně odmítám sex bez lásky.

Jakou roli hrála ztráta panictví ve tvém životě?

Neřekl bych, že to hrálo nějakou roli, je to prostě jen nálepka, kterou už nyní nemám. Už se např. nemusím stydět, když se mě někdo zeptá, jestli jsem měl někdy holku. Což se mi občas stalo.

Měl by se za to člověk stydět?

Myslím, že by se za to člověk neměl stydět, bohužel ve společnosti má slovo panic zakořeněné spíše negativní konotace. Alespoň mezi muži. Když někde chlap řekne, že nikdy neměl holku, zpravidla se mu vysmějí. Možná to některé ženy působí jinak, jakože si řeknou, že není žádný děvkař, že by mohl být věrný apod. Většinou ale nikdo nestojí o nezkušené zajíčky. A s přibývajícím věkem se to zhoršuje.

Co by sis zpětně poradil ohledně seznamování?

Vzdát se zbytečných depresí a snažit se o pozitivní myšlení. Když se člověk dívá na všechno pesimisticky, tak to z něj vyzařuje a v tomto rozpoložení těžko naváže vztah. Pro člověka, který je dlouho sám, je změna myšlení obtížná. Ale je potřeba věřit, že jednou to určitě přijde.

Ze začátku jsem opakoval stejnou chybu, že jsem tzv. tlačil na pilu. Když mi nějaká holka odpověděla, hned na začátku jsem začal mluvit o vážném vztahu, o tom, jaký by měl, či neměl být apod. Toho se každá zalekla a už se mi neozvala. Je potřeba na to jít pomalu, dívka chce napřed poznat, kdo jsi, a ne hned plánovat rodinu.

Potom není dobré zvát holku na schůzku po třetím vyměněném mailu, chce to víc času. Mám ovšem zkušenost, že si se mnou holka psala dva měsíce a na schůzku se jí stále nechtělo. V takovém případě už nejspíš přístup nezmění a je na čase poohlédnout se jinde.

A snad největší pošetilost ze všech je netrpělivost. Někdy, pokud mi dívka neodpověděla jeden den, už jsem se vyptával, co se děje, proč nepíše, zda má zájem apod. Vůbec mi nedocházelo, že lidé mají různé zájmy a povinnosti a nemají čas si psát s cizími lidmi ze seznamky.