Seznamování není procházka růžovým parkem 2. díl

Jak tak Jana prohlížela profily, zaujal ji jeho profil. Odepsala mu, psali si, a z Miloše se vyklubal menší chlap, také byl rozvedený dlouhodobě, bydlící v baráku někde za Prahou, a tak slovo dalo slovo a sešli se. Samozřejmě jsem o všem věděl jako první. Zkrátka se Jana potřebovala svěřit, jak se daří na poli seznamování. Začali pomalu spolu chodit a jednou, když byla taneční zábava a já se tam chystal sám vyrazit, ozval se telefon.

     „Ahoj, tady ségra. Bráška, jdeš na sraz?“

     „Jdu, Ty jdeš taky?“

     „ Jo jdu, ale budu mít s sebou toho Miloše, tak se nelekni.“

     „On jako bude mít rohy?“ Rejpnul jsem si zvesela. Bude to zajímavý.

      „Prdlajs, ale že už nebudu sama. Je príma, hodný, však uvidíš, oťukneš ho a poreferuješ.“

     „Aha, tak jako testovací večer jo?“

     „Jo, tak večer ahoj.“

Přišel jsem večer do hospůdky, kde byla i diskotéka a u stolu už mě vítala Jana a vedle ní Miloš.

Byl to chlap, takový bobek vesnický, očima střílel vyjeveně na každého, kdo oslovil Janu, mlčel, a pořád se Jany dotýkal, až mě to připadalo jak vykulené štěně u paničky, které nevědělo, kde se ocitlo.

     Slovo jsem musel z něho páčit fakt heverem, než se pomalu rozpovídal. Samozřejmě se hned vyptával na Janu, jak se dlouho známe, odkud jsem, kam jezdíme, až se zdálo, že místo já jeho zpovídá on mně…

     Přišel kluk, co tam dělal diskotéku, nažhavil bedny a šli jsme tancovat. Jana je živel, Miloš byl ondoň. Jen tak se vrtěl, a pořád vystrašeně koukal, kdo se to přitočí k Janě a kdo na ni promluví.

     Po skončení zábavy jsme se rozešli, a druhý den mi hned Jana volala o raport, co a jak.

     „No, Jani, co říci, asi takhle, nemastný, neslaný, nevím.“

     „Bráško, Miloš taky říkal, že jsi živel a že si tě jako brášku pro mne představuje, ale byl tam poprvé a tak to neznal. Hele, jedeme teď zase na ten hotel, kde jsem poznala toho minulého kreténa Pavla, Ty tam budeš taky a i lidi, co Miloš poznal tady, tak bude líp, uvidíš“ uzavřela debatu Jana. Uviděl jsem a něco mě prostě nesedělo. Na zábavě na hotelu Miloš prostě neopustil metr prostoru od Jany. Kam šla ona, tam cupital on. Na vše odpovídal, jak myslíš, Janičko, jak chceš, Janičko, až jsem ho chtěl někdy kopnout maličko.

     Tohle je chlap, co by měl zkrotit Janu? Tu Janu co jsem poznal a znám? Dny ubíhaly, Jana jezdila za ním na barák o víkendu, a vždy přijela do Prahy vytočená, jak nevím co. Hned vždy žhavila telefonát ke mně.

     „Bráško, já ho snad zabiju.“

     „Co se děje, povídej.“

     „Miloš má barák jako hrom, je cvok do knih, všude haldy knížek, pavouci kolem, a na nic nesmím šáhnout, pohnout, co udělám, udělá po mě po svém, prostě si tam připadám jak v muzeu v Drážďanech po bombardování v roce 1945. Ani ty pavučiny nesmím vysmejčit“ láteřila vždy do telefonu Jana.

     „Nekecej, to je jak ten poustevník z pohádky.“

     „Jo, na zabití.“

     Ale když Miloušek přijel k Janě, z postýlky prý jen tak nevylezl, snídaně do postýlky, televize, a jak se dostali do Prahy, žádné památky, žádná kultura, ale hodiny strávené v antikvariátu spojeny s nákupem hafo knih. Knihomol na entou. Jana to s ním válčila do té doby, než…

Než se objevila z ničeho nic Milouše jeho dávná přítelkyně s dítětem, jenž nebylo jeho, a snad ani ona nevěděla kdo je otcem toho dítěte.

V tu ránu ty sladká slovíčka, jak Janu miluje, jak je pro něj božská, ze dne na den přestala platit.

     Dokonce ten magor Janě poslal mailem toto. Hned ten den. Tahle korespondence je autentická a ségra mi ji poskytla s tím, ať každý vidí, co lze na netu poznat.

Ahoj, Jani. Přiznávám, že mi také chybíš. Mám tady přítelkyni, takže na Váš sraz jet nebudu moci, a tak jsem se těšil. Až do včerejška jsem Ti byl věrný. Zlákala mě na svoje štíhlé tělo, i sex nebyl špatný, myslel jsem, že se do ní zamiluji, ale asi to nepůjde, protože často myslím na Tebe. Mám Tě pořád rád. Teď co Ti píšu, tak u toho slzím. Jsi správná ženská. Pořád si lámu hlavu nad tím, proč mě máš tak ráda, vždyť se okolo Tebe motá tolik chlapů daleko lepších, zábavnějších, na úrovni, proč zrovna já? Nynější přítelkyně, zřejmě jen dočasná (není hezká) mi tady pomáhá s úklidem, vaří, peče, chce dělat na zahrádce, atd. Vůbec si nemyslím, že mi to s ní vyjde. Taky jí tady nějakou dobu budu mít jako hospodyni, a až se jí nabažím, odejde. Vidíš, jak jsem hrozný chlap. A pak, že jsem se změnil. Až půjde pryč, asi zůstanu nějakou dobu sám, protože Ty už o mě nebudeš mít zájem. Zatím se měj, nevěš hlavu. Není všem dnům konec. Třeba zase bude platit Tvůj Miloš.

     Když jsem si to přečetl, hned jsem se ségry optal, jaká přítelkyně. Ona tahle baba pitralonová vtíravá se už takhle vrátila dvakrát k němu. Chvíli pobyla, a pak zase hajdy do světa.

     „Proboha, to snad nemyslí vážně. Dvakrát mu dala valem, pak se stýká s tebou, a jen se ona objeví mezi futry, tak se s ní vyspí a hned napíše tohle blábolení?“ hlasitě jsem se divil před Janou. Nechtěl jsem tomu uvěřit.

     „Jo, myslí přesně. Mám chuť tam zajet a rozbít mu za to hubu.“ Jana byla fakt z toho vytočena jak ventilátor na plno, ale s nervy byla ze všeho citově na dně.

     „A co bys sis pomohla, nech ho, mladá se oklepe a zase vyletí, uvidíš,“ snažil jsem se uchlácholit ségru.

     Pravil jsem asi věštecká slova, neboť se stalo přesně to, co se stalo.