Sprostý vandalismus, nebo umění? Sprejerům už nestačí ulice měst a utíkají do Prachovských skal

Ulice měst už jsou neodmyslitelně spjaté s graffiti

Pro většinu občanů vandalismus, který ničí čerstvě natřené domy, pro malou část společnosti projev výtvarného umění. Kde končí a začíná vandalismus? Jsou počmárané ulice něco, co už neodmyslitelně patří k městu, nebo je nutné sprejery pranýřovat?

reklama

Nedávný případ z Prachovských skal ukázal, že pro některé “umělce” ulice už městské domy, staré tovární haly a opadané zdi nestačí. Nalezený podpis vandala na skálách z pískovce vzbudil nemalou vlnu negativních emocí. Jen těžko odstranitelný výtvor bude ještě chvíli strašit v místech, kde by ho nikdo nečekal. Co ale města? Existuje dnes možnost ulic bez graffiti?

Neoficiální umění

Případ z Prachovských skal by s notnou dávkou nadsázky mohl připomenout kresby z jeskyně Altamira. Ty jsou důkazem o lidské kreativitě vzdálené 35 tisíc let. Prachovské skály však neslouží lovcům, kteří podávají svým dílem důkaz o časově vzdálené existenci, ale jen jednomu individuu, kterému se na sebe podařilo připoutat pozornost.

Město je trochu jiný příklad. Dnes snad neexistuje dům ve veřejném prostranství v centru hlavních metropolí, kde by se neobjevil nějaký podpis sprejem. Tento projev kreativity má však hlubší historický podklad, než by mohlo mnoho lidí vůbec tušit.

Projev protestu

Graffiti je totiž jedním ze základu kultury zvané Hip Hop. Protestní umění, které má vzbuzovat vášně a vířit stereotypní vody každodenního městského tempa. Jeho pozice na hraně zákona, kdy je pokládáno většinou společnosti za vandalismu, je právě místem, odkud se zrodilo. Už ve starověkém Řecku a Římě je možné vysledovat první projevy graffiti, které velmi nápadně připomínají současný styl, jenž je ovlivněn primárně novodobou kulturou z USA.

Neidentifikované obrazce často pro mnohé nepřináší žádný estetický požitek, ale to ani opuštěný a rozpadlý dům v ulici. Je legální, že město na některých místech umírá? Není vandalismem nechat rozpadnout dům, neopravit koše a lavičky? Plnit veřejný prostor nevzhlednou reklamou a politickými plakáty? Kde je rozdíl mezi vandalismem, který jsme schopni ignorovat a neřešit, aby následně vášně nadzvedl podpis obyčejného sprejera? Účel graffiti kultury je být protestem. Vybočovat a provokovat. I to má však svoje hranice…

Umění ulice

Kult graffiti scény bude vždy zvedat společnost ze židle. Většina občanů měst ani na vteřinu nezapochybuje o tom, že se jedná pouze o vandalismus a nikoli o projev umění. Jsou prvky, kde se na legální ploše povede lidi přesvědčit minimálně přemýšlet nad jeho odkazem. Velký počet autorů jsou totiž velmi talentovaní umělci. Graffiti je však hlavně ve velké míře hlasem protestu a zeď je místo, kde bude váš projev viditelný a nezapadne jako výkřik do prázdna. Nutno dodat, že většina autorů opravdu nemá co říct a jejich čára sprejem je jen parazitem na opravdovém nelegálním protestu. A umělec, který sprejuje na dílo jiného umělce, už není vandalem, ale úplným debi….

Podivínský umělec František Bílek: Mystik, outsider a génius své doby. Více čtěte zde.
https://www.ctidoma.cz/clanek/zdravi-a-styl/sprosty-vandalismus-nebo-umeni-sprejerum-uz-nestaci-ulice-mest-a-utikaji-do-prachovskych-skal-44288
reklama
#umění #graffiti #vandalismus
reklama

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.