Srdce mi pracovalo jen na patnáct procent, říká Lucie. Lékař na to nepřišel, ona začala rodit

Potíže se srdcem měla už v 18 letech, kdy ji začaly trápit poruchy srdečního rytmu, tzv. arytmie. Podstoupila proto dva zákroky, které ji obtíží na čas zbavily – až do jejích 25 let, kdy poprvé otěhotněla. „Tehdy se arytmie vrátily. Podle lékaře ale nebyly vážné, nasadil mi léky a celé těhotenství i porod proběhly bez problémů,“ vzpomíná dnes třicetiletá Lucie z Ostravy.

Nechápali, jak jsem mohla porodit

Po porodu léky vysadila a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla mít dlouhodobé problémy. Když ale po čtyřech letech otěhotněla podruhé, obtíže se vrátily a tentokrát výrazněji. „Začala jsem znovu brát léky, ale v pátém měsíci těhotenství se můj stav výrazně zhoršil. Zadýchávala jsem se a byla jsem hodně unavená. Když mě ale lékař ubezpečil, že to souvisí s těhotenstvím a jakmile porodím, vše bude zase dobré, řekla jsem si, že to budu muset do porodu vydržet,“ popisuje Lucie.

Potíže se ale stupňovaly. Měla problém vyjít schody do druhého patra a ke konci těhotenství už nebyla kvůli dušnosti schopná spát vleže. „Bylo to hrozné. Po několika schodech jsem se cítila, jako bych vyšlapala do nejvyššího patra mrakodrapu, a když jsem si lehla, nemohla jsem popadnout dech, takže jsem spala vsedě. Téměř jsem se nevyspala, což ještě prohlubovalo únavu,“ vysvětluje Lucie.

Po porodu se ale cítila pořád stejně špatně, a vyžádala si proto konzultaci u kardiologa. Ten ji vyšetřil a zjistil, že má městnavé srdeční selhání a její srdce pracuje pouze na 15 %. „Nikdo v té chvíli nechápal, jak jsem mohla zvládnout porod. Okamžitě mě odvezli na jednotku intenzivní péče a nasadili léky,“ popisuje Lucie a pokračuje: „Byl to šok. Nebylo mi ještě ani třicet a selhávalo mi srdce. Navíc jsem nemohla být s dcerkou a skoro jsem ji neviděla, přivezli mi ji jen jednou za den. Bylo to pro mě psychicky velmi náročné.“

Za vším bylo železo

Po propuštění z nemocnice začala Lucie docházet do kardiologické ambulance v Ostravě, kde jí doporučili vyšetření ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně ve specializované ambulanci srdečního selhání. Zejména kvůli tomu, že se zde starají i o pacienty, kteří potřebují transplantaci srdce. Je totiž možné, že se to v budoucnu bude týkat i Lucie. „V Brně jsem ležela čtyři dny a provedli mi zde různá vyšetření, včetně testu na množství zásobního železa,“ popisuje Lucie.

Lékaři z testu zjistili, že má hladinu nízkou, takže jí dali infuzi, aby jí zásobní železo doplnili. „Do té doby jsem znala železo jen v tabletkách. Infuze mě překvapila a nečekala jsem, že po ní pocítím nějakou výraznou změnu, šlo přece ‚jenom‘ o železo,“ popisuje Lucie a doplňuje: „Hned druhý den jsem se ale cítila úplně jinak. Vůbec jsem nebyla unavená, bylo to jako bych vypila několik energetických nápojů. Povzbudilo mě to i psychicky, najednou jsem měla pocit, že to půjde.“ Kromě toho kardiologové od sv. Anny zkombinovali Lucii léky na srdeční selhání tak, aby dosáhli pro ni ideální varianty.

Ráda by zpět do práce

Lucie je teď na mateřské dovolené a čas tráví hlavně se synem a dcerou. Velkou oporu má v příteli a také v rodičích a tchyni, kteří jí s péčí o děti pomáhají. Kvůli nemoci je v invalidním důchodu 1. stupně, ale doufá, že po mateřské bude moci pracovat alespoň na částečný úvazek.

„Ráda bych se vrátila k práci v obchodě, kde jsem v kontaktu s lidmi, což mě baví, ale uvidím, jak to půjde. Teď na to zatím moc nemyslím, jsem hlavně ráda, že se cítím dobře, za což jsem vděčná a moc děkuji všem lékařům, kteří se na mé léčbě podíleli a podílejí, a doufám, že to tak dlouho vydrží,“ uzavírá optimisticky Lucie. Od poslední infuze se jí hladina zásobního železa stále drží na dobré úrovni.

Zdroje: redakce, vyprávění paní Lucie, MUDr. Jan Krejčí

KAM DÁL: Když tělo nemá železo, dusí se. Vsaďte na maso a vejce, říká lékařka a popisuje rizika.