Ty chlapi jsou fakt jak malí Járové
BUBUBU zlobidlíci. Tak jak jste se měli? Kde jste byli, co jste dělali, doufám, že jste se měli dobře. Jako já, i když sám. No, jak se to vezme…
Neděle na krku, nevěděl jsem co s ní, ale vzpomněl jsem si na všechny moje známé, co říkají, že jsem někdy jak malý kluk. Takže když tak, tak teda pořádně. Byl jsem se podívat na veletrh hraček, modelů a her. Super akce v Letňanech na veletrhu. Víc pro chlapy jak pro děti. Nádherné modely a ukázky hraček, nad hlavou mi lítaly drony, kolem nás chodila děvčata s letáky, a že bylo na co se koukat, maminy bez doprovodu s dětmi, takže jsem si měl možnost i popovídat bez toho, abych dostal od nějakého chlapa po čuni.
Což jsem ihned udělal, a měl jsem sympatický doprovod na hodinu. A ne jeden. Docela zajímavá forma seznamování. Přes děti ty ženský jsou jaksi víc komunikativní. JOJO, dítě a pes, to je chyták na téma věčné.
Vzpomínkami na dětství byla hned plná hlava. Úžasná tanková bitva na ploše haly, velké modely, pyrotechnické efekty... vláčky, N, TT co pamatujeme všichni z daleké doby, staré hračky z dob našeho mládí, no paráda. Dokonce i vystavovatelky tam byly. Jeden stánek mě zaujal nejen vystavenými modely, ale i osazenstvem. Tři dámy, a na stole domácí bábovka. No co myslíte jak to skončilo, jo přesně. Kušnu plnou bábovky, příjemný popovídání a dokonce světe div se, souhlas na popovídání ve městě nad šálkem vonné kávy. Jako bonus prý bude mít historku ze seznamování, kterému by neuvěřil ani luciper, jak to bylo divoké. No odmítněte tuto šanci. Takže jakmile ji řekne, hnedka to tu prásknu. Jste pro?
Bylo mi fajn, dokud jsem nevkročil do haly pro herní konzole a hry na počítač, tablety či pablety nebo ťapťopy jak se to vše jmenuje pro děti a mladý národ český.
Kluci, holky, děti, seděli o monitorů v řadách vedle sebe, oči vytřeštěné na monitor tak jako mám já, když přijde elektronické vyúčtování za připojení na internet… na podiu probíhala komentovaná soutěž, kde seděli u PC hráči a na plátně probíhal přenos, kdo je lepší ve hře.
Nechápal jsem. Jiříkovo vidění hadr.
Co monitor, tam se střílelo, vraždilo, krev lítala, na tom podium hráči virtuálně lítali někde v kosmu a stříleli po sobě, zkrátka co hra, to násilí. Pak jsem přišel ke stánku s prodejem DVD do počítačů, a těch mašinek herních. Co obal, to krev, příšera, zombík, nebo zbraň. Válka, střelba, násilí. To je děs. Pak se nedivme, až nějaký 8 letý kluk na dotaz ukliď si to… nás zastřelí, nebo picne něčím po kebuli a řekne HASTA LA VISTA, BABY. Takže po tom jsem vyletěl z veletrhu jak namydlený blesk. Přišel jsem domů, odstrojil jsem se, nakrmil to dole hladové, vzal do ruky mobil a zlaté Sudoku…
Hezký den všem.
