Vánoce jako doba obžerství. Kam zmizela tradice půstu a odříkání?
Vánoční svátky jsou v posledních letech hlavně o jídle. Když skončí nákupní horečka a pod stromečkem je dostatek dárků, začne se zvesela plnit lednice a později žaludky. Pryč je doba půstu. Původní tradice jsou jen mlhavou vzpomínkou utopenou v litrech oleje smažených řízků.
V dnešní uspěchané době se už zapomíná na tradice. Něco, co bylo v minulosti běžnou součástí naší kultury, je dnes skoro zapomenuto. Vánoce se tak v posledních desítkách let omezily na zábavný program v televizi, bohatou nadílku pod stromečkem a únavným výběrem jídla, které každému rok co rok zvedne váhu o několik kilogramů.
Lití olova a rozříznuté jablíčko jsou jen směšnou a vzdálenou ozvěnou původních tradic. Jak vypadaly Vánoce v minulosti a čím je dobré se inspirovat, abychom nezapomněli, odkud rostou naše kořeny?
Být postěn
Doba adventní byla vždy spojená s obdobím půstu a odříkání. Tradice se dotýkala nejenom lidí, ale také zvířat. Slavnostně prostřený štědrovečerní stůl obsahoval položky, které měly symboliku k uplynulému roku a pro člověka měly znamenat více než jen nekonečný talíř dobrot.
Pekáče plné cukroví, litry smaženého oleje a kilogramy masa se tak bezhlavě dostaly do popředí našich vánočních tradic, aby původně skromně prostřený stůl byl dnešním jedlíkům pouze k smíchu.
Co se jedlo?
Ono zlaté prasátko je stále nenápadně na Štědrý den připomínané jako symbol původní postní tradice našich předků. Místo “obžerství” se tak občerstvovalo velmi skromně. Celý den se často nejedlo vůbec, a když už se podával oběd, tak se maximálně jednalo o kubu, ovocný kompot (muzika) nebo nějakou řídkou polévku. Jediné, co připadalo v úvahu, byla vánočka a štola.
I přes postní charakter svátku hospodyně vařily od rána. Vařila se čočka, rybí nebo hrachová polévka a pekl se zmiňovaný kuba z krup a česneku. Ten, kdo vydržel do večeře neujídat a vyčkal postně až k slavnostní večeři, mohl vidět zlaté prasátko.
Středověká pověra zlatem symbolizovala odchod zimy a samotné prase je příslibem hojnosti a prosperity. V minulosti však lidé nevěřili jen na prasátko, ale zjevoval se jim např. kohout, beránek nebo telátko.
Prostřený stůl
Štědrovečerní večeře mohla začít, až když se na obloze objevila první hvězda. Skladba pokrmů byla široká a každý měl svou nezanedbatelnou symboliku. Stejně tak byla velmi podstatná výzdoba stolu. Na levém rohu byl vždy odložen chléb, aby měla rodina v následujícím roce co jíst. Druhý roh zase patřil slamněnému košíku s plody pole, pro lepší úrodu.
Na třetí roh stolu se odkládaly peníze, aby rodina žila v blahobytu a na posledním čtvrtém rohu byla připravena miska pro zbytky od jídla, které se následně podávalo dobytu a slepicím. Celou rodinu pospolu držel vánoční řetěz, který byl umístěn okolo celého stolu. Od večeře se odešlo až v momentě, kdy měli všichni dojedeno.
Černý kuba v hlavní roli
Štědrovečerní tabule o mnoha chodech měla být zárukou hojnosti na příští rok. Kromě hrachové a čočkové polévky, sušeného ovoce, pukance s mákem, nákypu s houbami, ale taková ryba zcela chyběla.
Až v 19. století ji najdeme na vánočním jídelníčku, protože dříve byla postním pokrmem. Původně se kapr konzumoval v úpravě na černo. Ve smažené formě se k nám dostal z Vídně a mezi lid se rozšířil díky regulaci jeho ceny.
Další dominantou, která u nás v minulosti byla zcela neznámá a dnes je neodmyslitelnou součástí Vánoc, je bramborový salát. Ten se v české kuchyni objevuje až během druhé světové války a pochází pravděpodobně z Ruska.
Jako hlavní pokrm byl však v minulosti podáván pečený černý kuba, který je dnes spíše jedním z mnoha jídel, kde vévodí smažená hitparáda. Když budete prostírat a nakupovat potraviny na štědrovečerní tabuli, myslete na zvyky z minulosti, protože v nich je obsažené skryté kouzlo Vánoc. Mějte tedy dostatek luštěnin, aby jste si zabezpečili zvelebení rodinného majetku.
