Venku leje, neděle k tomu, to zas je den

Dnes je den fakt na zabití. Člověk vstane, než načte paměť proč vlastně, už musí zase řešit co s volným časem. Venku hnus fialový, z nebe zas na nás ty andělíčci nechceme říci co, a doma ticho. Hergot z pohledu chlapa bychom asi tu babu brali hned z fleku. Ale smolík, není. V telce nic nedávají, vlastně ano, ale skoro to vše známe nazpaměť, v rádiu ty samé písničky, a ve zprávách pořád ta stejná témata a zprávy co by kdyby a jak by… Blablabla.

Kruci, takhle ten singles nechci, řekne si kdejaký chlap.

Chci se bavit, chci si s někým povídat, chci s někým někam jít, chci s někým cokoliv, ale nebýt sám. Chci, chci, chci… Ale co vlastně chci? Nad sporákem je to jasný. Chci ženskou, co by dala na stůl nějaký ten žvanec pro mě, co by řešila za mě co uvařit, co nakoupit, vyslechla by vše, co bych do ní valil, ale hlavně nic záporného nenamítala. Odsouhlasila by vše, co bych řekl, názor, pohled, a v duchu si i třeba říkala „Tak se vykecej, ulev si ty jeden…píííp… stejně jsi jen chlap“.

Odpoledne by udělala kávu a k ní nějakou mlsku, a doslova mě pod čumec vše přinesla. Při jejím volném čase by trpělivě poslouchala má moudra, jak to ti fotbalisti hrají, jak to vidím líp, než všichni ostatní… A hlavně kolik práce na mě čeká v týdnu, jak jsou všichni leví, a já nestíhám, jak jsou všichni blbí a já ten úžasný a chytrý, no prostě já, já, já… Hezký to sen každého chlapa, nebo ne? Najdou se snad světlé výjimky, kdy je to naopak? Jó, kdo ví…

Ale mezi námi, je to krásný sen, co? Tak se rychle z toho probudit, vypnout net, vrčící nesmysl, co se počítač nazývá, a hurá vyprat pár kousků na sebe, něco při tom hodit do sebe, jeden delší chrupanec, a večer blbnout hlavy ženským na chatu a na seznamkách.

To je pohled chlapa singles, pokud nežije v mamahotelu s plným servisem. Nebo snad ne? Sakra, čert se v tom zas vyznej. Nakonec on bude ten nejchytřejší z nás všech. Co vy na to?