Veronika (32): O roztroušené skleróze jsem neměla tušení. Za jednu věc ale stále nepřestávám děkovat
Roztroušenou sklerózu má od svých jednadvaceti let. Přibližně měsíc po narozeninách začala Veronika ztrácet zrak. Trvalo několik týdnů, než jí sdělili neradostnou diagnózu. Zrak se bohužel zcela zachránit nepodařilo. Na levé oko od té doby vidí jen na dvacet procent. Život však nevzdává.
Bylo to, jako by se dívala přes fólii. „Bolely mě oči a můj stav se rychle zhoršoval,“ popisuje Veronika šok, který zažívala po svých jednadvacátých narozeninách. Ihned proto navštívila očního lékaře, který ji s podezřením na neurologické onemocnění odeslal na magnetickou rezonanci a lumbální punkci.
Po třech týdnech čekání na výsledky, kdy se Veronice zrak neustále zhoršoval, jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Nasadili jí infuze kortikoidů, po kterých se jí vidění zlepšilo, ne však už úplně – na levé oko od té doby vidí jen na 20 %. „Po půl roce od stanovení diagnózy jsem dosáhla na biologickou léčbu, po nějaké době jsem mohla přestat brát kortikoidy a začala jsem se cítit opravdu dobře,“ vzpomíná Veronika.
Před třemi lety porodila holčičku
I proto se s manželem rozhodli, že se pokusí o miminko. „Prošla jsem kontrolní magnetickou rezonancí a paní doktorka zhodnotila, že nic nebrání tomu, abych měla dítě. Otěhotnět se mi podařilo téměř okamžitě,“ vysvětluje Veronika. Jakmile zjistila, že je těhotná, vysadila po konzultaci s lékařkou léky. Docházela na pravidelné kontroly a ve čtyřiadvaceti letech se jí narodil zdravý chlapeček.
„Osm měsíců jsem kojila, poté jsem se vrátila ke svým lékům,“ říká Veronika a doplňuje: „Po mateřské jsem začala opět pracovat, zaměstnavatel mi vyšel vstříc se zkráceným úvazkem, což mi velmi pomohlo.“ Nyní je Veronika opět na mateřské dovolené – před třemi lety porodila holčičku.„Rozhodnutí mít děti i navzdory roztroušené skleróze bylo to nejlepší, které jsem v životě udělala. Žít pro rodinu mě vnitřně naplňuje a jsem šťastná, což mě posiluje i v boji s nemocí.“
Ta se ale Veronice v posledním roce a půl připomněla častěji než dříve. Loni jí totiž zemřel dědeček a Veronika s manželem bohužel byli přímo u jeho smrti. „Dědeček bydlel kousek od nás a chodili jsme jej pravidelně navštěvovat. Jednou jsme ho ale našli v bezvědomí a i přes veškerou snahu se ho nám a posléze ani záchranářům nepodařilo oživit.“
Do nemocnice na kapačky
Tato stresová situace Veronice vyvolala tři ataky nemoci v krátké době a musela do nemocnice na kapačky. Když už to vypadalo, že se situace uklidňuje, přišla loni v listopadu další ataka. „Ráno jsem nemohla vstát z postele, manžel mi musel zavolat záchranku a strávila jsem pět dní v nemocnici na kapačkách,“ popisuje.
Lékařka Veronice doporučila změnit léčbu, která zatím funguje dobře. Od té doby ataku nemoci neměla. „Příští rok se budu po mateřské vracet do práce, tak uvidím, jak se s touto změnou moje tělo popere. Věřím ale, že vše díky podpoře mého skvělého manžela zvládnu,“ uzavírá Veronika.
U článku je použita ilustrační fotografie
KAM DÁL: Cvičitel psů Tomáš Nushart: Některé metody jde aplikovat i na lidi. Přijde mi tragikomické, jak represivně funguje naše společnost.
