Vše má svůj konec. I seznamování
V seznamování lze najít i zažít cokoliv. Nadšení, zklamání, nenávist, ale i lásku, pohodu a nalezení toho pravého parťáka pro život. Ale také je to cesta, odkud není návratu.
Karel po šokující informaci s kým si vlastně psal na seznamce, komu v důvěře pomáhal, jak mohl na dálku, odešel domů. Po jeho odchodu jsem s Petrou mlčel, koukali jsme se na sebe, a nevěděli co dělat. Nakonec jsme raději zaplatili, a pomalým krokem jsme se ubírali v tichu ulicí, aniž bychom věděli, kam jdeme. Rozloučil jsem s Petrou na jedné křižovatce stiskem ruky, a každý jsme v duchu proklínali celý chat a chlapy, co tohle dokážou. Fakt bych toho blba pověsil za ty dvě bim bam co má dole do průvanu, a nechal ho viset, až by zčernal.
Nasedl jsem na MHD a v myšlenkách na Karla a na to jaký lidi člověk může potkat na netu jsem dojel domu. Noc byla fakt na export. Nespal jsem, mlel jsem se, hlavu plnou Karla, a do toho všeho občasné telefonáty Petry, která z toho všeho byla také špatná a nemohla zabrat. Nebylo mi zrovna do zpěvu. Hlavně ne po tom, co mně asi za týden zavolala mobilem Petra.
„Máš čas?“
„Pro tebe vždy. Kdy, kde, v kolik.“ To je má reakce na kohokoliv, kdo mi navrhne setkání.
„No tak třeba za hodinu?“
„Jasně Péťulo, a cože si tak akční?“ Ta rychlost od Petry mě zarazila. Něco za tím asi bude. Bylo.
„Chci s tebou mluvit. Jde o Karla.“
„Karel tam bude taky?“ Neviděl jsem ho od té doby, kdy přišel na to, že Blanka je vlastně chlap. Byl jsem rád, že ho uvidím. Bohužel.
Za týden a pár dní jsme stáli s Petrou tiše vedle sebe plní smutku a beznaděje ve velké aule Strašnického krematoria, kde jsme se za zvuku písně „Až mě andělé zavolají k sobě“ oba navždy v duchu loučili s Karlem, za jehož rakví se zavřela navždy černá opona.
Karel si ze zklamání a žalu na duši i v srdci z toho, jak naletěl, vzal život.
Ps. tento příběh je od základu založen na drsné realitě. Proto nikdy nevěřte internetu více jak sobě. Nikdy nevíte, kdo doopravdy na druhém konci je, dokud se osobně nesejdete.
